pondělí 17. listopadu 2014

Kdybych mohla...

Kdybych vydělávala vlastní peníze, za jejichž útratu by mi ani rodiče, ani svědomí nenadávali, cestovala bych. Kdybych se mohla vytrhnout ze školních a jiných povinností, kdybych byla plnoletá a dokázala se přimět k tomu, abych zahodila stereotyp za hlavu, vzala batoh a foťák a odjela někam pryč, udělala bych to. Už dávno.

Autor

Kdybych si mohla vybrat město, které chci poznat, zvolila bych San Francisco. Nejen kvůli přitažlivosti Golden Gate Bridge, ale i díky kultuře města, jeho historii, jeho přednostech, architektuře a atmosféře. Samozřejmě si nemůžu být jistá, že čtrnácté nejlidnatější město Spojených států, kde se narodil například Jack London, naplní má očekávání, ale pokud bych se někdy měla vydat do USA, nejradši bych zamířila právě na severozápad Kalifornie.

Kdybych si mohla vybrat přírodní park, kam bych se ráda vydala, nejspíš by se jednalo o Smrčiny (německy Fichtelgebirge), které se rozléhají na pomezí hranic s Českou republikou. Projížděla jsem tudy nedávno a zářivost téměř nenarušené, neznečištěné přírody mě natolik okouzlila, že kdybych měla možnost opustit autobus a strávit nějaký čas procházkou po pahorkatině, kde pramení například Bílý Mohan, neváhala bych. Přírodní park Smrčiny mě fascinuje i v dalších směrech a budu-li mít možnost ho v kterémkoliv ročním období navštívit, s radostí tuto možnost využiju.

Kdybych si mohla vybrat historickou památku, jež by uspokojila tu část ve mně, která miluje historii, nejspíš bych si zajela do Rakouska podívat se na palác a zahrady Schönbrunnu. Místo dlouhá léta v barokní historii sloužící jako rezidence Habsburků, se nachází na seznamu památek Světového dědictví UNESCO a jelikož mi habsburský rod, jejich doba a celkově baroko přijdou zajímavé, bylo by na místě navštívit vídeňské centrum tehdejšího dění.

Kdybych si mohla vybrat pohoří, na němž bych si řádně prošoupala podrážky sportovních bot, zůstala bych na pomezí Česka a Polska a vydala se do Krkonoš. V překladu z jejich německého názvu se jedná o "Obrovské hory", což vzhledem k tomu, co v jejich nitru můžete najít, perfektně sedí. Už několikrát jsem jedno z našich nejznámějších pohoří navštívila, ať už v létě nebo v zimě, kvůli lyžování nebo jen tak výletně, se školou i s rodinou. Přála bych si však po svých vystoupat na Sněžku před východem slunce za jasného počasí, prochodit stezky, vytáhnout běžky, mačkat spoušť foťáku a zopakovat si nezapomenutelný zážitek ze skalního města v polské části Krkonoš. Několikrát jsem dokonce přemýšlela o tom, že bych se ve stáří (ehm, ano, myslím na to, co se mnou bude za padesát let.. :D) do Krkonoš nebo jejich blízkosti přestěhovala.

Kdybych si mohla vybrat stát, který mě uchvacuje po všech stránkách, pak bych si koupila letenku do Velké Británie. Líbí se mi její dlouhý název - Spojené království Velké Británie a Severního Irska - a to prolínání historie, přežitků jako je královna a zároveň centrum dění dvacátého a jednadvacátého století. Mám v plánu strávit zde alespoň nepatrnou část svého života - třeba jako au-pair nebo díky Erasmu na vysoké škole.

Kdybych si mohla vybrat řeku, kterou bych následovala od pramene až k ústí, vybrala bych si Nil. Tato řeka je v mých očích téměř zázračná, neboť na jejích březích se vyvíjel život už před tisíci let. Je to oáza života uprostřed mrtvé pouště. Kdybych ji mohla vnímat čistě jako řeku, kterou neobklopují nepřátelsky se tvářící a mně nesympatické státy, s radostí bych ji na vlastní oči spatřila ve všemožných světlech.

Kdybych si mohla vybrat muzeum, jehož "obsah" by mi nepřipadal nudný, nezajímavý a neživý, zavítala bych do Amsterdamu, abych navštívila Dům Anny Frankové. Tato židovská dívka, jejíž příběh o dospívání uzavřeném mezi čtyřmi stěnami má tragický konec, je jednou z nejsympatičtějších postav, které jsem kdy formou literatury poznala. Dělí nás spousta věcí a přece mi její slova, její myšlenky ukryté v jejím deníku připadaly tak blízké, jako by mnohdy na papír přenesla mé vlastní pocity.

Kdybych si mohla vybrat jezero, v němž bych nakrmila vodní ptáky nedojedenou houskou a v němž bych smočila nohy zapařené letním sluncem, vydala bych se na pomezí USA a Kanady, kde v provincii Ontario leží stejnojmenné jezero. Jeho název v překladu z jazyka Irokézů znamená nádherné jezero nebo jiskřivá voda a i když nejsem tak naivní, abych v centru lidského dění čekala netknutý kousek jezerního vodstva, věřím, že spatřením Ontarijského jezera bych nic nezkazila.

Kdybych si mohla vybrat kus přírody, který by mě možná nejvíc okouzlil, zajela bych si do Skandinávie a přírodou si to mířila až úplně na sever, na konec světa, za polárkou.

