úterý 19. srpna 2014

Once upon a midnight dreary...

Že vám nadpis článku něco říká? Nebojte, nedala jsem se na poetizování v angličtině, to jsem jen použila úvodní verš jedné z nejznámějších básní na světě. Každý z nás, když se řekne Edgar Allan Poe, si jistě vybaví právě jeho slavné dílo Havran, v originále The Raven. Už jsem o něm hodně slyšela, dokonce mám originál ve své čtečce, ale k Poeově poezii a jejím překladům jsem se zatím nedostala. Až teď se mi to konečně podařilo a já si mohla vychutnat obvyklá témata skrytá za neobvykle psanými řádky.


Havran patří mezi nejznámější básně všech dob a není divu, protože je jedním z nejvýznamnějších děl romantismu. Vypráví o tajuplné návštěvě černého posla smutku u muže, který se zmítá v zoufalství po ztrátě své nejmilovanější. Jejich ponurý dialog postupně zesiluje vypravěčovu beznaděj...

Bylo jednou v půlnoc charou. Nad knihou jsem dumal starou,
plnou bájí dávný časů. Znaven byl jsem, sláb a chor.
Jak jsem klímal, skoro dřímal, klepání jsem jakés vnímal,
kliku světnice kdos jímal, jak by stál tam u závor.
(Úvodní verše v překladu Karla Dostála Lutinova, str.34)

Havranova ponurost

Ústřední postavou básně je vypravěč, který uprostřed bouřné noci sedí ve své komnatě, bádá nad starými spisy a vzpomíná na svou lásku Lenoru. Když se ozve klepání, dostane strach, ale pak se vzmuží a pátrá po narušiteli svého žalostného ticha. Není jím však člověk, ale havran ťukající na okno, který vletí do místnosti a usadí se na bustě Pallas Athény. Vypravěč mu žertem pokládá otázky, na které havran odpovídá pouze jedním slovem - "nevermore" ("nikdy víc"). Ačkoli vypravěč tuší, že havran pouze opakuje naučené slovo, začne se ho úmyslně ptát na svou mrtvou milou. S každou další odpovědí se stává rozčílenějším a zoufalejším a prosí opeřence, aby zmizel spolu s jeho žalem a už se nevracel. Havran zopakuje svou obvyklou průpovídku a zasadí tak vypravěčově duši poslední ránu, ze které se již nevzpamatuje.

Nešťastnou lásku si za námět vybral Poe záměrně, protože chtěl zpracovat takové téma, které nejvíce zapadá do představ romantismu. Havran zde funguje jako symbol smrti, výborně doplňuje temné prostředí a zároveň svou přítomností dodává básni více epický rozměr.

Havranova zvuková dokonalost

Umělecká síla Havrana přivádí k vytržení stále nové generace básníků, kteří se svými překlady znovu a nově pokoušejí přiblížit k zvukové dokonalosti Poeova textu. Do češtiny bylo dílo poprvé přeloženo roku 1869 Vratislavem Šemberou, mezi známé překladatele patří například Jaroslav Vrchlický, Augustin Eugen Mužík, Karel Dostál-Lutinov a dnes je velmi vyhledávaný překlad Vítězslava Nezvala. Na začátku století se o přeložení Havrana pokusili také Miroslav Macek nebo Jan Pokorný. Přeložených verzí je však o mnoho víc, každý překladatel dává Havranovi nádech něčeho nového a přitom se snaží zachovat jeho původní dokonalost. Báseň se totiž považuje za jeden z největších problémů translatologie. Některé z překladů v porovnání s originálním nabízí toto vydání od nakladatelství Omega.


Poeta Poe

Je těžké recenzovat staré básnické dílo, které má mnoho kvalit a předností a které každý ocení jinak. Já Poea oceňuji a obdivuji, podařilo se mu stvořit něco opravdu výjimečného. Báseň jsem samozřejmě četla nejprve v angličtině (ne, že by to místy nebylo dost obtížné, v básni je mnoho starých tvarů a obtížnější jazykové výrazy, avšak nakonec jsem si s tím nějak poradila) a pak porovnávala verze otištěné v knize. Překlad Vrchlického je působivý a tak nějak jednoduchý a čtivý, avšak mně nejvíc učaroval a připadal mi svým rýmovým schématem nejlepší překlad od Karla Dostála Lutinova. Příjemná verze byla i ta od Augustina Eugena Mužíka. Naopak první překlad díla od Šembery se mi nelíbil, ale to je nejspíš věc vkusu.

V knize, jejíž název je "Havran a jiné básně" jsou přirozeně k přečtení i další Poeovy poetické kousky, celkem jich je dvaatřicet. V nich nejčastěji básní o ženách, lásce nebo světě a jeho součástech. Většina z této poezie není moc veselá a optimisticky laděná, ale překlady Vrchlického mají své kouzlo. Nestydím se prohlásit, že několik básní jsem nepochopila nebo si jejich významem nejsem úplně jistá. Mezi ty, které se mi velmi líbily a obsahem svých veršů mne zaujaly, patří například Země víl, Jezero a Zem snů.

Tuto sbírku básní, které vévodí slavný Havran (doslovně přeloženo z originálu by to byl spíše Krkavec, ale já mezi těma dvěma nikdy rozdíl neviděla - při poznávačce v hodině biologie jsem si havrana pamatovala podle toho, že sedí na kameni a krkavec má ohnutý zobák... :D), bych ráda všem vřele doporučila. Nejenže je to klasika a do čtenářského deníku nepochybně patří, ale dozajista vás když už ne Poeoův styl, tak jeho nápady a náměty, zaujmou.

Mé hodnocení:

89 %

Edgar Allan Poe: Havran a jiné básně
Z amerického originálu The Raven and Other Poems vydaného roku 1845 přeložili Jaroslav Vrchlický, Vratislav Kazimír Šembera, Augustin Eugen Mužík a Karel Dostál Lutinov. Vydalo nakladatelství Omega roku 2014, 105 stran.

Za poskytnutí knihy k recenzi srdečně děkuji nakladatelství Omega!

O autorovi

Edgar Allan Poe byl americkým romantickým básníkem, prozaikem, literárním teoretikem a esejistou. Psal zpravidla mystické a fantastické příběhy a můžeme ho považovat za zakladatele detektivního žánru. Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Další díla lze považovat za ranou science fiction, z jeho pera pochází i několik humoristických příběhů.

Své prostřední jméno Allan převzal po pěstounské rodině, kde vyrůstal. Během svého života ztratil všechny ženy, které miloval a znepřátelil si všechny osoby, které by mu s jeho trápením mohly pomoci. Deprese se snažil zahnat alkoholem a drogami, a tím se velmi zadlužil. Z rukou věřitelů ho nevytrhly ani žurnalistické a literární úspěchy. Zemřel po čtyřdenním kómatu roku 1849 ve věku čtyřiceti let, čtyři roky po publikaci Havrana.

2 komentáře:

  1. Havrana jsem četla už před dlouhou dobou, ale pamatuji si jeho pochmurné ladění. On Poe byl celej pochmurnej a díky tomu vznikly nádherné věci, ať básně, nebo povídky.
    Dívám se, že tohle zpracování má nádhernou obálku.
    A taky musím ocenit práci, kterou sis s recenzí dala, dokonce čtení básně v originále a porovnání s překlady, velmi dobré!
    Nevermore v tvém případě neplatí, spíš naopak. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pochmurné umí být taky dobré, když se trefí do nálady. :-)

      Vymazat