sobota 26. dubna 2014

Jsme přece sestry

Anne Gesthuysen: Jsme přece sestry 
Přeložila Helena Smolaková. Vydalo nakladatelství Host roku 2014, 330 stran.

Poprvé jsem si této knížky s pěkným názvem a nevšední obálkou všimla na pultu novinek v knihkupectví. Když jsem o několik týdnů později měla možnost vybrat si některý z nových titulů vydaných nakladatelstvím Host, zvolila jsem jedinou mně-něco-říkající knížku, kterou jsem mezi novinkami našla.

Zprvu jsem nevěděla, co od příběhu očekávat, protože ve čtrnácti číst o stoletých lidech není zrovna atraktivní a já se bála nudných čajových dýchánků a babských rozhovorů. Jakmile jsem se však začetla (spíš, jakmile jsem se naučila ovládat svou čtečku) do poutavého vyprávění, mé prvopočáteční obavy se rázem rozplynuly.

středa 23. dubna 2014

Hladový vrch

Daphne du Maurier: Hladový vrch 
Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 1993, 368 stran, překlad Eva Ruxová.

Na spisovatelku Daphne du Maurier jsem narazila během vánočních prázdnin, kdy mi mamka do rukou dala knížku Má sestřenka Rachel. Líbila se mi a styl autorky jsem si zamilovala. Do své knihovničky jsem si proto sesbírala z různých částí domu všechny knížky, které od ní vlastníme, a před dvěma týdny jsem ucítila, že je opět po těch několika měsících čas na jednu knížku poklidného rázu. Volba padla na Hladový vrch.

Dosud česky nevydaný román Daphne du Maurier Hladový vrch patří k těm dílům, která zaujmou především líčením obyčejných lidských osudů. Takové vyprávění dovede čtenáře oslovit mnohem naléhavěji a pravdivěji a vzbuzuje v něm pocit, jako by toto vše důvěrně znal z vlastní zkušenosti.