Dnes jsem potkala | Hřejivá výzva

Napiš o cizím člověku, kterého jsi dnes viděla | 5.9.2017


Byl to celkem běžný druhý školní den, nic moc se dít nemělo. Jako každý rok, i letos jsme měli v plánu číst školní řád, což je, jak si asi všichni studenti vzpomínají, děsná nuda. Známe ho všichni odpředu dozadu, podepisujeme papír, že jsme se s ním seznámili a stejně ho nedodržujeme, protože některé jeho body jsou dost uhozené. Třeba že žák nesmí otvírat okno nebo napovídat při písemce. 

Když jsme tak četli, každý žák jednu stránku, zaklepal někdo na dveře. 

"Dále," zaskřehotala naše třídní. Do třídy vstoupil ředitel školy, za ním v závěsu holčina, odhadem stejně stará jako my. 

"Máme tu studentku na výměnný pobyt. Mluvte na ni česky, ať se to naučí. Bude tu asi čtyři měsíce," oznámil. Koukali jsme trochu vyjeveně, ale jen trochu. Na škole už jsme pár takových studentů měli, byť ne moc, protože náš gympl je dost zapadlý a naše město taky. 

Nově příchozí dívka na sobě měla vyšisovaně modré džíny obepínající pas a v nich zastrčený pískově žlutý svetřík s krátkým rukávem. Krátké, mírně zvlněné vlasy jí rámovaly přirozeně hezký obličej plný tmavých očí a lehce nalíčených rtů. Posadila se do první lavice u dveří, tedy přede mě. Spolužačka, která tam dosud seděla sama, na ni hned spustila anglicky a začala jí v podstatě vykládat, co a jak se ve škole děje, neděje. 

"Chceš se nám nějak představit?" zeptala se třídní. Spolužačka to musela přeložit (tedy nemusela, ale asi je hezké cítit se důležitě) a neznámá studentka si šla stoupnout před tabuli.

"Ahoj, jmenuji se Alexandra," řekla se silným jižanským přízvukem. Trošku se zarazila a pak pokračovala, stydlivě, "I am from Bosnia and I am here to study Czech for about four months." Trošku to oddrmolila a pak si šla zase sednout. 

Čtení školního řádu pokračovalo. Když došlo na řadu u dveří, kde sedí Alexandra, chopila se odvážně papíru a jala se předčítat. Muselo to být hodně obtížné. Přízvuk byl hodně znát, navíc jí dělala problém delší slova a některá spojení hlásek. A ř, samozřejmě. Ale i tak předvedla skvělý výkon a třída jí zatleskala. 

O přestávku jsme se s ní začaly bavit i já, sestra, spolužačky a spolusedící. Byla strašně milá, ale upřednostnily jsme ke komunikaci angličtinu.

"Do you know any words in Serbian?" zeptala se.

"Hvala."
"Dobro došli."
"Keks." (to jsem řekla já, protože pamatovat si slovo sušenka v co nejvíce jazycích je k nezaplacení.)


Pak jsme řešily, na jaký druhý jazyk by měla chodit. Ke francouzštinářům ne, ti už jsou moc daleko na to, aby jim začátečník porozuměl. Ruštinu u nás ve třídě nemáme, takže předmět na ulejvání nemá. Ale na němčinu by klidně mohla chodit, shodly jsme se s holkami. Jednak proto, že je to docela odpočinkové, (jednak proto, že němčina je boží!) a jednak proto, že naše němčinářka je současně ruštinářka a organizuje výměny s Novým Sadem, takže samozřejmě hovoří perfektně srbochorvatsky. 

Následně jsme se shodly na tom, že nám někoho připomíná, svým vzhledem. Padlo jméno herečky Audrey Tautou, která hrála například Sophii v Šifře mistra Leonarda. Mně ale zároveň připomínala nějakou herečku, která hrála ve filmu o upírech. 

Ve zbytku přestávky jsme si dál povídaly, ale protože jsem se nechtěla tak úplně účastnit hovoru, dělala jsem si na duolingu polštinu. Alexandra se mi podívala na displej a ptala se, co se to učím. Ukázala jsem jí to a ona zkoušela přeložit větu "dziewczynka lubi konie", ale moc jí to nešlo. Tak jsem jí přečetla, jak to má znít. Bylo to po dlouhé době, co jsem nahlas říkala něco polsky a uvědomila jsem si, jak krásně tenhle jazyk zní. Asi mám špatný sluch nebo co, ale němčina a polština zní prostě mnohem líp než francouzština nebo slovenština. Si myslím já. 

Alexandru jsem dneska potkala poprvé a moc jsem toho s ní nenamluvila. Věřím však, že pokud zůstane u nás ve třídě a nepůjde do nižšího ročníku, budu mít ještě spoustu příležitostí jí více poznat. Chtěla jsem však toto setkání alespoň takto zaznamenat, protože mi v rozepsaných článcích leží bonusové úkoly Hřejivé výzvy už děsně dlouho. No, vlastně už víc než rok a půl. Ani nevím, o kolika lidech už jsem chtěla za tu dobu napsat, víte co, potkáte člověka a napadne vás - ten je zajímavý, o tom napíšu na tohle zadání. Ale ne, nesednete si, nenapíšete to, zapomenete. Tak se snažím to napravit. 

(Článek je psán opravdu 5.9., vychází však s několikadenním zpožděním, protože vás nechci zahlcovat. Což stejně dělám.)

A koho jste dneska (nebo v poslední době) potkali vy? Pamatujete si na setkání s lidmi? (Třeba se mnou, někteří? :D) A pamatujete si vůbec na Hřejivou výzvu, kterou jsme kdysi organizovaly s Iris? Jestli ne, můžete si ji oživit, některé příspěvky jsou i s odstupem času ucházející. :)

Komentáře

  1. Jasně, že si na ni pamatuju :D Neplánujete nějakou další? K podzimu by se to hezky hodilo a já bych se dokopala k nějakému tomu psaní ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, asi neplánujeme. Iris maturuje a já nestíhám. Ale někdy bychom určitě rády zase nějaký projekt vymyslely, asi ne typu Hřejivé, ale spíš Snové výzvy, ta byla taková volnější co se času i témat týče. :)

      Ale díky, že se do těch našich projektů zapojuješ! :)

      Vymazat
    2. Neplánujeme, popravdě, my už moc jako tvůrčí dvojice nefungujeme. :D A ty taky maturuješ, ne?

      Vymazat
    3. Nene, já až příští rok... Opakovala jsem kvůli Belgii ;) Ale držím palce tobě a třeba ještě někdy něco vytvoříte :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky