Stůl

Je trochu na pováženou, že do složky tvorba přidávám neustále jen staré kousky. Ale je mi líto je vyhodit. Mám je uložené v koceptech a jinak než v podobě článku už asi nikdy světlo světa nespatří. Tohle je jedna slohovka, kterou jsme měli psát bez přípravy v hodině. Příběh čistě v dialozích. Myslím, že témata byla stůl, pes a špagety. A mohli jsme si vybrat a pojmout to podle sebe. Ale už je to fakt minimálně rok a půl, ne-li dva roky. 

To je nuda stát tu takhle v koutě. S těmi tužkami už si ani popovídat nemůžu.

Já to slyšela! Je to od tebe ošklivý, víš, takhle se nad nás nadřazovat.

Proč myslíš?

Jsme skoro příbuzní, jen ty jsi o něco málo starší, větší, ale proto ne důležitější. K čemu je stůl, když na něm nemůžeš psát?

Takhle bych to neviděl. Tedy - samozřejmě jsem mnohem starší než ty, majitel si mě váží víc. Aby ne, byl jsem poměrně drahý, a rozhodně jsem využívanější a víc vydržím.

Pche, kdybys měl nos, narostl by ti pěkně nahoru.

Nerozčiluj se, musíš uznat, že mám pravdu. Tebe si kdekdo koupí za pár korun tamhle na rohu, žádná investice nejsi, a moc dlouho se tu beztak neohřeješ. Jakmile se zlomíš a po ruce nebude ořezávátko či jakmile z tebe bude špaček - to záleží na tom, komu přijdeš pod ruku -, stejně se tě zbaví. Uznej, že vyhazovat stůl se nevyplatí, leda půjdu do starožitnictví.

A tam si budeš moct vést tyhle povýšené řeči s knihami.

Ještě si o mě klepni, urážlivko.

Nedobírej si mě. Kdo ví, jak to s námi bude.

Co my víme, co se může všechno stát.

Dřevo musí držet při sobě.

***
Upřímně, zveřejňuji to ze dvou důvodů. Jednak se čistě náhodou jedná o double drabble a jednak se mi to opravdu docela líbí. Mrzí mě, že jsem neměla čas to tehdy více rozvést, ale dneska už to dopisovat nemůžu a nechci . To se asi ani nemá dělat. :) 

Co vy a příběhy v dialozích? A jaký máte vztah ke dřevu? Máte radši plasty? A co je nejužitečnější?

Komentáře

  1. Dřevo musí držet při sobě. To je hezký :)
    Já jsem pro - taky neustále oprašuju staré věci, protože je mi líto, když leží jenom v šuplíku. Věřím, že každý z nich si zaslouží vidět světlo světa :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! :) Jojo, přesně tak, jsem stejného názoru. Někteří tvoří hodně, takže to prosejí a vydají to nejlepší, já jsem ráda, když se mi občas něco povede. :D

      Vymazat
  2. Dřevo je krásné. Miluji každý kousek dřeva ve svém pokoji, místo lina bych raději parkety. Víc času trávím v posteli, než u stolu. U stolu v pokoji jsem na počítači, u stolu v kuchyni jím a dělám domácí úkoly (ne, nestojí nade mnou maminka, zatímco se pálí večeře).
    A mám vztah obecně k dřevěným předmětům:
    U stolu v kavárně diskutuji, adoruji. V posteli mé i cizí se nejen spí, ale i láska dělá. V policích se skladují knihy. Školní bradla mě trestají za moji pohodlnost. Za špejli držím dobrého nanuka. A na dřevěných židlích se dá sedět na turka, na designových plastových ne. Dřevěné jsou lavičky v parku, na kterých někteří dělají lásku, ale já na nich sedím a odpočívám. A když to všechno omrzí či napadne škůdce, člověka aspoň na moment zahřeje všude. To je dřevo.

    OdpovědětVymazat
  3. Miluji příběhy v dialozích a miluju, jak píšeš! <3 Pohlazení po duši.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky