středa 27. května 2015

Jarní random

Nový foťák, miláčka, už mám skoro dva měsíce a přesto jsem vám mnoho fotek zatím neukázala - jistě, všechny články fotkami prokládám, ale žádný pořádný článek plný fotek beze slov tu dlouho nebyl. A tak se tu objevuje teď. Komentářem snad může být pouze to, že fotky vznikaly v průběhu desátého dubna až dnešního dne. Na několika z nich uvidíte mou maličkost, tak se prosím nelekněte. Hodně jsem však fotila přírodu, všednodenní drobnosti, vzpomínky na příjemné zážitky. Samozřejmě nesmí chybět knížky, Bětuška a moje sestra Anča, která mě bere za osobního neplaceného fotografa. Pohodlně se usaďte, pusťte si hudbu, ujistěte se, že nikam nepospícháte, a směle klikněte na "celý článek", kde na vás čeká víc než sto třicet fotografií. (Mimochodem, fotky se mi při nahrávání nějak pomíchaly, a proto nejsou chronologicky seřazené...)

úterý 26. května 2015

Dva Destrukční deníky

Dnešní článek rozhodně nebude obyčejný. Nechci se s vámi totiž podělit pouze o fotky zničených stran mého deníku, protože tentokrát jsem neničila já, ale Iris. Při našem setkání jsme s sebou samozřejmě měly naše Destrukční deníky, což se muselo patřičně zdokumentovat. Užijte si to! :)

sobota 23. května 2015

Rozzářený den

„Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Když se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou," řekl Seneca. Já jsem kamarádku, která je mou spřízněnou duší, nalezla v Iris. S tou jsem se taky dnes poprvé a jistě ne naposledy tváří v tvář setkala.

čtvrtek 21. května 2015

Doplňuji deník

Od minulého příspěvku, v němž jsem prezentovala své počínání s ničením Destrukčního deníku, uplynula poměrně krátká doba. V posledních dnech mám však víc času (maturity, zkrácená škola a tak) a taky víc inspirace, tudíž se dnes můžete "pokochat" mou další destrukční tvořivostí. Původně jsem chtěla vyčkat do konce víkendu, abych mohla do tohoto článku zařadit i úkoly, které, doufám, splním společně s Iris, ale tím bych jeden článek už dost přeplnila. Navíc počítám, že svým tempem se brzy zase další článek s fotkami splněných úkolů objeví. Teď však už k těm, které jsou hotové a připravené ukázat se světu.


sobota 16. května 2015

Světoknižně

 Knižní veletrh Svět knihy je pravděpodobně největší akce pro všechny knihomoly, takové druhé Vánoce. Já jsem se na ten letošní vydala s jistými očekáváními, nic velkého, a moc jsem si ho užila. Svět knihy jsem navštívila už dvakrát předtím, teď potřetí, a takhle zpětně mi připadá docela zajímavé ohlédnout se, jak jsem se já a můj vztah ke knihám změnila během těch několika let. Poprvé jsem se na veletrh dostala spíš náhodou, podruhé to byl plánovaný útok na knihy. Letos jsem sice měla v plánu nenakupovat (držet se předsevzetí ze začátku roku) a využít tuto akci jako možnost setkat se s blogovými přáteli, ale nakonec se to stejně nějak zvrtlo.

neděle 10. května 2015

Destruuji deník

Destruuji, neboli ničím (mám z tohohle nově objeveného slova takovou radost, že ho musím pořád v souvislosti s Wreck this journal používat) svůj deník. A to tak, že doopravdy. Nechápu, jak někdo může mít problém s tím, že nechce deník ničit - já ho naopak ničím úplně přirozeně, jsem kazisvět odjakživa, bohužel ta tvořivost trochu pokulhává. No nic, jestli to má být vizitka mé osobnosti, aspoň konečně poznáte mé nejtemnější já. (Muhehe) 

sobota 9. května 2015

Vůně


Ta vůně, když barva ničivě tvoří,
ta chvíle, kdy dřevo na popel shoří,
ten moment, kdy se vítr zdvihne,
to, když se jaro rokem mihne.

úterý 5. května 2015

Malá knihovna poprvé

Vždycky slintám touhou a blednu závistí, když vidím knihovny a knihovničky blogerů skrze fotky nebo videa. Závidím jim, že mají tolik místa, že mají tolik peněz na knihy (nebo tolik štěstí nebo spoluprací nebo něčeho jiného), zkrátka toužím vždycky mít něco takového. Jednou jsem si však spočítala, kolik knih se ukrývá na těch několika policích, co vlastním ve svém kamrlíku já, a překvapilo mě ono číslo přesahující dvě stovky, nepočítám-li slovníky a učebnice. No, raději se nepřiznám, kolik příběhů jsem ještě nepřečetla, a namísto toho vám ukážu, které že knihy mám tu čest opatrovat ve svém vlastnictví.

neděle 3. května 2015

Lord Mord

To jsem tak jednou seděla na hodině němčiny v kuchyni mé bývalé češtinářky a zatímco ji vařila kafe, povídaly jsme si o knížkách, jak jinak. Z té hodiny jsem odcházela s červenou, zajímavě graficky upravenou knížkou Lord Mord od Miloše Urbana, jehož jméno mi sice bylo povědomé, ale nikdy jsem o něm nepřemýšlela. Že však mi má drahá češtinářka vždy poradila ohledně knih skvěle, s důvěrou jsem ještě téhož večera Pražský román rozečetla.