pondělí 26. ledna 2015

Jak mi chutná

Nejkrásnější je vždycky to, co voní výjimečností. Nejvíc chutnají jídla, která provází nezapomenutelné okamžiky. Nejoblíbenější jsou ta, k nimž jsme určitým způsobem připojeni.

Autor

neděle 25. ledna 2015

Propast

Stojím sama u propasti,
hledím přes ni do tvých očí.
Život není bez starostí,
když se kolem lásky točí.

Autor neznámý, fotka z galerie telefonu mé sestry.

úterý 13. ledna 2015

Pohled

Stála u rámu mé postele, v malých pětiprstých ručkách svírala červenou pastelku a upřeně zírala na bílý papír starého bloku, na němž se postupně rodil dětský výtvor. Tlačila hrot tužky na povrch papíru a s urputnou soustředěností dvouletého dítěte tvořila obrys vlastních myšlenek. Co se jí asi honí hlavou? Zpívá si při tom pisklavým, přesto pro zkušené srozumitelným jazykem zpívánku Ach synku, synku a pokouší se o obrázek.
„Giginko pomůž mi,“ zakňourala, když se jí tuha zlomila a bělobu papíru potřísnil rudý prášek. Namalovala jsem první věc, co mě napadla. Úsměv, kterým mě obdařila, je nezapomenutelný, a proto vyfotografovaný.

pondělí 12. ledna 2015

Plejtvák

Je to sice už událost ze včerejška, nicméně nevypovědět o ní by opravdu byl hřích. Navíc bych ji byla bývala napsala včera, kdybych se domů nedostala v půl dvanácté. Tak tedy, návštěva divadla Ypsilon a nejlepší zážitek školních let.

Toť, prosím pěkně, Ivánek. :)

pátek 9. ledna 2015

Život jde dál

Zase jsem tak trochu ve skluzu, chtěla jsem psát pravidelně, abych se posunula dál ještě před tím, než se na mě vrhne dějepisná olympiáda, soutěž v německé konverzaci a pololetí jako takové. Jak vidíte, nic není tak jak má být. A život jde dál.

pondělí 5. ledna 2015

Dětství v korunách stromů

O spoustě věcech se mluví jen velmi těžko, ale mezi ta témata, ke kterým mám vždycky co říct, patří povídání o tom, kde jsem vyrostla. Narodila jsem se u nás na vesnici (tedy, v městské porodnici, ale to je jen detail), vyrostla tam a žiji zde dodnes. Rozhodně zde nemíním umřít, ale pohřbít tu své vzpomínky taky nechci. A tak se o ně s vámi podělím.

neděle 4. ledna 2015

Posedlost

V zajetí obsese bez kontroly
se mi můj rozum na kusy drolí
jako by se ta posedlost chtěla
dostat do celého mého těla.

sobota 3. ledna 2015

Věřila

Sáhla na malou krabičku ve své kapse a usmála se. V její tváři se promítalo všechno, co si stihla uvědomit během dní. Třásla se po celém těle, život v jejích zelených očích už vyhasl. Ušklíbla se sama sobě. Jak jsem mohla být tak hloupá? Vytáhla z kapsy krabičku plnou pilulek, které mají pomoci od bolesti. Na tuhle bolest nestačí jen jedna.

***

čtvrtek 1. ledna 2015

Novoroční ohlédnutí

Jaký máte názor na ohlížení se zpět? Někdy může být opravdu příjemné pokochat se tím, co jste dokázali. A často se stane, že namísto pocitu hrdosti se dostaví zmatenost, znechucení, stesk. Včera jsem si četla své staré články, co jsem napsala na začátcích roku. Zdá se mi to, nebo jsem rok co rok větším a větším pesimistou? Každý rok touhle dobou se situace zhoršuje a zhoršuje. Jsem z toho docela vykolejená.