Lehce psychopatická snová můra

Prosím pěkně, ráda bych zdůraznila, že to, co budu v tomto článku vyprávět, je pouze SEN. Není skutečný a takové myšlenky ani nemám. Nemůžu za to, že se mi připletly do spaní. Takže na mě prosím koukejte jako na normálního, bujnou fantazií oplývajícího jedince. Ale popravdě, tenhle sen byl fakt příšerný.. 

S oroseným čelem se probouzím do bílého dne. Ten sen byl opravdu zvláštní. Co že se mi to zdálo? Ano, už vím. Vážně to byl jen sen? Neříkal mi snad, abych to udělala doopravdy? A co bych vlastně měla přesně udělat? V hlavě mám zmatek. Znovu mě přemáhá únava, ale spánek je již bezesný.

"Ahoj, babi!" volám na babičku a vcházím do dveří. Babička Zděnka leží v obýváku na gauči, dopřává si odpolední siestu po namáhavém víkendu a zvukovou kulisu jí dělá detektivní seriál. Nechci ji rušit, což je vzhledem k tomu, co se chystám udělat, docela směšné. Měla bych si s ní přece povídat, aby to pro ni nebylo tak těžké. A pro mě. Na to se nikdo asi neohlíží, co? To si vážně myslí, že jsem taková bezcitná mrcha a dokážu něco takového udělat člověku, který mi celý život podával rameno k vybrečení a talíř sušenek na uklidnění? Nedá se svítit, osud je osud. 

"Babi, dáš si se mnou čaj?" ptám se a mířím do kuchyně, abych dala vařit vodu. 
"Jo, jasně, černý, dvě lžičky cukru, trochu citrónu, vždyť to znáš," zabrblá ospalá babička a dál podřimuje. Voda v konvici vře, hrnečky s čajovými pytlíky čekají na naplnění a v mé kapse se nedočkavě převrací lahvička kyanidu draselného, která je tam za tím účelem. Zalévám čaj, sladím, kapu citrón, otvírám lahvičku jedu a celý její sypký obsah se brzy nevinně skrývá v chutném černém čaji. Je černý jako smrt, jako ta chvíle.

Babička bere hrnek s velkým uchem do rukou, opatrně, aby se neopařila, usrkává čaj a chystá se mi něco říct. "Vlasti," vysouká ze sebe a jsou to její poslední slova, než ji moc kyanidu nadobro umlčí. 

Proboha, co jsem to udělala? křičím sama na sebe. Babi, jsi tu? Babi? Babi!!! Babička tu není. Je pryč, je mrtvá. Už nikdy nebude uklízet jako divá po domě. Už nikdy nebude péct hory lahodného vánočního cukroví. Už nám nebude dávat k Vánocům peníze na oblečení. Už se k ní nebudeme chodit v létě koupat do bazénu. Už nebudeme mít dvě babičky. Už nebude babička, ke které vždycky ráda chodím. Bude tu prázdno. Bez ní tu nic nebude fungovat. Proboha, co jsem to udělala?

Po tvářích mi stékají slzy. Co teď? Hrnek spadl na podlahu, roztříštil se a jeho obsah se rozlil po novém koberci. Babiččin obličej je klidný a starý, ruce má studené. Naposledy se na ni dívám před tím, než jí zatlačím oči a přikryji tělo bez života. Brečím. A teď půjdu domů, jak mi to řekl. Nikdo mě neuvidí, podezření na mě nikdo mít nebude. 

Vycházím z domu. Zrovna zavírám dveře domu, když slyším šramot klíčů v zámku vrátek. Hlas, který ho doprovází, patří strejdovi, babiččinu synovi, který s ní žije, a jeho přítelkyni. Počkat, takhle to být nemělo. Panikařím. Dopadá na mě tíha vinny. Nevím, co dělat dál. Nemůžu zapírat. Vždyť jsem udělala něco tak strašného. Rozebíhám se k vrátkům, abych je otevřela dřív než oni, a zalykám se bezmocnými výkřiky: 

"Babička umřela!"

článek je součástí Hřejivé výzvy 

8. Příběh na motivy snu, který se ti zdál


o výzvě, jejích úkolech a pravidlech se můžete dočíst tady

Komentáře

  1. Tak to je vážně hrozná noční můra! Takovéhle sny nesnáším.
    Jednou se mi ve snu zdálo, že jsem slyšela na střeše nějaké divné klepání, tak jsem to pověděla mamce, která se rozhodla, že se tam vyleze podívat. Lezla oknem, neudržela se, spadla a rozrazila si lebku. To byl taky hrozný sen. Byla jsem malá, tak jsem se musela v noci jít podívat za mamkou do ložnice, jestli tam doopravdy je a neleží venku před domem. :/
    I když pořád byl asi lepší, než ten tvůj. Udělat někomu blízkému něco hrozného, co nechceš udělat, ale nemáš možnost to ovlivnit a vlastně ani o tom přemýšlet, je dost děsivé.
    Jinak naposled se mi zdálo, že jsem byla novou mladou zaučující se dozorkyní ve věznici. A v rámci zaučovacího kurzu jsem musela spát ve své vlastní cele, asi tak 1,5x2 metry. Na podlaze byla voda a mně byla zima.
    Kvůli tomuhle snu jsem se neustále budila a vlastně se prakticky nevyspala. :/

    OdpovědětVymazat
  2. Někdy taky mívám drastické sny, i když zatím ani v jednom z nich jsem nevraždila člověka. Pamatuju si ale na jeden dost hnusný, kde jsem měla psa, který byl nemocný, a já se to rozhodla tajit před svým okolím, a nechala ho trpět doma, místo toho, abych s ním zašla k veterináři. Důvod neznámý. Po probuzení mi z toho teda bylo dost špatně, podobná věc by mě v reálu nikdy nenapadla.

    OdpovědětVymazat
  3. Co jen ten mozek nedovede všechno spatlat, jakmile jej duše během spánku přestane kontrolovat? To je hrozný sen, fujtajbl! Úplně mě z něj zamrazilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo, mám nějakou porušenou psychiku nebo co. :D

      Vymazat
  4. Dost děsivý sen!
    Ale hezky sepsaný ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Můry jsou šílené, to je pravda. Tak ještě, že to byl jen sen :-)

    OdpovědětVymazat
  6. To je teda strašný sen, skutečná noční můra. Ve které uděláš něco, co nechceš, něco, s čím bytostně nesouhlasíš, něco, čeho se děsíš... popsala jsi tento sen skvěle a věrohodně, myslím, že z něj byly cítit veškeré emoce, to nepochopitelné nucení k tomu, abys udělala, co jsi udělala, tu hrůzu, když jsi zjistila, že se to nedá odestát...
    Výborně popsaný sen, máš dar slova.
    A naštěstí, jenom sen. Jak je dobré probudit se a zjistit, že to nebyla pravda!

    OdpovědětVymazat
  7. Wow, to je fakt děs... tohle se mi ještě nezdálo a to mám sny fakt šílené... Vždy jsem zabila jenom ty pravé záporáky :D

    OdpovědětVymazat
  8. Já poslední dobou "trpím" (toť otázka; trpím? :-D) na živé sny a vůbec bych se nedivila, kdyby se mi zdálo něco podobného, jako tobě. Můj problém je to, že se mi sny zdají hlavně k ránu, takže se probudím a chvíli se musím přesvědčovat o tom, že sen skončil.
    Dost děsivá noční můra, ale pořád lepší, než kdyby to byla skutečnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, lepší sen než skutečnost...

      Vymazat
  9. Tedy, to musela být síla ten sen.. Kyby se mi zdálo něco takového, měla bych poté hrozný strach, či to náhodou nebyla vize a dotyčnému něco nehrozí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky