neděle 18. května 2014

Toulky napříč knižními Světy

Poprvé jsem Svět knihy, tradiční květnový veletrh, který letos slavil dvacáté výročí působení, navštívila vloni s prarodiči. Tehdy jsem si odnesla dvě knížky - paperback Eragona a Prázdné místo, do něhož jsem vkládala mnoho očekávání - a skvělý zážitek. Letos jsem tyto knihomolské slavnosti chtěla oslavit coby knižní blogerka ve velkém, což se mi docela povedlo. Díky soutěži pořádané projektem Rosteme s knihou jsem měla možnost jet na veletrh v pátek a v sobotu, jsem se vydala do holešovického výstaviště na vlastní pěst. (očekávejte nekonečný článek)


Pátek, 16.5.2014
Ráno jsem se řádně upravila, nastrojila, namalovala a učesala, to samé Anča, a společně s Bětuškou a mamkou jsme vyjely ke škole, odkud se odjíždělo na školní výlet na Svět knihy. Bála jsem se toho, protože moji spolužáci, kteří společně s kvartány vyráželi na knižní veletrh, čtou nanejvýš zprávy na sociálních sítích. Řekla jsem si však, že si nenechám zkazit svůj den. Proč můj den? Dostanu se k tomu.


Náš autobus, naplněný uřvanými puberťáky, pro které výlet do Prahy stále znamená něco nového, se dokodrcal k výstavišti v Holešovicích kolem deváté hodiny. Naštěstí nepršelo a tak čekání před pokladnami nebylo nepříjemné. Naše češtinářka, která nás na tento výlet vzala, mě pověřila rozdáním programů a mapek rozmístění stánků v areálu výstaviště. Příjemně jsem si s ní to ráno popovídala, jako by to byla moje kamarádka. Starší, zkušenější a opravdu inteligentní kamarádka, můj vzor a inspirace s dávkou chuti a elánu do všeho, co dělám.


Zatímco se moji spolužáci, znuděni půlhodinovým čekáním před vchodem, rozběhli do nejbližší kavárny, šla jsem se podívat do levého křídla. Ještě, že jsem to zvolila jako první bod, protože kdybych se hned po ránu ocitla v té obří kostce Albatros Media, asi bych si zbytek dne moc neužila. Svlékla jsem si bundu a uspořádala tašky v rukách. Peněženka mi vibrovala v kabelce.

Mou první zastávkou byl stánek L101, společnost Euromedia. Naštvali mě. Když jsem si tak v klidu prohlížela knížky, nastartovala na mě jakási paní a začala mi nabízet zákaznickou kartičku a tak. Zprvu jsem se vymlouvala, ale pak jsem si řekla, proč to nezkusit, když dostanu padesáti procentní slevu. A já ji chtěla, neboť jsem měla vybrané tituly. Takže jsem se ráčila zaregistrovat a co se nestane: Vybrala jsem si dvě knížky, Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, úspěšný bestseller, který poběží na konci května v kinech s tím, že jsem byla pozvána na filmovou předpremiéru. A vždycky je lepší přečíst si napřed knihu. Druhou knihou, kterou jsem si chtěla odnést domů, se měl stát notýsek, kam se dají zapisovat radůstky. Moc se mi ta myšlenka líbila, takový deníček trochu jinak. Jenže mi velevážené paní u pokladny oznámily, že mi musí být osmnáct. Takže nic, notýsek jsem zanechala svému osudu a s mírně vychýlenou náladou odcházela se svým prvním úlovkem, knížkou Hvězdy nám nepřály.


Poté jsem bloudila mezi nakladatelstvími. Pokochala jsem se řádkou Foglarovek v nakladatelství Olympia, prošla jsem kolem Metafory, Moby, a všech možných nakladatelství, na která si zrovna dokážu vzpomenout. Když mě u jednoho stánku se zajímavě vypadajícími sešity oslovil pan prodavač anglicky, trochu jsem znervózněla, ale dokázala jsem se s ním domluvit na podrobnostech o čtenářských denících, které prodával. V podstatě to byly sešity s předtištěnými řádky určené k zapsání informací o knize. Škoda, že jeden takový sešit stál kolem tří set korun.


Jak jsem bloudila uličkami, zazářila mi před očima výstava paní Brožové. Zrovna kreslila nádherně sytě tyrkysové pozadí obrazu Beltine, který patří do cyklu keltských svátků, jež právě vytváří. Příjemně jsem si s ní popovídala - o pastelkách, o pohledu na ně, o jejích knihách, o jejím tvůrčím rozkvětu... Opravdu to bylo příjemné. Koupila jsem si pohled Letokruh stromu života, ke kterému mi pastelková víla napsala nádherné věnování. Věděli jste, že právě tento obrázek byl prvním v projektu Obhajoba pastelky? Věděli jste, že tento projekt slaví desetileté výročí a že do Galerie Pastelka můžeme chodit už pět let? :) Nakonec jsem paní Brožovou poprosila o společnou fotku, přičemž se projevila nesmírná štědrost a ochota jejího manžela a prodejce, pana Brože. A také jsem se s paní MAB domluvila, že mi nadcházejícího dne podepíše knížky.

Než jsem se nadála, odbila jedenáctá. Jak splašená husa jsem se řítila do sálu Rosteme s knihou, kde se mělo konat vyhlášení soutěže 3001: Příběh planety. Posílala jsem tam povídku a byla jsem vybrána mezi pět nejlepších v mé kategorii, tj. 6.-9. třída. Vyhlašování moderoval herec Lukáš Hejlík. Nevím proč, ale není mi moc sympatický. Umístila jsem se na čtvrtém místě, což není tak špatné. Jednu chvíli mě to trochu mrzelo, zvlášť když jsem slyšela práci oceněnou třetím místem, která se mi zdála taková klišoidní, ale co. Příští rok to můžu zkusit znovu. :) A co jsem vlastně vyhrála? Nějakou knížku Spongebob & Filozofie: Moudrosti ze zátiší bikin, diplom a pohled paní Brožové, Svatyni západu. A především jsem byla odměněna potleskem mého publika a vřelým úsměvem mé učitelky.


Potom jsem zůstala v pravém křídle a s Ančou se procházela mezi stánky. Chtěla, abych jí koupila nějakou knížku, a já nic nenamítala, protože jsem jí nedala nic k březnovým narozeninám. Nakonec jsme se zastavily, pohádaly a vybraly knížku Vyhrajte boj o štíhlé tělo od slavné Jillian Michaels. Anča byla spokojená a ve své euforii mi předala knížku od Charlotte Brontëové Z letopisů Angrie. Už se těším, až si ji někdy přečtu. S Ančou jsem se brzy rozloučila, protože školní výlet byl u konce a v jednu hodinu náš gympl odjížděl. Já jsem naštěstí mohla zůstat a vychutnat si tak pěkný den.

Žaludek mě upozornil, že ranní jogurt byl sněden a že bych s tím měla něco udělat. Šla jsem tedy do restaurace nad prostředním sálem, ukořistila si místo u zpola volného stolu, kde seděla milá paní. Pohlídala mi tašku a já si mezitím vystála frontu, abych si koupila ovocné knedlíky. Nechutnaly jako od babičky, ale sníst se daly. Sbíhaly se mi sliny na řízek a kaší, jenže dát za něj sto padesát korun mi přišlo vážně nesmyslné. Během své polední siesty jsem si přerovnala knižní úlovky, vytřídila si igelitku plnou všemožných letáků a dalších papírů na zátop a chvíli četla Percyho Jacksona.


Krátce po jedné hodině jsem se vydala ke stánku nakladatelství Fragment. Už se tam tvořila fronta, neboť probíhala autogramiáda Zděnka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Jelikož se podepisování knih dost pomalu vleklo, zakoupila jsem si mezitím vyhlídnutou knížku Dějiny světla u nakladatelství Host. To mělo mimochodem nejhezčí stánek. :) Když jsem se do fronty vrátila, zástup nadšených fanoušků se podstatně zkrátil a brzy nadešel můj čas. Pana Svěráka jsem poprosila o podpis do knížky Po strništi bos, kterou jsem si pro tu příležitost nechala zaslat nakladatelstvím Fragment, a od obou pánů jsem si vyžádala podpis na kartičky s jejich fotkou.


Opět jsem si dala volný rozchod a bloudila mezi stánky levého křídla. Využila jsem možnost padesáti procentních slev pro knižní blogery u nakladatelství Jota a vybrala si knížky Cesta k mým matkám a O ženách a o lásce od Edith Holé, o níž jste všichni jistě už něco slyšeli. Slevu ve stejné procentuální výši jsem dostala u nakladatelství Omega, kde stačilo pouze vyplnit nějaký dotazník. Tam jsem si za stovku koupila Čapkova Dramata.


Před druhou hodinou jsem se už trochu unavená vydala hledat Shakespeara. Mamka mě prosila, abych jí, pokud to bude v možné, opatřila soubornou knihu kompletního Shakespearova díla přeloženého Martinem Hilským. Bohužel jsem záhy zjistila, že jedna taková knížka stojí přes třináct set korun a to jsem za to opravdu dát nechtěla. Našla jsem tedy nedaleký stánek nakladatelství Atlantis, kde jsem si chtěla koupit Romea a Julii. Normálně by mě to stálo dvě stovky, ale milá paní prodavačka (kterou už jsem někde určitě viděla!) mi nabídla antikvariátní kousek za poloviční cenu. No neberte to - knížka vypadá skvěle, jen má trošku zahnědlé stránky a nepatrně ohnuté rohy. Využila jsem příležitosti a počkala si u tohoto stánku do druhé hodiny, abych se setkala s panem Hilským a nechala si od něj knížku podepsat. Na poslední chvíli jsem ho poprosila o věnování pro mamku. Říkala jsem mu, že ji učil a on přikyvoval a vzpomínal. Mamka se pak doma smála, že kecal, že jí si stoprocentně nepamatuje. :D


Nějakou chvíli jsem pak zase bloudila po veletrhu. Zašla jsem se podívat do boudy Albatros Media, ale nic mě tam nezaujalo. Celé pravé křídlo mi toho moc nenabídlo, připadala jsem si tam nesvá, knížky tam byly jen komerčním prostředkem. Vrátila jsem se zpět do levého křídla a při procházení se jsem u Joty narazila na Fée a ... kruci, jak že se jmenovala její společnice? :D ... Ony stály ve frontě a tak jsme si chvíli popovídaly. Fajnové. Potěšilo mě, že Fée přislíbila svou účast na sraze po Světě knihy v sobotu.

Tři hodiny. Spěchám ke stánku nakladatelství Moba. Fronta. Stoupám si do řady. Paní přede mnou drží v ruce knížku, jejímž autem však pan Vlastimil Vondruška, jež měl mít zrovna autogramiádu, rozhodně nebyl. Aha, stojím ve špatné frontě. Přešla jsem ke stánku Moby a tam už seděl pan Vondruška. Sympaťák. Popíjel kafe, smál se s prodavačkami a povídal si se svými fanoušky. Když viděl můj foťák, nabídl mi fotku s ním. To jsem nemohla odmítnout. Vážně bezva chlap. :) Nechala jsem si od něj podepsat knížku Ještě že nejsem kat, což je novinka, kterou se mi podařilo ukořistit na facebooku nakladatelství. :)


Zapípal mi telefon a tak jsem usoudila, že pravděpodobně dorazila Annika. Šla jsem ke vchodu, kde už culíkatá královna bílých růží s úsměvem a ve vínovém kabátě čekala se svou mladší sestrou Luckou. Obřadně nás seznámila a vydaly jsme se v našem trojlístku na průzkum. Lucka si šla vlastní cestou a my s Annikou jsme bloudily společně. Nevím přesně, co si budoucí japanoložka odnesla nakonec domů - vybavuji si Dámu s kaméliemi, na níž uplatnila onu padesáti procentní slevu u Omegy. A pak nějaké knížky z antikvariátu. Ten jsem osobně neprozkoumala. Když jsme se opět střetly s Luckou, ukořistily jsme si tři židle u stolku kousek od vchodu do areálu. Povídaly jsme si, smály se, vyprávěly vtipné i zamyšlení hodné příhody, popřemýšlely o našich přátelích a samozřejmě nechyběly rozhovory plné knih a trocha toho holčičího štěbetání. :)


Někdy po čtvrté hodině jsem vylovila knížku Dějiny světla, požádala mé společnice o pohlídání věcí a utíkala si pro autogram spisovatele Jana Němce, který je autorem zmíněných Dějin světla. Autogramiáda se konala u nakladatelství Host. Jelikož jsem nikde neviděla frontu, zeptala jsem se černovlasého pana prodavače, kde že je ta autogramiáda. Zalilo mě horko, když si za stolek se štítkem "Autogramiáda Jana Němce" sedl tentýž mladík. No co, nějaká legrace musí být. :)

Vrátila jsem se zpět k holkám, chvíli jsme si ještě povídaly a před pátou jsme se zvedly a pomalu odcházely. Prošly jsme se, naším cílem byla stanice metra Vltavská. Při koupi lístku nás obtěžoval nějaký bezdomovec - prostě mi musel těma špinavýma nehtama ukazovat, co musím zmáčknout a tak, jako bych to sama nevěděla. Grrr. Annika ho velmi odvážně a obdivuhodně odpálkovala, i když to vypadalo, že jí ten chlap něco udělá. Když jsme odcházely, nevěděla jsem, jestli se smát nebo rozbrečet. Nastoupily jsme do metra a nechaly se odvést k Muzeu, kde jsme přestoupily na Áčko. Já jela až na Dejvickou, mé společnice se ode mě odpojily na Můstku. Nechala jsem se unášet podzemními dráhami vstříc cestě domů.


Pak už jsem jen nastoupila na autobus a jela domů. Doma jsem se najedla, ukázala mamce úlovky a vypověděla jí většinu z výše napsaných zážitků a dojmů.

Sobota, 17.5.2014
Má domluva s Magdalénou, se kterou jsme se měly sejít, abych jí předala jeden volný lístek, co jsem doma měla, zapříčinila, že jsem z domova vyrážela v devět hodin. Nevadilo mi to, vlastně mi sobotní dopoledne bylo úplně volné. Na tento den jsem si oblíkla volné oblečení, nic slavnostního se konat nemělo. Mamka mi přidala dvoustovku, čímž mi udělala radost. V autobuse jsem si četla Percyho a koukala z okna. Nepršelo. Majda mi zavolala, že jí a její kamarádce ujel autobus a že tedy přijedou až později. Omlouvala se a já nevěděla, jak ji ujistit, že to opravdu nevadí. Stejně hrozilo, že budu hledat cestu ze stanice metra Nádraží Holešovice k veletrhu.


Cesta tam probíhala v pořádku. Na stanici jsem se zeptala paní prodávající ve stánku s fornettami na cestu a koupila si jednu borůvkovou. Mňam. Lehce mrholilo a fornetta mi hřála ruce. Šla jsem podél tramvajových kolejí a brzy viděla věžičku výstaviště. Jaká náhoda, že jsem potkala jistou slečnu od nás ze školy. Vyměnila jsem si voucher za pozvánku a skrz dav, jež mě překvapil, se vydala vstříc sobotním zážitkům.

Tentokrát jsem kamion Knihcentra nepřešla, naopak jsem se zastavila, vyplnila dotazník a využila možnosti odnést si zdarma nějakou knížku. Nabídka sice nebyla dle mého gusta, ale přesto jsem si vybrala jeden kousek - Knížku Deník rodícího se otce, což má být nějaký vtipný román Milana Tesaře. Za zkoušku nic nedám. :) V igelitce, kterou mi k tomu slečny ze stánku daly, jsem později objevila pěknou záložku a sešit s knižním motivem, nějaké pexeso a omalovánky, katalogy a dobře píšící tužku. :)


Mou první zastávkou nebyl nikdo jiný než paní Brožová. Potěšilo mě, že si pamatuje mé jméno. Od předchozího dne znatelně pokročila na svém obrazu. Nádherné. Napsala mi kouzelná věnování do knih, které jsem si přinesla z domova - Duše kamenů a Duše stromů. Vážily dohromady sice asi pět kilo, ale ta hřejivá slůvka uvnitř nich za to stojí. :)

Na veletrhu byl značný nával. Překvapilo mě to, hlava na hlavě. Všimla jsem si knižních blogerů postávajících u stánku Euromedia, ale neměla jsem odvahu je oslovit. Teď toho trochu lituji. Šla jsem se podívat do prostředního sálu, kde byly cizokrajné stánky, přičemž figurovalo hostující Maďarsko. Hned u kraje se zelenal německý stánek a jelikož už jsem potkala pár anglicky mluvících prodavačů, počítala jsem s tím, že v německém bude nějaký Němec. Vážně jsem se chtěla propadnout, když jsem prodavačku zdravící "Dobrý den" současně pozdravila slovy "Guten Tag". :D


Přišla mi esemeska, že Majda čeká před vchodem v růžovém kabátě. Snažila jsem se dostat se tam co nejrychleji, ale dav lidí mě značně zbrzdil. Když jsem tam pak dorazila, nadšeně jsem se seznámila se skvělou Majdou a s její spolužačkou a kamarádkou Terkou. Rozpačitě jsem odmítala omluvy, díky a dary za jeden hloupý lístek, ale nakonec mi Majda do ruky vtiskla čokoládové bonbony s nekompromisním poděkováním. U vchodu jsme se vyfotily, což mi udělalo radost. Mám ráda památkové fotky, ale je mi dost trapné říkat si o ně, protože mi obecně to neustálé focení se mých spolužaček vadí. Pak jsme se rozešly, ale během dne jsme se ještě několikrát potkaly.


Co teď - je sobotní dopoledne, půl dvanácté, a já už se nudím. Znovu jsem si prošla levé křídlo. U stánku nakladatelství Host jsem se zastavila. Teď nebo nikdy, řekla jsem si a zeptala se prodávající paní na Petru Plevovou, se kterou komunikuji v rámci spolupráce s Hostem. Seznámila jsem se s vážně sympatickou mladou slečnou. Nabídla mi tykání a doporučila mi nějaké knížky. Váhala jsem, protože jsem si přece řekla, že si toho moc nekoupím. Když jsem o půl hodiny později chtěla získat knížku Buzíčci, už tam bohužel nebyla. Tak příště.

Podívala jsem se do antikvariátu a litovala jsem, že jsem ho neobjevila už dřív. Tolik pokladů! Hrabala jsem se tam ve knihách plná spokojenosti a koupila si posléze Sophiin svět od Gaardera a Vítěz je sám od Paula Coelha. Obě dvě knížky za skvělou cenu. Chtěla jsem si vzít i Agathu Christie, jenže jsem si řekla, že ji stejně nebudu v blízké době číst (protože už tak mám doma dvacet nepřečtených Poirotů 

Šla jsem si sednout do oné restaurace. Nic jsem si tam nedala, jen jsem se uvolnila a četla si. A pozorovala okolí - dívala jsem se na blogerky, které se u vedlejšího stolu smály. Nevěděla jsem, jestli k nim jít nebo ne, ale nešla jsem. Zpátky do davu uprostřed levého křídla jsem se vrátila až na třetí hodinu, kdy měl autogramiádu Michal Viewegh. Z domova jsem si nesla knížky Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách. Obě jsem si nechala podepsat a vzala jsem si i kartičku tohoto slavného spisovatele.


Vzápětí jsem couravým krokem došla do sálu Rosteme s knihou, kde se konala akce "Z kulíšku do pohádky". Byla to legrace a já jsem zalitovala, že s sebou nemám Bětušku. I když, stejně by musela být tak o dva tři roky starší. :) Před půl pátou jsem odcházela, měla jsem namířeno na sraz knižních blogerů po Světě knihy.

Pršelo. Ne, lilo jako z konve. Neměla jsem deštník a všechny knížky se mi houpaly ve žluté plátěné tašce na rameni, na druhém visela kožená kabelka rovněž napěchovaná knížkami. Deštník se mi vysmíval z pokoje, kde jsem si ho zapomněla. Do háje! Chvilku jsem postávala a pak jsem se odhodlala zajít za hloučkem dívek stojících u domu s věžičkou. Jaké štěstí, že to byly knižní blogerky. Jaké štěstí, že mi jedna z nich nabídla deštník. Šly jsme do nedalekého Kumbálu. Málo místa, hodně blogerů. Nevěděla jsem, s kým si tam budu povídat, ty knižní srazy asi nebudou můj šálek čaje. Nejlépe se mi srázuje s Annikou. Každopádně jsem se seznámila s několika novými lidmi, příjemně si popovídala s Melindou, která na sraze podobného typu také byla poprvé, a viděla známé tváře internetu.


Jenže čas běžel a já kolem šesté musela vyrazit. V promočené bundě jsem pospíchala zpět k výstavišti. Voda ze mě v proudech stékala, slova zmoklá jak slepice by se dala použít jako mírnější vyjádření mého zjevu. V botách mi čvachtala voda, všude jsem měla vodu. Stihla jsem tramvaj a načerno se svezla na Nádraží Holešovice. Koupila jsem si zmrzlinu, protože mi hráblo. Jela jsem metrem domů, promočená, obklopená knížkami, se zmrzlinou v ruce a sluncem v duši. Všechno bylo fajn. Na autobus jsem čekala pod stříškou hotelu Diplomat, takže jsem stihla trochu uschnout. A pak už nepršelo. Jela jsem domů.


Doma jsem zhltla večeři, vypověděla mamce denní zážitky, zvládla napsat úvodní odstavec tohoto článku, vzdala pokus nafotit knížky a srovnala si knihovnu. A taky jsem si přečetla kapitolu Percyho.

Doufám, že jsem vás tímto článkem úplně nevyřídila, abyste mi do komentáře mohli napsat vaše zážitky ze Světa knihy, případně z uplynulých dní. Doufám, že pro jednou dodržím své předsevzetí, že si do konce roku nekoupím žádnou knížku. Doufám, že mé doufání přežije mé knihomolské úlety. :D

31 komentářů:

  1. Díky tvému reportu jsem zjistila, že existuje kniha Spongebob & Filozofie, tu si prostě musím sehnat, miluju SpongeBoba už asi od pěti let... :D Jinak si vážně do konce roku NEKOUPÍŠ ŽÁDNOU KNÍŽKU? Je TEPRVE KVĚTEN! Já bych to teda nevydržela ani náhodou! :DDD Hodně štěstí!!! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, možná to nevydržím, ale rozhodně se to budu snažit omezovat. Mám v knihovně šíleně moc nepřečtených knih, které si chci přečíst. Nemůžu si pořád kupovat nové a nové!!! :D

      Vymazat
    2. Můžeš! :-) Na čtení máš celý život, ale ty knížky když se vyprodají, už se nemusí dotisknout. A když se vydají znovu, může to být s jiným překladem... :-)

      Vymazat
  2. Fíha, to muselo být náročné! Mně bohatě stačilo k únavě jen to páteční odpoledne! :-D Je super, že sis to užila takovým hezky rovnoměrným způsobem. Nové knihy, autogramiády, setkávání a ještě k tomu ocenění za soutěž... od každého trošku. Jako dobře vyvážený pokrm :-)
    Já si onen pátek po tvém a ségřiném boku moc užila :-) A těší mě, že tě baví srazy se mnou, cítím se opravdu poctěná :-) Mě tě vídat baví rovněž, a moc! Už se strašně těším, až se uvidíme na tom křestu! A zase v knižním prostředí :-)
    Ten divňous u metra mě v hlavě strašil ještě celý den :-D Příště bude třeba se u automatu na lístky dobře rozhlídnout, takových existencí po Praze běhá až hanba... :-/ Zpětně si říkám, že jsme se měly prostě sebrat a jít koupit lístek do trafiky naproti a toho týpka ignorovat. Nedošlo by k žádné roztržce. Nu co, příště budeme chytřejší. Špatná zkušenost = taky zkušenost :-)

    Ahá, takže ta růžová knížka, na kterou padla řeč na sraze, jsou ty letopisy Angrie... To znám jako název, ale nečetla jsem to a ségra taky ne. Věřím však, že se k tomu někdy dostanu :-) A těším se, až bude v knihovně možné půjčit tu druhou knihu od E. Holé. CKMM bylo skvělé čtení.

    Tak snad se na téhle akci uvidíme i za rok!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejvíc to odnesla má ramena (takhle pohmožděná po nošení tak těžkých tašek ještě nikdy nebyla) a samozřejmě má peněženka. Tenhle článek jsem s přestávkami psala celý den. :) Taky se moc těším, doufám, že bude hezké počasí. :)

      Vymazat
  3. Pěkný report! Koukám, že jsem si tam spousty věcí vůbec nevšimla, a to jsem tam courala několik hodin... Nevíš kdo to tam prodával ty sešity na psaní čtenářských deníků?

    OdpovědětVymazat
  4. Uff! Tys mi dala holka! Tomu říkám ČLÁNEK :-D. Je poznat, že sis ty dva dny pěkně užila :-). Ráda jsem tě poznala a popovídala si s tebou :-) Agratuluji ke čtvrtému místu :-). Snad se zase brzy setkáme :-) a co nejdřív si přečti Hvězdy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hvězdy přečteny, my už se taky párkrát potkaly a těším se, až se uvidíme znovu. :-)

      Vymazat
  5. Páni úžasný článek, krásné fotky a skvělé úlovky! Já letos pořídila úplně jiné knihy, než jindy, ale tak já znám zdroje, kde to stojí dost podobně. Mrzí mě, že jsem pořádně neproběhla ten antikvariát, ale bylo tam dost lidí a ceny mi přišly podobné, jako když tam občas zajdu jen tak :) Mrzí mě, že ten sraz tolik nevyšel, lidí bylo nahlášeno málo a objednávala to Marcelka, takže jsem ani nevěděla, že je tam tak málo místa, snad to příště vyjde lépe a potkáme se :) A Melinda je fajn! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ♥ Basterko! Ty jsi tak milá a hodná:)

      Vymazat
  6. Nádherný report, ještě jsem nikdy na žádném veletrhu nebyla a díky tobě jsem tam mohla juknout. :-) Příští rok se tam prostě vydám. Měj se krásně. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Páni! Tam muselo být překrásně! :-) Moc mě mrzí, že jsem tam nejela. Ale příští rok už to snad dopadne! :-)

    PS: K tomu že si do konce roku nekoupíš žádnou knihu - a co Ulička třešňových květů, co pro Tebe mám objednanou? :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta se nepočítá, protože než si ji vyzvednu, bude to vážně chvíli trvat. :D Někdy v létě bychom se mohly sejít, když jsme u toho. :D

      Vymazat
    2. To by šlo :-). Tak se pak někdy domluvíme :-)

      Vymazat
  8. Děkuji ti za návštěvu. Jestli máš na mysli animované sekvence, tak jsem nějaké vytvořila. Ale nevím, jestli je to přesně ono. Ukázka zde:
    http://beatricia.blog.cz/1310/vytvorit-plynulou-animaci-z-videa

    OdpovědětVymazat
  9. Páni, to je báječný článek, zvlášť když všechna ta místa znám :-). Ráda jsem te potkala, přestože mi bylo trochu trapně že všech komplikací. Byla bych s tebou strávila víc času, ale měla jsem tam Terku a navíc jsem se asi trochu styděla. Vlastně jsi první člověk, kterého jsem poznala takhle z netu :-).
    Stihla jsi toho opravdu požehnaně. Mrzí mě, že jsem propásla Martina Hilskeho, který byl u nás ve škole zrovna ten týden, kdy jsem byla pryč. Taky je mi trochu líto, žes neukoristila Buzíčky, protože po nich pokukuju už delší dobu, a tak by mě názor zajímal.
    Jinak knížku od Jillian jsem si koupila taky - tu, co ležela pod tou Ančinou :-).
    Je trochu škoda, žes přešla antikvariáty, já tam letos sehnala Nepila a Steinbecka za pár desítek korun a Terka Krysaře asi za 60,- (haha, já mám za 40 z Brna:-)) a loni jsem si odvezla právě tu Dámu. Antiky jsou super. Za letošní rok můžu doporučit Fryče, měli dokonce i Atlas mraků :-)
    .
    Host je nejlepší.... a ta fotka z Atlantisu nemá chybu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej, počkej - my jsme se potkaly... kde, na sraze? Vážně jsem na tom s pamětí mizerně, prosím, připomeň se mi! :D
      Díky za komentář! :)

      Vymazat
    2. To jsem já, Magdaléna :-). Mám několik mailů a občas mi to přeskakuje. Promiň za zmatení :-)

      Vymazat
    3. Ahá, promiň. :D Mně ta Terka byla hned podezřelá. :D Dobře, takže Camelli alias Majda. Fajn. :)

      Vymazat
  10. K článku - fantastická reportáž! Bloudila jsem kolem těch stánků v duchu s tebou, díky za přiblížení skrze fotky. Asi bych na tom byla podobně, pobavilo mě tvé přirovnání - "peněženka mi vibrovala v tašce". Své dva dny sis vážně fantasticky užila, hodinu za hodinou, spoustu fotek, ale i společných fotek se zajímavými lidmi. Myslím, že i oni si museli odnést dobrý dojem ze setkání s tebou, protože působíš velmi živě a sympaticky. Tohle budou jednou památky, které se nedají vyzmizíkovat!
    Překvapila mě neserióznost při vnucování zákaznické karty. Já bych vrátila vše, protože tady už nejde o to, že si koupíš knihu za plnou cenu, ale z principu. Z jejich strany to bylo podvodné jednání. Ale jsou horší věci na světě a ty ses přes to přenesla bravurně.
    Krásné setkání s Maruškou Brožovou, má opravdu snové obrázky a co je mi sympatické, že dala zelenou pastelkám a ukázala, že i s těmi "dětskými kreslicími hračkami" se dají nakreslit úchvatné obrázky.
    Gratuluji také k výhře v soutěži! I čtvrté místo je hodně slušné a myslím, že jsi měla i na lepší, ale hodnocení povídek je vždycky subjektivní, ať si kdo chce co chce říká. A tak třeba tvoje povídka by se líbila víc lidem, ale porota měla prostě jiný názor...
    Krásné setkání s Annikou i s Fée, to se mi líbí, když blogeři a blogerky vystoupí z toho fiktivního světa a uvidí se naživo.
    Zaujala mě zmínka o Dámě s kaméliemi. Četlas? Nečetlas? Jsem zvědava, jestli Annika napíše recenzi... Dáma s kaméliemi je nádherná knížka.
    A odnesla sis toho spoustu. Nic si nedělej hlavu, že máš knížky, které jsi ještě nečetla. K těm se dostaneš! A knížky si kupuj podle toho, jak chceš, ne podle toho, jak stačíš číst. Na čtení budeš mít spoustu času, ale knížka se může vyprodat...
    Ale to už jsem psala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Recenzi někdy dozajista napíšu, ale uvidím, kdy se k samotné knize dostanu. Mám toho "ve frontě" tak moc, že to klidně bude až za rok... Uvidím, jaká bude chuť a priority :-)

      Vymazat
  11. Mrzí mě, že jsem tu včera napsala komentář a zmizel. Šotek blogspotu?
    Takže ještě jednou, tentokrát stručně - perfektní reportáž. S perfektními fotkami. Gratuluji ke společným fotkám, k setkání s Maruškou Brožovou, k výhodné koupi knih, i když ta fligna s členským průkazem byla fligna.
    Krásně užitý den.
    Také gratuluji k literárnímu ocenění. Čtvrté místo je pořád hodně dobré místo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skočilo to do spamu, už je to v pořádku. ;-)

      Jestli mi KK pošle katalog s tím, že jsem se u nich registrovala, osobně jim zavolám a řeknu jim, že když měli problém se slevou na veletrhu, můžou si svou třicetikorunovou slevu strčit někam.

      Vymazat
    2. Díky!
      Ad karta - považuji to za nefér jednání, buď ti neměli kartu vnucovat, že jsi na to ještě mladá, nebo ti na ni měli uznat slevu. Ale pozor, jestli ti pošlou katalog, to si ošetři, protože tam je povinnost jednou za tři měsíce odebrat knihu (minimálně jednu), jinak ti pošlou něco ze své nabídky a na dobírku. Jestli nechceš v KK být, tak se oficiálně odhlaš, nejlépe doporučeným dopisem a ještě si nech potvrdit, že tě vyřadili z registrace.

      Vymazat
  12. P.S. dívám se, máš krásný avatar. Nebo jak se tomu říká.

    OdpovědětVymazat
  13. Ach jo, asi už jsem stará, dementní a natvrdlá, najít novou adresu bylo pro mě peklo! :D

    OdpovědětVymazat