Bubák

Dívám se do tvého obličeje zahaleného hlubokou černí. V té bezedné propasti se ukrývají veškeré podoby mého strachu. Vysáváš energii a rozdíráš duši. Nemám tě ráda.

Autor

Často na sebe bereš podobu mé vlastní budoucnosti. Ukazuješ mi, jak jsem promarnila svůj život, jak jsem si nesplnila své sny, jak jsem nedodržela sliby a předsevzetí, jak jsem kvůli vlastní lenosti, nedisciplinovanosti, marnivosti, chtivosti a jiných špatných vlastnostech nedosáhla ničeho. Někdy se tě leknu. Rozbolí mě z tebe hlava a pesimistické přemýšlení se nezastavuje. Vnášíš do mého srdce negativitu, cupuješ víru v sebe samu a v lepší zítřky, zatmíváš mi racionální myšlení a dusíš optimistu uvnitř.

Někdy se mi ukážeš v zrcadle. Vtěluješ se do mě samotné tak, jak mě vidí ostatní nebo jak se vidím sama. Láduješ se při tom jednou čokoládou za druhou, občas zhltneš i nějakou koblihu. Nešetříš mě. Připomínáš mi slova všech, kteří na kritický stav mé váhy upozorňují. Ukazuješ se mi v plavkách, zvýrazňuješ velikost oblečení v obchodě, objímáš se s modelkami a naznačuješ, jak budu vypadat při svém životním stylu za rok, za pět let, za deset. Nešetříš mě. Posmíváš se mi, že neudělám kotrmelec a že už ani nejsem schopná kroužit obručí hodinu v kuse, jako ještě před dvěma lety. Přikyvuješ zpoza rohu, když mi příbuzní vyčítají, že nechodím do žádného sportovního kroužku, že jsem příliš tlustá na to, aby to přešli bez zraňujících poznámek.

Nechápu, proč jsi u nás doma pečený vařený. Děláš neosvětlenou odpolední tmu děsivější, než by pro mě ve skutečnosti měla být, našeptáváš Bětušce, aby se vystavovala nebezpečí a přiváděla mi tím slabé infarkty, čas od času do ticha zavržeš dveřmi, aby se neřeklo. Moc koukáš na horory a potom mě navádíš, abych je taky zhlížela.

Děsíš mě. Vpíjíš se do mě, kdykoliv se uvolním, kdekoliv se nacházím. Nahlodáváš mě zevnitř a chceš, abych o sobě pochybovala. Ale nemysli si, že se na mém strachu budeš přiživovat věčně a že mi nedopřeješ klidné spaní. Už znám totiž jedno kouzlo, které z tebe udělá pouze směšný přízrak. Riddiculus.

článek je součástí Hřejivé výzvy 

11. Postavit se strachu čelem (libovolný útvar)


o výzvě, jejích úkolech a pravidlech se můžete dočíst tady

Komentáře

  1. Tak v tomto článku se doslova vidím. Hlavně tedy v druhém odstavci pod obrázkem... Taky neudělám kotrmelec a můj velký strach nyní spočívá v druhém trimestru, v jehož průběhu mne čeká gymnastika. Ale to jen taková malá odbočka. Nejsi v tom sama!
    Doufám tedy, že si ty strachy brzy odčaruješ. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat