Deutsch-Tschechisches Jugendforum poprvé

Byla to vlastně docela náhoda, že jsem se na konci června rozhodla přihlásit se do Česko-německého fóra mládeže, protože nebýt krátké prezentace kamarádky a bývalé maturantky jednoho pátečního odpoledne, o tomto sdružení ani nevím. Naštěstí jsem se přednášky pořádané v rámci projektu "Do Německa na zkušenou" zúčastnila a ještě větší štěstí je, že jsem se následně, byť v trochu časové tísni, rozhodla napsat motivační dopis a životopis a poslat to na mail fóra. To byl konec června. V průběhu srpna mi pak přišel e-mail, že mě vzali, a na začátku září jsem se dozvěděla, že pojedu na čtyři dny do Německa a zažiju něco neopakovatelného. 
Zpočátku jsem se cítila smutně, protože jsem byla přijata jako jediná z vícero blízkých lidí, co se tam přihlásili. Pak nastoupila euforie, protože jsem si uvědomila, jak skvělé to je, být mezi třiceti Čechy a Němci a moct se podílet na něčem mezinárodním. Čím víc se však den odjezdu na první plenární setkání blížil, tím víc jsem se klepala nervozitou. 


Korunu tomu nasadila spousta věcí. Modrý onemocněl, takže jsem nemohla přijet víkend před odjezdem a byla jsem z toho smutná, protože jsem si na jeho morální podporu hodně zvykla. Pak se mi podařilo v jeden den pokazit několik písemek, přičemž jsem se pohádala s angličtinářkou a rozbrečela nad totálně pokaženou písemkou z němčiny. Jednalo se o překlad a ačkoliv ho všichni spolužáci měli ode mě, měla jsem nejhorší známku, bůhví na co jsem myslela. Zkrátka jsem si ani trochu nevěřila. 

Ve středu jsem odjela do Ústí, tam strávila několik hodin s Modrým, pak usnula a na další den se pořádně prospala. V poledne jsem si v Bageterii koupila Caprese bagetu a nasedla na vlak směr Cheb. Cesta byla dlouhá a vystačila mi na ni knížka o normalizaci, kterou mi půjčil dějepisář. V Chebu jsem doběhla vlak odjíždějící do Německa, ještě štěstí, že na sebe ty spoje čekají. Tam jsem se poprvé potkala s některými z ostatních účastníků, kteří rovněž mířili na setkání, na rozdíl ode mě z Prahy. 
První večer jsme v rámci seznamovacích aktivit psali ELFCHEN, což je básnička o jedenácti slovech. Byla to legrace. 
Kristina zrovna píše Trumpův výrok "V New Yorku sněží a mrzne, potřebujeme globální oteplování". Na tabuli jsou naše nápady, návrhy a citáty k tématům, jimž bychom se v projektech mohli věnovat. 
Výhled z okna našeho pokoje mě pokaždé okouzlil a mám asi deset podobných fotek. 

Z Chebu jsme přejeli do německého Marktredwitzu, kde jsme museli hodinu počkat, protože nám ujel spoj. Seděli jsme v kavárně, já jedla jablko a zapovídala se s nejbližšími přísedícími. Pak jsme nasedli na vlak a svezli se do Hofu, kde se setkání konalo. Naše už docela velká skupina bloudila chvíli kolem nádraží, než jsme našli správnou cestu k Jugendherberge, kde jsme měli být na nadcházející čtyři dny ubytovaní. 

Jakmile jsme dorazili, byl nám přidělen pokoj (byli jsme po šesti, čtyři Češky a dvě Němky) a šlo se na večeři. Nutno říct, že výbornou. Poté jsme se konečně začali seznamovat. Zprvu jsem si na rychlost projevu koordinátorky Ingy musela opravdu usilovně zvykat, ale myslím, že jsem jí nakonec dokázala porozumět. A taky jsem si jména účastníků zapamatovala už ten první večer, ale moc jsem to nikde nešířila. 
Svěřila jsem svůj foťák Rolandovi, když jsem si chtěla zahrát pinčes. Tak tady mě máte. Nešlo mi to. :D 

Úvodní seznamování zahrnovalo také základní informace o projektu JuFo (Jugendforum = Fórum mládeže), zbytek večera se nesl v duchu volné zábavy, která zahrnovala nějaké popíjení, dodatečné zapisování se pro ty z nás, kdo jsme přijeli později a podobně. Spát jsem šla kolem půlnoci. 

Druhý den, v pátek, začal pořádný, nabitý program. Dopoledne jsme si detailněji představili Fórum mládeže, pak nám jistá novinářka a analytička povídala o volbách v Česku a Německu, porovnávala je a dávala nám prostor pro diskuzi. Po obědě jsme se odebrali ven a hráli všemožné team-buildingové aktivity, které mě bavily především proto, že jsem se dostala do kontaktu s novými lidmi a konečně začala mluvit německy v rámci tzv. speed datingu. Vyčerpaní jsme si pak vyslechli ještě přednášku o projektovém managementu, kterou vedly bývalé členky fóra. A od půl deváté do nevidím se zase volnočasovalo, přičemž já jsem se tentokrát pustila do diskuze o uprchlících. 
Naše skupinka. Zprava: Já, Anežka (kamarádka Marušky Friedlové, chacha, svět je malý!), Max z Regensburgu, Katarina studující slavistiku a Felix, který mi řekl, že moje jméno zní jako Pflaster. 
Zleva: Antonia, která po deseti měsících dobrovolničení v Česku umí hodně dobře česky, Ferda, studující češtinu a polštinu (bavila jsem se s ním polsky jednu chvíli, to byla sranda), Míša, která mi dala pár tipů, jak se zlepšit v komunikaci a co vyzkoušet a Jana, studentka francouzštiny a politologie s překrásnými vlasy, jak můžete vidět.
Zleva: Justin z Pasova, s nímž jsem se celý jeden večer bavila o uprchlících, Saša, která mi vyprávěla o možnostech, jak si můžu zlepšit němčinu a vycestovat, Roland, jehož rodiče jsou z Opavy, takže umí skvěle česky (jo a taky mě v sobotu naléval nějakým likérem), Iva, která studuje biologii a je dodala mi sebevědomí víc mluvit, byť s chybami, a Terka, jejíž rodiče pochází pro změnu z Maďarska (má maďarské šlechtické příjmení) a s níž jsem byla na pokoji.
Zleva: Anneke, tak usměvavého člověka jsem snad ještě neviděla, Robert, který studuje mezinárodní vztahy a teď bude rok v Holandsku, Eva, kamarádka od nás z gymplu, která mi o možnosti zúčastnit se Fóra řekla, Johanna, taková extravagantní osůbka, s níž jsem se bavila o italštině a Ondra, student práv, který má rád Revolverheldy! 

Sobotní den nebyl o nic chudší. Dopoledne jsme zjistili, jaké aplikace a komunikační prostředky kdo používá, pak nám člen sdružení Junge Europäische Föderalisten (Mladí evropští federalisté) vyprávěl o otázkách, které trápí Evropu v různých jejích částech a diskutovali jsme, jak by se to dalo vyřešit a po obědě jsme vytvořili na základě preferencí a zájmů skupinky, v nichž budeme v následujícím roce a půl tvořit projekt na téma "Welche Zukunft (er)schaffen wir?" (Jakou budoucnost (s)tvoříme?). Bylo to docela těžké a jednu chvíli jsem si myslela, že zůstanu na ocet, ale nakonec jsme se dali dohromady dokonce v pětici. 

Po večeři se opět slavilo, tentokrát nechyběl ani táborák a kytara. Druhý den se nikomu nechtělo moc vstávat, přesto jsme se shromáždili a vyslechli si informace ohledně proplácení jízdného a dalších výdajů spojených s fórem. Se skupinkou jsme se dohodli na prvním skypovém hovoru a prvním listopadovém setkání, pak jsme se naobědvali, rozloučili a já se ve skupince Čechů vydala zase na nádraží. Cesta pak probíhala velmi obdobně - z Hofu do Marktredwitzu a odtud do Chebu jsem seděla obklopená těmi skvělými lidmi, získávala spoustu informací o možnostech zapojit se do zajímavých projektů, a nakonec jsem se s nimi musela v Chebu rozloučit a pospíchat na vlak do Mostu. 
Ještě jedna fotka téhle skupinky. Na další fotce je Eva zachycená, kterak padá, a přijde mi to jako docela vtipný moment.
Ida, s níž jsem se dohodla, že se sejdeme v Chebu, Eva, se kterou jsem sdílela zájem o historii, Kristina, které jsem moc nerozuměla, protože měla přízvuk, Lena, usměvavá a Jakob, který ač napůl Němec je registrován jako Čech v rámci 30 členů JuFa. 
Naše koordinátorky - Verča a Inga. Verča má vystudovaná německá a rakouská studia a Inga je tlumočnice francouzštiny. 
A poslední skupinka - Sarah z Drážďan, Lena, která několikrát byla v Ústí hrát divadlo, Kačka, jejíž přítel je Rus a seznámili se v Německu, Heidi, která rozesmívala svými poznámkami, Kristýna, která pochází ze Sibiře, v Česku žije teprve čtyři roky a už umí perfektně česky a Marie, studentka architektury a zastánkyně moderního umění. 

Na cestě z Chebu do Mostu a z Mostu do Slaného mi společnost dělal Velký Gatsby v angličtině, ale půlku cesty jsem beztak prospala. Domů jsem dorazila kolem sedmé a i přes snahu jsem toho už moc nestihla. Nestihla jsem o nic víc ani včera a dneska jsem ve škole totálně pohořela. Ale to nevadí, heute ist der Tag der deutschen Einheit a neměla bych být nešťastná, protože jsem vlastně docela šťastná. 

Těch pár dní v Německu mě ohromně namotivovalo. Potkala jsem spoustu skvělých lidí - studenty práv, mezinárodních studií, politologie, germanistiky, slavistiky, ale také molekulární biologie nebo fyziky. Přestože jsem nejmladším účastníkem (jediná neplnoletá, jediná na střední a jediná bez zkušeností s pobytem v zahraničí), má znalost němčiny je tak nějak průměrná a problém mám spíš s komunikací ve smyslu mluvení před více než jedním člověkem. Ale to nakonec taky takový problém nebyl, protože většina Němců nějakým způsobem trochu uměla česky - ať už se ji učili doma, měli v Česku příbuzné, studovali slavistiku nebo strávili nějaký čas na stáži v Praze. Všichni tito lidé mi připadali úžasní a vzhlédla jsem se v nich. Jen těžko se mi padalo zpátky na zem - do školy. 

Také jsem se stala neoficiálně oficiální fotografkou, protože jsem byla jediná, kdo v průběhu akce fotil, což mohu brát jako svůj alespoň malý přínos fóru. 

No, a zatímco se teď nahrávají fotky a článek prochází posledními úpravami, já se vydávám nejprve do lesa, načerpat energii a vyvenčit psa, následně se musím pustit do nějakého toho učení, ale nejradši bych se věnovala věcem, na kterých opravdu záleží. 

Co vy - máte zkušenost se zahraničím? Už víte, co vás baví a co pro vás v životě má smysl? Trápí vás škola a známky? Kam byste se chtěli vydat, koho byste chtěli poznat? Budu ráda za všechny vaše komentáře. A přeji vám krásné podzimní dny, nebo alespoň lepší chvilky než v předchozích dnech a týdnech. Nechť nás přízemní starosti netrápí. ^^

Komentáře

  1. Tohle zní vážně báječně, docela ti závidím :) Jak víš, já sama využiju jakoukoli příležitost k cestování... a o té nejdelší už jsi asi slyšela, takže vyprávěním tě zatěžovat nebudu :D Ale fandím ti, ať máš dál možnost se účastnit takových skvělých akcí se skvělými lidmi - a třeba se někde potkáme, když budeme mít štěstí ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, kdybych se bývala byla nezamilovala, taky bych teď asi byla někde v Americe nebo v Německu. Ale jsem ráda, že to dopadlo všechno takhle a že se mi otevírají přesně tyhle možnosti. :)
      Jasně, třeba na sebe někde narazíme. :) :D

      Vymazat
  2. Tak to jsi nakonec ráda, že jsi jela, viď? Zní to hrozně fajn! :) A pinčes ti musel jít, pinčes jde každému. :D
    Se zahraničím zkušenost mám. Ale radši jsem doma. V teple, pod dekou, s knížkou v ruce. :D Jsem taková nudná v tomhle, ale vyhovuje mi to takhle:)
    Držím palce v dalším sebezdokonalováním němčiny! Beztak už jsi lepší jak já. :D
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V němčině určitě lepší nejsem, alespoň ne v té mluvené. :D

      Děkuji za pozitivní komentář! ^^

      Vymazat
  3. Jé, Vlasti! Tohle je úplně super! Jaktože o tom vůbec nevím? Resp. vím, že nějaké fórum existuje, ale vůbec nevím, co dělá.
    .
    Jsem moc ráda, že sis to užila. A je super, že za takhle krátkou dobu jsi tak "zapadla" - já si tím mám problém, i když mám komunikovat česky -- v cizím jazyce to je pak ještě o stupínek horší :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jak moc jsem zapadla, ale snažím se.. být kousek skládačky. :) Taky mám s tou komunikací problém, ale snažím se to odstraňovat. Musím, s mými preferencemi studijních oborů se nedá nic jiného dělat. :D

      Hodně štěstí v Německu! ^^

      Vymazat
  4. Moc pěký report, Vlasti, myslím, že je nesmírně důležité, zúčastňovat se takových akcí a čím je člověk mladší, tím lepší podle mě. Přesně, jak píšeš, nejdůležitější je, že potkáš zajímavé a inspirativní lidi a naučíš se nebát se mluvit. Já jsem na střední vycestovala do Holandska na 14 dní s podobným programem, jaký jsi měla ty, akorát jsme tedy bydleli v rodinách, ale jinak workshopy, nějaké společné aktivity apod. - to bylo stejné. Byť jsem z té doby nezůstala s nikým v kontaktu, dodnes si pamatuju některé momenty. Nedávno jsem navíc začala pracovat pro Holanďanku (trénuju jí koně a psy) a shodou okolností jsme zjistily, že jsem byla právě ve městě, ve kterém se narodila :D
    No, co jsem chtěla říct - podle mého tyhle možnosti otevírají bránu do světa, víc než nějaká škola. Jasně, je důležité vystudovat a mít nějaký všeobecný přehled, ale na výšku jít na něco, co tě opravdu baví nebo chceš dělat, ne proto, že se to "musí"... A jestli si myslíš, že se tě někdo za dva roky zeptá, cos měla na střední z matiky, tak nezeptá...nikoho to nezajímá! :)
    Tak, jsem se zas rozkecala a nemá to hlavu a patu :D Každopádně doufám, že se někdy potkáme a třeba to budeme moct probrat důkladněji :)
    Měj se krásně, Vlasti a přeji s projektem mnoho štěstí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za úžasný komentář, udělal mi velkou radost. :) Já si pořád říkám, že ty známky nakonec nikdy hrát roli nebudou, ale učitelé a ostatní spolužáci dokážou pěkně vystresovat. :)

      A s tou Holanďankou to taková náhoda není, víš, jak je Nizozemí malinké? :D :D

      Taky doufám! Měj se! :)

      Vymazat
  5. Ještě aby ses nestala fotografkou skupiny!

    Moc pěkné fotky i článek, jsem ráda, že sis to užila. Takové podoby jsou skvělá příležitost, zvlášť když ten jazyk už na nějaké úrovni umíš - a tvoje úroveň je pro mě obdivuhodná. Já byla sice se školou v Anglii, ale nejednalo se o nic moc co se týče komunikace - až na hodiny v anglické jazykové škole. S tím rodilým mluvčím je to o něčem jiném - i proto si chci dát na jaderce pokročilou angličtinu, učí ji totiž Brit. :)

    Jinak škola... Dnes čtyři hodiny v kuse (hodina je u nás 100 minut + 20 minut přestávky). Trochu náročné, navíc je nás pořád hodně, takže na poslední hodinu ve druhé budově jsem běžela, abych si vůbec sedla - ukořistila jsem poslední místo v první lavici, kam zase potřebuji kvůli sluchu. Ale baví mě to, i když zrovna na této hodině jsem se občas tvářila co to sakra... Tak jsem se zašla uklidnit do knihkupectví, mám Around the World in Eighty Days (88 Kč v Neoluxoru, prostě boží), pak jsme si s R. uvařili špagety (napůl oběd, napůl večeře) a teď nás čeká Noc vědců. Zítřek strávím počítám a v neděli jedeme na Pardubickou, aby to všechno nebylo jen o matice. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věř mi, moje úroveň je všechno, jen ne obdivuhodná. Alespoň já na sobě tedy nic neobdivuji. :D
      Tak ať ti ta angličtina vyjde! :)

      Uch, stominutová hodina? To snad ani nejde. :O :/
      Tak si Pardubickou užijte. :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky