úterý 30. června 2015

Nemalé radosti #2

Večer, posledního června. Přiznejte se, kdo očekával, že se pustím do dalších nemalých, tentokrát bez závorky, radostí. Očekávali jste správně, opravdu jsem to takhle zamýšlela už několik dní předem. Ještě o víkendu jsem si však říkala, že vlastně nevím, o čem psát. Dnešek byl však opravdu jeden z nejskvělejších dnů, co jsem za celý svůj život se spolužáky (rozumějte přáteli) zažila. Ale popořadě.

neděle 28. června 2015

Malá knihovna podruhé

Vlastně jsem koketovala s myšlenkou, že článek nazvu Větší knihovna nebo rovnou Knihovny, protože to by víc odpovídalo skutečnosti posledních týdnů. Zůstanu však u původního názvu a hrdě vám ukážu chloubu mé komnaty.


sobota 27. června 2015

Nesmrtelná

Kdybych řekla, že nelžu, lhala bych. Dokonce bych nemluvila pravdu ani tehdy, kdybych se snažila přesvědčit vás, že lhaní mi dělá potíž a pravdě se vyhýbám jen tehdy, je-li to nezbytně nutné. I když jsou lži součástí každodenního života a člověk o nich leckdy nepřemýšlí jako o překračování jakýchsi mravních zábran, jistě se každý lhář sám sebe čas od času zeptá, proč to vlastně dělá, proč lže. A na to se chci zeptat i já.

neděle 21. června 2015

Nemalé radosti #1

Ano, můj nadpis opravdu přesně vystihuje podstatu článku, ale vzhledem k tomu, že se mi nedaří vymyslet nic originálnějšího a tajemnějšího, ponechám nejspíš název článku v téhle podobě. Co na tom, že on samotný nese ve svých písmenech rovnou několik odstavců.


neděle 14. června 2015

Es Té Ó

Stovka trapných otázek, tak zní název tagu, který vyplňuji a zveřejňuji už podruhé za svou blogovou existenci. Před třemi roky jsem napsala stovku odpovědí, z nichž spousta zůstává dnes neměnných. Některé jsou však jiné, možná trochu ovlivněné vtipnými a zajímavými odpověďmi Iris. Psaní článku jsem si rozdělila do dvou částí, protože jsem včera stavěla nábytek v novém pokoji. Mimochodem, skvělá radost - pokoj už je hotový, zařízený, uklizený, otestovaný (spaní, čtení i učení), já jsem šťastná a spokojená.

pondělí 8. června 2015

Velký holky nepláčou

A já možná nejsem tak velká. Silná. Pláču. Nebráním se slzám, které pomalu vyplavují prázdnotu, co náhle zůstala v srdci. Smutek, výčitky, chvilka beznaděje. Sepjaté ruce, černé šaty, černé punčochy, černé baleríny. Pochmurný den jako vystřižený z filmu. Jenže tohle se děje teď. Doopravdy. Hřbitov posmutněl, jako by i stromy oplakávaly její smrt.

sobota 6. června 2015

Dekoruji deník

Pomalu mi začínají docházet vhodná slovesa začínající na páté písmeno v abecedě, proto jsem se rozhodla vybrat z nich právě to, které stojí v názvu článku. Přiznávám, že někdy není lehké považovat výtvor za dekoraci, nicméně deník, který v dnešním článku uvidíte, je stoprocentně můj a nikdo takový mít nebude, ani kdyby chtěl. Jste zvědaví?