Kdybych si, v návaznosti na Irisin itinerář cesty časem, mohla vybrat kousek historie, který bych ráda nezávisle na přítomnosti nebo měnění dějin prožila, nejraději bych se spolu s Pocahontas vrátila do dob, kdy Nový svět patřil jen indiánům a přírodě. Chtěla bych poznat náčelníky s orlími pery ve vlasech, naučit se loveckým technikám a soužití s přírodou. Pravda, krása této doby by pro mě se založením Jamestownu nejspíš skončila, ale do té doby bych, myslím si, mohla ochutnávat tu přirozenost a opuštěnost, kterou si Amerika nejdéle ze všech kontinentů uchovala... :)

článek je součástí Hřejivé výzvy 

10. Napiš o místě, které chceš navštívit


o výzvě, jejích úkolech a pravidlech se můžete dočíst tady

12 komentářů:

  1. Do San Francisca bych se taky hrozně ráda podívala :)
    Na Schönbrunnu jsem byla dvakrát a asi mě nikdy neomrzí se koukat na tu krásu :) Historii moc nemusím, ale zámky a hrady se mi vždycky líbily a baví mě je navštěvovat :)
    Na hory jsme odjakživa jezdili do Krkonoš, proto jsou to i moje srdcové hory :) Běžky mě moc nebaví, ale sjezdovky, nebo snowboard, to je moje :) a k focení je tam míst dost a dost :)
    Velká Británie je můj sen. Musím ji někdy navštívit. Ať už Londýn, nebo jakékoli jiné město.
    Hrozně se mi líbí, tak jejich posedlost královskou rodinou :) A královna je prostě frajerka, když to tak řeknu :D
    Stejně tak bych se chtěla podívat do Kanady i Norska :) Tam to musí být prostě kouzelné :)
    Krásný článek, jako vždy! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Očekávám, že mě Schönbrunn taky dostane, až se tam vypravím někdy s rodinou. :) Miluju baroko, přijde mi prostě okouzlující - architektura, výzdoba, osobnosti, umění. :)
      Já zase preferuji spíš ty běžky, i když to není moc dlouho. :)

      Když se nad tím tak zamýšlím - jak to asi připadá těm, co na těch místech žijí? Nesní třeba někdo z nich o tom, že by se podíval do té krásné Prahy, do okouzlující přírody českých hor? :D

      Vymazat
    2. Praha je podle mě hodně populární, i když nikdo neví, že je v České republice :D Myslím tím, že Praha je známější, než celá země :) (alespoň to takhle vnímám :))

      Vymazat
  2. Báječné plány a mohou se splnit. Spousta míst, která můžeš navštívit (akorát ten výlet do historie původních obyvatel Ameriky zůstane jen snem). Věřím, že spoustu těchto snů se ti povede splnit, jsou sice nelehko dostižitelné, ale dosažitelné. Když budeš hodně chtít, na všechna ta místa se podíváš vlastníma očima. Nebo aspoň na většinu z nich...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že se opravdu dají splnit. :) Nejnedosažitelnější mi, kromě toho výletu do historie, připadají asi Nil, Ontarijské jezero a Skandinávie... :)

      Vymazat
    2. Tak ať se ti to jednou podaří!

      Vymazat
  3. Musím říct, že obdivuji tvé vskutku zevrubné splnění tohoto úkolu. Jsem ráda, že o tobě zase vím trochu víc. :-)
    Krkonoše jsou fajn, můžu hrdě říct, že odtud pocházím (konkrétně z Harrachova, známého hlavně díky letům na lyžích a Mumlavskému vodopádu), ale celé jsem je rozhodně ještě neprocestovala.
    Schönbrunn a vlastně celé Rakousko bych také chtěla procestovat a v Kalifornii bychom se jistě také setkaly. Británie mne nikdy příliš nezajímala ani nelákala (divné, když mí rodiče učí angličtinu). Mé momentální vysněné místo na dovolenou je Francie (Provence, Paříž, Versailles...). Skrz tuto zemi jsem pouze projížděla a tak jsem z ní zažila pouze záchody na benzinových pumpách.
    Dům Anny Frankové... nebylo to ve filmové verzi The Fault in Our Stars? :-) Já jsem muzejní maniak, takže bych se nenudila v žádném (kromě těch přírodovědných, to je pravda, no).
    Mockrát děkuji za zmínění mého článku. A taky za celý tenhle super článek. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, byl tam. :) Znám se navíc s jednou skvělou Holanďankou, která v Amsterdamu žije, takže mi o DAF vyprávěla. :) Tedy, zase je vidět, kolik toho máme společného. :)

      Vymazat
  4. V San Franciscu jsem před mnoha byla a je tam moc hezky, ale v New Yorku se mi líbilo víc. Golden gate jsem asi třikrát přešla a je mnohem delší, než se zdá :-D Vždycky to byla fakt pořádná procházka!
    Do Schönbrunnu bych se také ráda někdy mrkla a do Británie též. Byla jsem v Londýně a moc se mi tam líbilo, ale chtěla bych se mrknout i jinam. A byla jsem i v Amsterdamu a jela bych tam zase znova. Sice ne kvůli Anně Frankové, ale kvůli tomu krásnému městu celkově a kvůli muzeu van Gogha :-)

    A je to moc pěkný, čtivý článek!


    A~

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem nevěděla, že jsi takhle zcestovala svět. :)
      To by mohla být zajímavá výzva - každý den si Golden Gate přeběhnout. :D

      Vymazat
  5. Je vidět, že máš přehled o světě a dobrý vkus na místa, kam cestovat :o) Do Skandinávie bych hned jela s tebou! Zato Nil bych si prohlédla jen na tvých fotkách, jelikož vždycky sylším, kolik v něm žije parazitických organismů a říkám si, že do Egypta jedině za potápěním do Rudého moře. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je jasné. Možná by se mi tam stačilo podívat jako turista, ne jako dobrodruh. :D

      Vymazat