neděle 26. května 2013

Můžu být

Mohla bych vypadat 
jako módní slečna, 
kdyby má touha jíst 
nebyla tak věčná. 

Mohla bych působit 
jako šprtka chytrá 
Kdybych se učila, 
neříkala "zítra!" 

Mohla bych se cítit 
jako dívka šťastná. 
Jenom kdybych uvnitř
nebyla tak prázdná. 

Mohla bych dokázat, 
že jsem originál. 
Kdyby mi kdokoli 
jedinou šanci dal. 

Vždyť můžu vypadat 
jako módní slečna. 
Mně stačí mé zdraví, 
za které jsem vděčná. 

Vždyť můžu působit, 
jako šprtka chytrá. 
Mně stačí být moudrá 
v hloubi mého nitra. 

Vždyť se můžu cítit, 
jako dívka šťastná. 
Mně stačí být jen svá, 
i s mýma strastma. 

Vždyť můžu dokázat, 
že jsem originál. 
Stačí jen věřit si 
a posunout se dál! 

Dnes večer jsem se procházela starými díly. Našla jsem nikdy nedokončenou povídku Divná dívka, za kterou se po přečtení opravdu stydím. Objevila jsem soupis svých nápadů na knihy, o nebojácné princezně, o ledovém chlapci, o tajemné dívce... A samozřejmě jsem objevila i básničky, které psala malá Ebolin a které se jí dochovaly i po tom, co ji někdo odstranil. A přečetla jsem si takovou krátkou básničku "Můžu být", možná si na ni někteří pamatují. Rozhodla jsem se ji trochu oživit, prodloužit, poupravit a tak z toho vzniklo tohle. Já bych řekla, že je to lepší, ale na původní verzi, kterou jsem psala na táboře téměř před dvěma roky, to nemá. Ach, ty vzpomínky.... 


Kariol

úterý 21. května 2013

Utopená ve vzpomínkách

Slunce se kolébá v peřinách snění, 
chci také usnout v červáncích. 
Chci se utopit v zapomnění, 
chci odejít od pocitů zlých. 

Vzpomínky mne stahují dolů, 
berou mi dech, štěstí a sílu. 
Vidím nás naposledy spolu, 
ztrácím poslední naději, víru. 

Dívám se na tvůj pohled v očích, 
naposled říkáš lásky vyznání. 
Tiskneš mé ruce do těch tvých, 
jsme jen my a naše šeptání... 

Poslední úder tvého srdce, 
poslední bolestivé vzdechnutí. 
Nespatřím tě už nikdy více, 
nedočkám se tvého obejmutí. 

Ve vzpomínkách utopená, 
bez energie do života. 
Do svého trápení uzavřená. 
Tak chutná má nicota... 

Jsem nikdo a zůstanu nikým, 
nikdy nenajdu vnitřní klid. 
Bez tebe každou noc brečím. 
Nemám si snad život vzít? 

Budu se dál topit a o vylovení snít... 

Kariol

pondělí 20. května 2013

Svět knihy 2013

Původně měla sobota 18.května být věnována úsměvnému setkání za pastelkového kouzlení umělkyně Marie Brožové, ale kvůli maturitám a jiným zkouškám, které by zabránily v účasti několika věrných blogerek, byl sraz přesunut až na vyhřátý den dětí. Ale Svět knihy, který se na tom samém místě v Praze odehrával, neodsunul nikdo, a tak jsem tam s dědou a babičkou vyrazila. Mamka mi dala pětset korun, vzala jsem si deštník, foťák a program na veletrhu a jelo se. Do Prahy se dostanu tak jednou, dvakrát, třikrát do roka, takže by se dalo mluvit o "velkém výletu".

středa 8. května 2013

Šestiletý přítel

Jako by to bylo včera. Úplně se mi vybavuje, jak jsem byla nadšením bez sebe, když jsem v roce 2007 na skautském táboře rozbalila dopis od mamky a v něm byla schovaná fotka malého, chlupatého, sladkého bílého pejska. Anče přišla také fotka, ale trochu jiná. Od té doby jsem se těšila domů.