Artyčoková srdíčka

Ráda o sobě tvrdím, že jsem otevřená novým možnostem (mám na mysli teď knižní oblast, jen pro pořádek) a nebráním se žádnému druhu literatury. V praxi to stejně musím trochu selektovat, nicméně když jsem dostala možnost přečíst si novinku Artyčoková srdíčka, která spadá do kategorie 12+, řekla jsem si, že bych měla prolomit bariéru a přečíst si zase trochu něco jiného. Tohoto rozhodnutí nelituji.



Mira pochází z Londýna, má velkou rodinu a spoustu snů. Když jí oceňovaná spisovatelka na literárním kroužku navrhne, aby si celý jeden měsíc pečlivě vedla deník, využije toho a k příležitosti svých dvanáctých narozenin si začne zaznamenávat svůj život. Během doby, kdy deník píše, se stane mnohé. Mira roste, mění se, fyzicky i psychicky dospívá. Odráží se v ní bolestná ztráta milované babičky, s níž mohla sdílet svou lásku k výtvarnému umění a sebevyjádření pomocí barev na papíře, a zároveň v ní klíčí láska k tajemnému Jidému, spolužákovi z literárního kroužku. Kromě toho musí zvládnout všednodenní starosti se svou početnou a hektickou rodinou, o kterou se však vždy může opřít.
Když někdo umírá, tak je všechno, co řeknete a uděláte, důležitější než normálně. Když někdo umírá, tak si všímáte... vlastně všeho. Všechno se pohybuje zpomaleně. Dustymu se oči naplní slzami. Babička ho na chviličku vezme za ruku a on pak rychle zavře dveře auta a poklepe na střechu. Tím poklepáním říká: "Tak dělejte, zmizte odsud. Nedokážu se rozloučit."
- Mira tráví čas s umírající babičkou, strana 52

Číst tuhle knížku pro mě byl zážitek. Nemůžu říct, že jsem už od začátku věděla, že mě to chytne a že v tom najdu spoustu podnětných myšlenek a nakonec to ohodnotím tak pozitivně. Vlastně jsem si nejprve myslela, že jsem se možná trochu přecenila a že se do knížky s tak divným názvem ani nedokážu začíst. Sakra, vždyť je to o dvanáctileté holce, která prožívá hormonální a psychické změny, nic extra, knížka pro holky, které se cítí podobně. Ale kdepak! Velmi silným tématem, kolem kterého se v knize neustále krouží, je smrt. Ztráta. Bolest. Zlomená srdce. Rány, které nám život zasadí. Život sám, takový, jaký je doopravdy. A když se nad tím zamyslíte, uvědomíte si, že pro dvanáctileté čtenářky může být tato kniha velkým přínosem, protože opravdu podněcuje k úvahám o existenci samotné.

Hlavní hrdinka, Mira, je na svůj věk psychicky velmi vyzrálá, ale v průběhu děje se dost mění. Učí se například neschovávat se za svými blízkými, komunikovat a vyjadřovat své pocity a názory na veřejnosti, dívat se lidem do očí a spoléhat se sama na sebe. Vyrovnává se se ztrátou a bolestí, ale musí se také popasovat s přívalem první zamilovanosti a věcí s tím spojených. Pocity euforie střídají rozvážné chvilky plné smutku a dojetí a to s emocemi čtenáře tak nějak přirozeně zacloumá a vtáhne ho do děje. 


Samozřejmě jsem v knize zaznamenávala věci, které bych tam klidně vynechala, nicméně pro publikum, kterému je knížka primárně určena, se hodí trocha rozptýlení, protože čistě filozofický námět by asi stěží u čerstvých náctiletých uspěl tak jako směsice komedie a tragédie života. Na to, jak jsem o knize smýšlela po prvních pár stránkách, i mě samotnou překvapil směr, který nabrala a cíl, do něhož jsem po několika dnech souvislého čtení dospěla a který ve mně zanechal vesměs pozitivní emoce. Za sebe si tak myslím, že dát knize šanci je správné rozhodnutí, kterého určitě žádný hloubavý čtenář nebude litovat.

Sita Brahmachari - Artichoke hearts, vydáno roku 2011
Přeložila Barbara Hajná, v nakladatelství Slovart vydáno roku 2016, 302 stran.
Za poskytnutí knihy k recenzi vřele děkuji nakladatelství Slovart.

Komentáře

  1. Knížku znám a už jsme na ni četla i několik recenzí, bohužel i tentokrát ale musím napsat, že se nejspíš nejedná o četbu vhodnou pro mou osobu.

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak každý máme nějaký žánr. :)

      Vymazat
  2. Tahle knížka je přesně ten typ, po které bych se hodně zdráhala sáhnout. Nejsi ale první, kdo na ni pěje chválu, a proto začínám přehodnocovat své prvotní předsudky a knize přeci jen asi šanci dám. Zrovna minule jsem totiž s někým řešila, že v knihách "pro děti" je mnohdy ukryto více pravdy a moudrosti než v knihách "pro dospělé".¨
    Povedená recenze jako vždy, měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, já bych po knížce taky normálně nesáhla. Ale fakt by se jí měla dát šance. :)

      Vymazat
  3. Knihu jsem také četla a byla jsem nadšená!! :)
    Skvělá recenze! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky