Kousek historie

Účast v dějepisné olympiádě pro mě má velký význam. Jistě, vidina úspěchu mě láká, protože nejsem ten typ, který by bodoval za každých okolností. Důvod, proč jsem nakonec dala přednost dějepisu před Srbskem, je prostý. Obklopena alkoholu chtivými Srby bych se stejně necítila nejlíp a když už o sobě tvrdím, že jsem milovnice historie, měla bych ji taky znát, že jo. Téma letošního ročníku soutěže se zaměřuje na války, boje a lidské utrpení od Sáma až ke vzniku Trojspolku. Loňský námět - Město v proměnách času - mě sice zaujal víc, ale takhle si alespoň připomenu slavné bitvy, jejichž data jsem stihla zapomenout. Ale pšt.


Kamkoliv vkročily kočovné kmeny,
zůstali mrtví muži, slabé ženy.
Vznikaly říše, jež zaručily lidu,
že mohou svou půdu obdělávat v klidu.

Obhajovat hranice, moc posilovat,
o bohatství velkých říší usilovat.
Zapsat se do dějin jako vítěz bitev,
opěvován skončit na bojišti mrtev.

Pečovat o vládu nad rolníky,
za ziskem posílat bojovníky.
Rozvíjet i umění, i řemesla, 
nejstaršího syna vsadit do křesla.

Mocné panovníky mít za spojence,
avšak stane-li se z nich konkurence,
celý rod chladnokrevně povraždit,
vládnoucí dynastie bude žít.

Někde náboženská tolerance sílí,
někde se církev v lidech šeredně mýlí.
Někde se stoupenci protestantismu bouří,
a jinde katolíci Bohu věrně slouží.

Kde monarcha neomezeně vládne,
tam prostý lid bez práv v chudobě chřadne.
Kde nemají rozum, tam jsou ruce,
tam jistě vypukne revoluce.

Všechno se stále dokola točí,
další válka tu předchozí předčí.
Národy bojují za vlastní práva,
šlechtě se mezitím podává káva.

Vědci v bádání pokročili,
však vládci se nepoučili.
Bezhlavě bojují o korunu,
nikdy se nevzdají svého trůnu.

Mění se režimy, mění se lidé,
pokaždé někdo špatný si sem přijde.
Pokaždé jsou období bouří a klidu,
stačí upustit od ústavního slibu.

Cyklicky se opakující dějiny
mi připomínají nástěnné hodiny.
Spory v nich tikají, lidé se hýbou,
činy jsou prospěchem a nebo chybou.


Toto je zpracování tématu už devatenáctého úkolu Hřejivé výzvy. Zatímco čtu o minulém tisíciletí, stačila jsem si všimnout toho bláznivého kolotoče událostí. Revoluce, při nichž svrhnete monarchu, aby se z republikána stal opět absolutista. Nekonečné plýtvání životy vojáků na předem prohraných bitvách. Fanatismus a panovnické rozmary, které se odráží na existenci nevinných, obyčejných lidí, kteří chtějí jen něco do pusy a teplou postel. Desatera, která se nedodržují. Smlouvy, edikty a ústavy, co na povel vládce mohou olízány ohněm pozbýt platnost. Je docela smutné "sledovat" ten vývoj, který se až zas tak nevyvinul. Ani průmyslová revoluce nezastavila verbování a střežení metrů čtverečních královského území, osvícencům se nepodařilo přesvědčit lidi, že mír je fajn věc a církev nikoho nespasila. Během minulého tisíciletí se prolilo tolik krve jen kvůli marnivosti, chamtivosti a krutosti těch, kterým ani vrchol nebyl dost vysoko. 

Komentáře

  1. My letos ještě dějepisnou olympiádu neměli. Asi ji půjdu zkusit, i když pochybuji, že uspěji. Nikdo nás na to nikdy nepřipravuje, prostě jdeme do školního kola (dobrovolníků bývá hodně) a pak to někdo natipuje tak dobře, že putuje do okresu. :-D
    Loňské téma se mi taky líbilo - a předloni bylo něco jako tradice a venkov, jestli se nepletu, ne? Na dějepisné olympiádě vždycky zjistím, že vlastně nic nevím. :-D
    Básnička se mi moc líbí, hezky jsi to všechno popsala. Povedlo se ti shrnout celou historii, v podstatě je to přelomové dílo! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nás taky vždycky nečekaně naženou do auly a spolu s dalším ročníkem, pro který olympiáda je, píšeme. Je docela náhoda, že se mi podařilo obsadit první místo, i když, někdo u nás ve třídě si nedokáže spojit Karla IV. s Karlem Lucemburským. :D
      Předloňské téma bylo "Od pohanských zvyků ke křesťanským tradicím", myslím, že kdybych se mohla účastnit, bavilo by mě to. :)
      Minulý rok jsem se na okresní kolo moc nepřipravila a spolehla jsem se víceméně na to, že je to jednoduché a obecné téma. V kraji jsem se už trochu snažila, ale od celostátního mě dělilo několik bodů. Letos chci být důsledná a nenechat si ujít šanci. :)

      Vymazat
  2. Tak to je můj šálek čaje, to tě šlechtí :))

    OdpovědětVymazat
  3. Tyhle věci si člověk nejvíc uvědomí, když je má pěkně předestřeny, v souvislosti a datech. Už dávno jsem si uvědomila, že dokonalá společnost neexistuje, a dokonce i komunita přestává být funkční, pokud se do ní dostane víc lidí - nejspíše víc než dva. Protože lidské ego je neskutečně agresivní a lidské sobectví, v některých případech, taky.
    A nejhorší jsou právě ty proměny po revolucích, ne nadarmo se říká, že revoluce požírá své děti, buď se vůdci změní v despoty, nebo se z nich stane to samé, co se snažili odstranit.
    Dobře se ti povedlo celý ten kolotoč dát do veršů a je to věru pravda, lidstvo je nepoučitelné a obětování vojáků v předem prohraných válkách, ani to není nic nového pod sluncem, bohužel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těm lidem na vrcholu moci vždycky záleželo převážně na vlastním prospěchu a někteří na to doplatili... Nedivím se atentátům a gilotině, protože zavádět nevolnictví, daň ze soli nebo robotu jen proto, aby si panovník mohl pořádat nákladné plesy, to je fakt nelidskost a barbarství...

      Vymazat
  4. Pěkná a pravdivá básnička! Těší mě zase tě vidět na blogu. Doufám, že rozbouřené moře se již uklidnilo a šedá všednodennost prokvetla barvičkami! ;-)
    A hodně štěstí v olympiádě!

    A~

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, štěstí nebylo nakloněno, ale děkuju :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky