Když se cítíme nekoneční

Myslím, že když jsem si tehdy ve třinácti pod stromeček přála zelenou knížku Ten, kdo stojí v koutě, byla zrovna hitem díky stejnojmennému filmu s hvězdným obsazením. Autor příběhu a zároveň režisér filmové verze, Stephen Chbosky, dokázal vytvořit neodmyslitelné pouto mezi knihou a filmem, slovy, hudbou a pocity. Dokázal mě dvakrát dojmout, dvakrát pohltit. Stejným příběhem a přesto pokaždé trochu jinak. Rozhodla jsem se přečíst si The Perks of Being a Wallflower znovu a mám z toho velkou radost.


Patnáctiletý Charlie se bojí přestupu na střední školu, a tak začne psát dopisy neznámému a přesto blízkému příteli. Zprvu se necítí v novém prostředí svůj, nezapadá. Brzy jej náhoda svede dohromady se sourozenci Patrickem a Sam, kteří jej zasvětí do světa čtvrťáků, alkoholu, mezilidských vztahů a nekonečnosti prožívání každé pěkné chvilky.

"We accept the love we think we deserve"

Jenže Charlie sám cítí, že asi není stejný jako všichni ostatní. Že si v hlavě, až tam úplně vzadu, kam sám tak úplně nevidí, nosí černé myšlenky a traumatické zážitky z dětství. A snad i to ovlivňuje jeho povahu a činí jej pozorovatelem, tím, kdo stojí v koutě, dusí v sobě pocity a dělá, co je správné.

Je to opravdu jen náhoda, ale knížku jsem dočítala dvakrát za skoro stejných okolností. Tehdy i nedávno mi zbývalo asi osmdesát stránek, tehdy i nedávno jsem se ulila z tělocviku, který byl spojený s kluky, a tehdy i nedávno jsem se ponořila do závěrečných částí příběhu, z něhož mě mrazí, z něhož mám chuť brečet a zároveň se nad ním usmívat. Nepodceňujme náhody.

Patrick then said something I don't think I'll ever forget.
"He's a wallflower."
... And I started to feel nervous in the Bob way, but Patrick didn't let me get too nervous. He sat down next to me. 
"You see things. You keep quiet about them. And you understand."

Během těch několika let od prvního čtení jsem na Charlieho skoro zapomněla. Tehdy jsem byla o dva roky mladší než on, dnes by nás dělil dvouletý věkový rozdíl. Tehdy jsem spoustu věcí nechápala nebo si je vykládala jinak, snila jsem asi i o trochu jiných věcech, vnímala svět kolem, opačné pohlaví, vliv knížek a hudby a lidí na psychiku, odlišně od současnosti. Ostatně můžete si, pokud se nudíte, přečíst mou dávnou "recenzi", kterou jsem přetáhla sem na blog, i když původně je z předchozího blogu. 

"Despite everything my mom and doctor and dad have said to me about blame, I can't stop thinking what I know. And I know that my aunt Helen would still be alive today if she just bought me one present like everybody else. She would be alive if I were born on a day that didn't snow. I would do anything to make this go away. I miss her terribly. I have to stop writing now because I am too sad."

Když jsem si to, co jsem o knížce napsala tehdy, četla znovu, nevěděla jsem, jestli se mi podaří překonat náhlý blok, který mi znemožnil o Charlieho příběhu psát. Protože zatímco tehdy se mi to prostě líbilo, nyní jsem k tomu nepřistupovala jen jako k nějaké pěkné knížce, ale jako k esenci pocitů mezi řádky, jako k živým vzpomínkám mého dávného přítele. Protože tentokrát jsem to četla v angličtině a zjistila jsem, že Charliemu rozumím, dokonale. Tedy po jazykové stránce. Po té psychické jsem se snažila, seč to šlo, ale myslím, že coby dítě, jehož jediným traumatem byli mravenci a na střední se až zas tak nevychylovalo, nedokážu plně procítit všechno, co on. Taky jsem nikdy nezkoušela trávu, neřídila auto a nedělala správné věci na úkor sebe samé. 

Znáte takové to, když knížka, kterou právě čtete, není jen nějakým příběhem zavřeným v deskách, ale tak nějak k vám prostupuje, ve správných okamžicích odkrývá správná slova, díky nimž máte pocit, že nejste sami? Ano, i tohle pro mě znamená The Perks of Being a Wallflower. Když jsem si večer stýskala a potřebovala jsem vědět, že to bude dobrý, že Charlie taky postrádá Sam a Patricka, ale že ví, že brzy přijdou. Když jsem čekala po pohřbu své tety na nádraží a snažila se nebrečet a Charlie vyprávěl o tom, jak umřela jeho teta Helen a jak strašně se kvůli tomu cítil, protože kdyby se nikdy nenarodil, kdyby mu v den, kdy vypukla sněhová bouře, nešla shánět dárek, nikdy by se ta tragédie nestala. 
Tuhle fotku jsem vyfotila kdysi dávno a navzdory tomu, jak je poetická, vznikla na tom nejméně poetickém místě v domě. 

Možná, že až budu číst knihu potřetí (třeba v němčině), konečně si pustím všechny ty písničky, o nichž Charlie mluví. Díky nimž se cítí nekonečný. Které dokreslují všechny ty cenné, nenahraditelné okamžiky. 

Možná, že až se budu příště cítit sama, udělám to, co on. Vezmu telefon a zavolám. Vezmu knížku a rozptýlím ty myšlenky. Vezmu učebnici a pokusím se udělat něco, zač bych na sebe (nebo moji rodiče) mohla být hrdá. 

Nejsem ta, kdo stojí v koutě. Občas nenaslouchám tak, jak bych měla, a neříkám, co by druzí chtěli slyšet. Často nejsem tam, kde mě někdo potřebuje, a jen málokdy udělám něco pro druhé, při čemž přináším velkou osobní oběť. Nejsem čekanka. Jsem pampeliška - rychle odkvétající plevel. 

A jestli existují lidé jako Charlie a jestli čekají na všechny ty nekonečné okamžiky (a já pár takových čekanek znám): Vydejte se je hledat. Jsou všude. V nočním vzduchu, když otevřete okénko u auta. V prvním úsměvu, který ráno někomu věnujete. Tóny štěstí, barvy nekonečnosti. 

Stephen Chbosky - The Perks Of Being a Wallflower, vydáno roku 1999

Komentáře

  1. Ten, kdo stojí v koutě je skvělá kniha, i když na rozdíl od jiných jsem ji četla jen jednou a ani ji nemám doma. K pořízení se stále odhodlávám, leč zatím neúspěšně.

    Pamatuji si, že když jsem ji četla, dost mě zasáhla - vlastně natolik, že je to jediná kniha, která mě kdy rozbrečela - protože se tam dost řešily vztahy a láska a já v té době byla nešťastně a platonicky zamilovaná a netušila, co se sebou. Jinak také nejsem ta, která by uměla dvakrát naslouchat - dobře, spíše poslouchám, než mluvím a jsem taková nenápadná, ale naslouchání je přeci jen o něčem jiném. Ale i tak mě to vzalo a je to vážně skvělá kniha.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jestli jsem tehdy byla platonicky zamilovaná, asi spíš ne, ale rozbrečel mě pak až film, asi jsem si tu knížku tolik neuvědomila. Tentokrát jsem sice taky nebrečela, ale neměla jsem k tomu daleko. :)

      Děkuji za komentář! :)

      Vymazat
  2. Máš prostě nádherné články :-) Moc rád si je pročítám a snad budeš psát ještě dlouho :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuji! Věřím tomu, že budu psát ještě hodně dlouho. :)

      Vymazat
  3. Je to krásná knížka s ještě hezčími citáty. :) Zrovna ten první je můj nejoblíbenější. Protože je hrozně pravdivý. :) Film nemám ráda tak jako knížku, ale patří mezi nejlepší filmové adaptace.
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, film není ani zdaleka tak dobrý, ale je fajn. :)

      Měj se krásně!

      Vymazat
  4. To jsem moc ráda, že jsem si tuhle recenzi mohla přečíst. Tahle knížka je jednou z těch, k nimž jsem pojala nepochopitelný odpor, protože je tak populární a všichni ji milují. Začala jsem ji číst, ale asi jsem byla zrovna nějak špatně nastavená, a tak se mi to nelíbilo. Uvidíme, možná ji někdy dočtu. Pamatuju si, že když jsme jednou byly v tom velkém knihkupectví v Praze, chtěla jsem si ji koupit, přesně tuhle, anglickou, ale protože byla drahá, nechala jsem ji tam na poličce.
    Taky nejsem čekanka a rozhodně nestojím v koutě. To spíš ležím. Uprostřed místnosti. A překážím. Neustále.
    A úvodní fotka je super.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych ji jen kvůli popularitě nezavrhovala. Ne všechna YA musí být špatná a tohle je jeden z důkazů toho. :)
      Myslím si, že ostatní tě vidí jinak. :)

      Děkuju!

      Vymazat
  5. To je tak nádherný článek! Tak nějak se z něj cítím nekonečná. Líbí se mi, jak dokážeš psát o pocitech schovaných mezi řádky - přesně to stejné já cítím u Citadely od Exupéryho, pokaždé když ji čtu (což naposledy bylo asi pošesté), tak mi sedne tak nějak do aktuálního období a zase si z ní něco odnesu, i když možná některým věcem nerozumím nebo se do nich nedokážu vcítit tak moc, jak bych chtěla. A knížku mám moc ráda, má v sobě spoustu krásných myšlenek - a také jsem ji četla v angličtině, nad českou verzí jsem vlastně ani neuvažovala, nějak ke mně automaticky skočila ta anglická.

    Jinak, nejvíc mě fascinuje tvůj nový vzhled! (Kdybys ho tu náhodou měla už delší dobu, tak ano, narazila jsem na něj až teď. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhled je tu necelý týden, takže určitě jsi ho nepřehlédla. A moc děkuju! :)

      Exupéryho znám jen skrz Malého prince, ale už jsem párkrát uvažovala, že si přečtu i něco jiného. :)

      Vymazat

Okomentovat