úterý 25. října 2016

Odletět, nebo zůstat? To je, oč tu běží

Pravidelní čtenáři, s nimiž se přátelím i mimo blog, vědí, o co jde. Tenhle článek možná bude překvapivý pro ty z vás, kteří četli několik měsíců či let staré články o tom, jak se chystám studovat v zahraničí, někdy v budoucnu. Chvíle, kdy se mám skutečně rozhodnout, jestli to opravdu uskutečním, se nezadržitelně přiblížila, a já jsem s rozumem tak trochu v koncích. Respektive, srdce mě neposlouchá. A tak bude tento článek tak nějak o mých nemalých starostech s tím spojených a vás, kdož ho přečtete, bych ráda poprosila o názor a radu.

úterý 18. října 2016

Když se večer setká s nocí

Někteří lidé uctívají ráno, protože mají pocit, že právě tehdy se rodí něco nového. Se svítáním přichází nový začátek, nové možnosti. Pro mě však měl odjakživa mnohem větší kouzlo ten okamžik, kdy se slunce dotkne obzoru a na obloze se rozprostře vesmírná věčnost.

čtvrtek 13. října 2016

Prokleté dítě není tak úplně osmý díl

Už od dob, co jsem po několikáté přečetla poslední stránky sedmého dílu Harryho Pottera a bez dechu zhltla epilog "o devatenáct let později", jsem doufala, že Joanne Kathleen Rowlingová přijde s další várkou dobrodružství z kouzelnického světa. Jak šel čas, smířila jsem se s faktem, že Bradavice existují pouze v těchto sedmi knihách a jinak tomu už nebude. A nejednou bum, nová divadelní hra, pokračování Harryho Pottera. Jistě to zaujalo každého Potterheada. 

sobota 8. října 2016

Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.

Výrok Cornella George Hopley-Woolriche, amerického prozaika dvacátého století, přímo vybízí k zamyšlení. Uvažovat nad ním v rámci příspěvku do (S)nové výzvy jsem sice původně v plánu neměla, ale v poslední době mě celkem často napadá, že tak výstižný citát si zaslouží pár řádek.

středa 5. října 2016

Nemalé radosti #19

Dlouho, dlouho jsem nepsala nemalé radosti. Neznamená to, že bych se z ničeho neradovala, spíš naopak, radostí zažívám spoustu. Ale ani o starosti nemám nouzi. Vlastně se teď u mě nálady mění jako aprílové počasí, během dne jsem schopna několikrát ronit slzy i se tetelit štěstím. Sedmero radostí z poslední doby si však zaslouží, abych se o ně podělila. (Protože Vybarvování psát nebudu, neb by neobsahovalo mnoho nových informací, takže si to pak zase spojím s říjnem do dvouměsíčního souhrnu.)