Za některé tragédie nemůžou jen hvězdy na obloze

Tuto novelku od Jana Otčenáška jsem četla během minulých prázdnin a tehdy jsem ji ohodnotila třemi hvězdičkami. Nechápu, proč jsem jí dala tak málo, protože i přes tak trochu ohrané téma tragické lásky, kterou má vlastně už v názvu, je to nesmírně čtivý, dojemný a zároveň kouzelný příběh jedné velké lásky v malém pokojíku...


Mladý student Pavel se rozhodl vyrazit na příjemnou večerní procházku. Rozjímal přitom o dospělosti a své myšlenky chtěl okořenit vykouřením cigarety na lavičce v parku. Sice tam seděla nějaká smutná dívka s kufříkem, ale s tou nebyla kloudná řeč. Mírně otrávený Pavel se rozhodne nic neřešit a vykouřit si další cigárko. Škrtne sirkou a náhle uvidí na jejím kabátku svítit šesticípou žlutou hvězdu s nápisem Jude. 
Jsou časy protektorátu, začaly transporty Židů do Terezína a v Praze byl spáchán atentát na Heydricha. Romeo, Julie a tma je nesmrtelný příběh tragické lásky z nejtemnějších časů naší historie.

Chtěl se vítězně zasmát jejímu hloupému zděšení a odtáhnout s pocity převahy, trochu ji pokořit, ale - když rozškrtl zápalku, strnul překvapením na místě a zamžikal zlekaně víčky.
I v komíhavém světle, které klouzlo po dívčí postavě proti němu, si stačil povšimnout, že na pomačkaném kabátku je přišita jasně žlutá hvězda s černým nápisem vprostřed: JUDE.
(Z prvního setkání na lavičce v parku, str. 18)

Romeo, Romeo, proč jsi Romeo?

Tak to řekla Julie, když vyznávala lásku Romeovi z balkónu u své ložnice. K této knize by se spíš hodilo: "Ester, Ester, proč jsi Židovka?". V Shakespearově nejznámější tragédii jsou hlavním problémem dva rody, které jsou spolu už dlouhá léta na kordy a které by k sňatku dvou mladých, zamilovaných lidí nikdy nepřistoupily, čistě ze vzájemné nenávisti. Avšak jak všichni (doufám, nechtěla bych vás o nic ochudit) víme, v tragickém závěru se rody kvůli velké bolesti nad ztrátou svých milovaných usmíří. Bohužel tma, která v názvu znázorňuje jedno z pro náš národ nejhorších období druhé světové války, se nerozplyne ve slunečním svitu svobody a láska, která se zrodila a zemřela v horkých letních dnech v malém dětském pokoji za dílnou Pavlova otce, se podobá padající hvězdě ztrácející se v černém nedohlednu. 

Hlavní hrdinové, tedy převážně Pavel a Ester, jsou vlastně úplně obyčejní mladí lidé, které protektorát připravil o poklidné dospívání. Pavel žije se svými postaršími rodiči, kteří podle něj nemohou pochopit jeho osobnost a pocity. Často přemýšlí o životě, vztazích a budoucnosti a kvůli okupaci se musí vzdát svých snů a plánů do budoucnosti. Díky Ester se však učí větší sdílnosti, odhaluje jí všechny své povahy a leccos pro ni obětuje. Ester vyrostla jako dcera venkovského lékaře, kterému i během války zůstala spousta lidí nakloněných. Byla milá, něžná, romantická, citlivá, ohleduplná a velmi skromná. Během války ji vyhodily z gymnázia a měla zakázáno chodit do tanečních, po čemž opravdu moc toužila. Přišla také o své rodiče, o přátele a kromě lhostejných pohledů kolemjdoucích ji už nikdo nepovažoval za lidskou bytost, byla to přeci Židovka. Když na sebe tihle dva narazili v parku na lavičce, rozhodně si nemysleli, že spolu prožijí tak nádherné chvíle. Záblesky zlatavého štěstí uprostřed nekončící noci plné bouřlivých zvuků děl a samopalů. Ester stejně jako Pavel přišla za války o spoustu iluzí a snů. To nejcennější, čeho se musela vzdát, však byl vlastní život.

Časy nám nepřály

O postavení Židů během druhé světové války se jistě nemusím nijak zvlášť šířit. Je však až zarážející, jak tyto lidi nejen tehdy utiskovala a odsuzovala ať už společnost nebo pravidla okupantů. Ani v této knížce se problematice rasismu nevyhneme a ačkoli se Židé coby oběti tragické lásky používají poměrně často, pro nejznámější dílo Jana Otčenáška, které bylo dvakrát zfilmováno, se zkrátka hodí. A kromě dojemného příběhu, zrodu a zániku velké lásky a přeměny z dětí na dospělé dodává knize nejvíc na svém kouzlu autorův neobyčejně poetický a přitom prostý a srozumitelný styl psaní, jeho schopnost v barvách duhy popsat zamilovanost a v šedých tónech s lyrickou věcností vylíčit bezbřehé zoufalství přítomnosti bez vyhlídek. 

Lásce Pavla a Ester skutečně nebylo dopřáno, ať už za to mohla souhvězdí na obloze, jež Pavel tak dobře znal, učil poznávat Ester, ke kterým se obracel se svými myšlenkami a kterým občas vyčítal všechno špatné, doba, kdy na sebe narazili nebo hvězda přišitá na hrudi, o to víc svítící do dálky během druhé světové války. Za některé tragédie ale nemůžou jen hvězdy na obloze, na vinně je především nacistický režim a nelidské podmínky pro život. Jistě byla spousta lidí ve spoustě zemích, kterým válka vzala sny, rodinu, lásku, majetek, zdraví nebo život. A ačkoli často nadávám na dnešní společnost a svého života si obvykle nevážím, takovéhle připomínky mě umocňují ve snaze vidět kolem sebe to dobré a užívat si života. Stěžuji si sice, že mám malý a tmavý pokoj s hloupými balkónovými dveřmi místo okna a s výhledem na jiný dům, ale uvážím-li Esteřino přežívání v Pavlově pokoji o pár krocích s oknem, které nesměla otvírat ani používat k výhledům ven, ihned si svého malého koutku vážím víc. 

"Víš... já jsem rád, že ses vůbec narodila. Ester, hvězda? Objevil jsem ji náhodou. V parku, ne na obloze. Ach, hloupost, ale ať! Z kterého souhvězdí vypadla? Nevím. Musíš být mou ženou, slyšíš? Snad mluvím nešikovně, hloupě, neumím takhle mluvit... ale je to tak! Ty jsi mi tak blízká... bližší než táta s mámou. Bál bych se už na světě bez tebe! Já si to neumím představit. [...] A řeknu jim také, že tě budu mít vždycky rád.
A v té dobré chvíli byla jejich samota protržena a ani netušili, že malou škvírou mezi pomuchlaným zatemněním a okenním rámem nahlédlo ze tmy do světla přimhouřené oko. Jeho pohled ošátral zdi a chatrný nábytek, pak na okamžik ulpěl na dívčím kabátku, přehozeném přes opěradlo židle, pod jehož klopou svítila žlutá hvězda, velmi nepodobná těm na obloze. 
(Jedna s chvilek v malém pokojíku, str. 85)


Na své si přijde leckdo

Ačkoli od prvního vydání knihy už uběhlo více jak půl století, autor by mohl být mým současníkem a jeho nesmírně nádhernému psanému projevu bych s přesností rozuměla. Když pomineme autorův čtivý literární talent, který není ani příliš poetický, aby se v něm ztrácely hlavní smysly, ale zároveň obsahuje spoustu obdivuhodných, bravurně vyjádřených slovních obratů, frází a přirovnání, na něž bych já sama třeba vůbec nepřišla, můžeme se my, romantické dušičky, zamilovat do tragické lásky mladé dvojice a navzdory všemu jejich společné budoucnosti, jejich plánům a vizím společného života držet všechny palce. Pokud nevíte, po které knize ze seznamu maturitní četby sáhnout, rovněž bych doporučila Romea, Julii a tmu, a to z prostého důvodu - je to jedna z těch knih, které vás budou bavit a budou vám blízké. Které vás dojmou a zapomenete u nich, že jste je vlastně četli z nutnosti, protože si je jednoduše zamilujete. Také pro vášnivé sběratele informací o druhé světové válce pomocí beletrie (mezi ně se tak trochu řadím i já) bude jistě tato kniha přínosem. Dnes jsem si například při psaní recenze zjistila, jak to vlastně bylo s atentátem na říšského protektora a co se dělo v noci 18. června 1942 v Praze - o tyto události bych se asi bez popostrčení autora, který vnímá situace trochu jinak než historikové, v brzké době nezajímala, přitom je to kapitola sama pro sebe. Ale o tom až jindy.

Vůbec nelituji toho, že jsem si knihu přečetla podruhé a je mi potěšením mít ji v knihovničce a moci do ní kdykoliv nahlédnout. A s radostí, i když trochu posmutnělou nad tragičností knihy, budu Romea, Julii a tmu doporučovat okolí tak, jako jsem to udělala dnes pro vás. 

Četli jste tuhle novelku? Jak se vám líbila? A jak vlastně vnímáte atentát na Heydricha a následné události?

Mé hodnocení:

100 %

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma
Znovu vydalo nakladatelství Omega roku 2014, 159 stran.

Za možnost přečíst si knihu znovu jinýma očima děkuji nakladatelství Omega!

O autorovi

Jan Otčenášek se narodil v rodině pražského truhláře. Během druhé světové války absolvoval pražskou obchodní akademii v Resslově ulici, po jejímž ukončení byl na krátký čas nasazen na práce do Německa. Na konci války pracoval v Avii Letňany, tehdy se také zapojil do mládežnické odbojové organizace Předvoj. V osvobozeném Československu studoval filosofii. Do začátku padesátých let pracoval jako účetní v průmyslu, později ve Svazu československých spisovatelů. Od šedesátých let se plně věnoval psaní knih a v letech sedmdesátých pracoval také jako dramaturg filmového studia Barrandov.

Komentáře

  1. Tuhle knížku jsem četla k maturitě a byla jedna z mých vůbec nejmilejších z daného seznamu. Samozřejmě téma o kterém pojednává je děsivé, ale je krásně napsaná a je dobře, že se o temných časech našich dějin psalo, píše a psát bude. Ráda bych věřila, že nám to pomůže nezopakovat historii.
    Moc hezky napsaná recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že máme tuhle knížku obě moc rády. :-)

      Vymazat
  2. Četla jsem ji už dřív, ale myslím, že ještě před dvěma lety jsem nebyla schopná tyhle věci vůbec pojmout. Ráda bych si knihu pořídila v tomto hezkém vydání do svojí knihovny, tehdy jsem ji měla jen půjčenou. Vím, že se mi příběh líbil, ale jak jsem už napsala, asi si ho přečtu znovu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad už sis ji pořídila, je to poklad knihovny. :)

      Vymazat
  3. Četla jsem dvakrát a podruhé mě také zasáhla ještě více než poprvé a jsem ráda, že se Ti podruhé opravdu líbila, je skvělá! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem zvědavá, jak na mě bude působit potřetí :)

      Vymazat
  4. Páni, nečekala jsem, že kniha bude podle tebe tak dobrá :) Zatím jsem četla ve škole pouze úryvek a vcelku mě zaujal, protože téma druhé světové války mě vábí. Ráda zkoumám, čeho byli (a jsou) lidi vůbec schopni....

    OdpovědětVymazat
  5. Četla jsem ji minimálně dvakrát a nedám na ni dopustit, protože to je kniha plná všeho - informací, citů,...

    OdpovědětVymazat
  6. Velice pěkná recenze. Tyto knihy bývají velice nadčasové, jeden z důvodů, proč je mám hrozně ráda. Člověka občas až zamrazí z toho, co se dozvídá a co je nyní tak daleko od naší reality.

    OdpovědětVymazat
  7. Zdravím!
    Tento Tvůj článek byl zařazen do výběru toho nejlepšího ze světa blogů na http://blogosvet.blog.cz!
    Do chodu Blogosvěta se můžeš zapojit i Ty – doporuč zajímavé články, které nám unikly (můžou být i Tvé vlastní) nebo objev nové autory. Hezky den! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky