Hordubal

Musím se přiznat hned k několika věcem. Zaprvé: tenhle článek odkládám už více jak týden, což je trochu problém, protože jsem měla v plánu psát o dojmech bezprostředně po dočtení knížky. Zadruhé: Jedná se o Čapkovu tvorbu, s níž udržuji takový těžko popsatelný vztah. Ale víc o tom v článku. Neberte jej prosím jako recenzi, nebude ani tak dlouhý, ani tak obsažný. 


Karel Čapek, jeden z nejdůležitějších autorů české literatury, mě pokaždé překvapí. Nemůžu úplně říct, že příjemně, ale zkrátka se vždycky po přečtení nějaké jeho knížky zarazím a chvíli nevím, jak dál. Nemohu si vybavit žádného jiného autora, který by ve mně podobné pocity dokázal vyvolat při čtení jakékoliv své knížky. Od Čapka jsem četla několik věcí - Válku s mloky, asi tři dramata, samozřejmě Dášeňku a teď i Hordubala. V rámci projektu My čteme, který pořádá Kristýna z blogu The Book Talk, jsem se v lednu pustila do čtení téhle krátké novely z roku 1933, kterou jsem měla doma, protože je součástí filmové řady od Academie (tady se musím přiznat ještě k jedné věci - téměř žádný z filmů, které byly natočeny na motivy těchto knížek, jsem neviděla, ačkoliv některé knížky už mám přečtené). 

Čapek se mi nečte snadno - nebudu zapírat. Nemyslím si, že bych nerozuměla jeho textům, spíš mám prostě problém s formou. Vezměme si třeba právě Hordubala - text spíš nečleněn do odstavců, přímá řeč bez uvozovek, myšlenky lážo plážo všude kolem, někdy moc krátce, někdy moc dlouze, někdy příliš vidlácky a jindy zase uhlazeně. Vím, že to zní hrozně, když to takhle napíšu. Ale je to jeden z důvodů, proč Čapka tak úplně nevyhledávám. Není pro mě potěšení číst mezi řádky, nedokážu se do příběhu dostat. 

Naproti tomu jsou motivy Čapkových děl - a Hordubala ve velké míře - asi tím nejdůležitějším, co nakonec sehraje roli při mém závěrečném hodnocení. Čapek byl skvělý filosof a dokázal psát o takových tématech, která jsou sice naprosto běžná (tedy, dnes to tak vnímáme), ale přesto člověka překvapí, jak málo se nad něčím zamýšlel. 

Hordubal už od začátku pracuje s myšlenkou, že není všechno černobílé. Neexistuje jen jeden úhel pohledu, ten správný. Juraj Hordubal se vrací z Ameriky, kde pracoval a všechny své peníze posílal domů ženě a dceři. Jeho žena Polana má mezitím vztah s čeledínem Štěpánem Manyou. Dcerka Hafie Hordubala nepoznává, straní se mu, má raději Štěpána. Hordubal se za každou cenu snaží opět začlenit do chodu domácnosti, mezi svou rodinu, mezi krajany. Nedokáže si připustit, že situace je úplně jiná, než když rodnou ves Krivou na Podkarpatské Rusi opustil. 

Nutno přiznat, že Hordubal je zajímavá postava. Takový ňouma trochu, ne příliš chytrý, ale zato pracovitý. Rodina je pro něj na prvním místě a nedokáže si připustit, že se navzájem s ženou a dcerou odcizil. Nedokáže vidět to, na co všichni poukazují - že jej Polana podvádí a nosí pod srdcem dítě jeho čeledína. Dokonce i když zahlédne u kraje lesa ženu podobnou Polaně, jak objímá a líbá nějakého muže, nesmíří se s možností, že by jej podvedla a obhajuje ji i sebe ve vlastních myšlenkách. Zemře vskutku tragicky a tragický je i celý závěr knihy.

Tragický a zároveň plný myšlenek. Kdo je vinen? Polana, protože zhřešila? Štěpán, protože pro peníze přistoupil na poměr? Nebo snad sám Hordubal, který ty dvě opustil a doufal, že při jeho návratu bude vše úplně stejné? Skutečnost je složitá a každý ji vidíme jinak - podle své povahy, podle svých skutečností. Tahle myšlenka mě asi zaujala nejvíce, protože ji dokonale dokáži aplikovat na svůj život. 

Věřím, že vás knížka také zaujme, pokud si ji přečtete. Má zhruba sto stránek, ale není to úplně jednoduché čtivo. Už kvůli Čapkově stylu. Já se pokusím zhlédnout v nadcházejících týdnech film, ale nedokáži si nic slíbit, protože popravdě nemám na filmy ani chuť, ani čas po většinu dní. 

Co vy? Máte rádi Čapka? Proč ano, proč ne? Viděli jste zfilmovaného Hordubala, případně četli jste jej? Mějte se krásně. :)

Komentáře

  1. Máš pravdu, že číst Čapkova díla není zrovna jednoduché, má opravdu zajímavý a osobitý styl. Také mi chvíli trvalo se přizpůsobit jeho stylu psaní a celkově jeho díla opravdu jsou o "čtení mezi řádky", což naopak já mám třeba ráda, ale to už je záležitost každého. Povídku o Hordubalovi jsem četla (patří mezi jeho vrcholná filozofická díla spolu s Povětroněm a Obyčejným životem) a jsou v ní velmi zajímavé myšlenky, přestože můj vztah k hlavní postavě byl taky velmi rozporuplný. Zpočátku mi ho bylo spíše líto, ale postupně mě jeho přístup a chování začaly rozčilovat. Každopádně dílo je to skvělé, ale za sebe musím říct, že mě o něco více zaujaly právě další povídky, které jsem zmínila výše :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. :) Taky mě ke konci Hordubal spíš rozčiloval. :D

      Vymazat
  2. Krásný článek, Vlasti, já se na Hordubala chystám v nejbližších dnech a nemůžu se dočkat, protože jsem od Čapka už dlouho nic nečetla. Autora chovám v naprosto nekritické lásce, je to bezkonkurečně můj nejoblíbenější český spisovatel, asi vůbec nejraději od něj mám zmiňovanou Válku s mloky, ale jeho dramata jsou taky svělá a povídky zase vtipné :) Obdivuji jeho nadhled a vizionářskou mysl. Doufám, že se mi Hordubal zalíbí :)
    Měj se krásně a jsem zvědavá, co vybereme příště

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem zvědavá, jak se ti knížka bude líbit. Já mám Čapka moc ráda, ale není to tak, že bych jeho knížky milovala a četla je pořád znovu dokola. To spíš o nich hodně přemýšlím a ráda si o nich povídám. :)
      Taky se těším na další knížky z projektu. :)

      Vymazat
  3. Myslím, že Hordubala jsem viděla zfilmovaného, ale už je to dlouho a rozhodně to nebyl žádný odpočinkový film. Někdy se věci opravdu změní, díky nepřítomnosti jedné osoby v rodině. Asi bych potřebovala si film osvěžit, nebo přečíst knížku. Od Čapka jsem také nečetla mnoho, jeho Povídky z jedné a druhé kapsy mi připadaly nejčtivější, Krakatit jsem prokousávala opravdu těžce a Válku s mloky zase lehčeji. Hordubala zde uvedeného beru jako tip na jednu z příštích knížek, které bych mohla přečíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se toho filmu popravdě trochu bojím. Bude to nejspíš docela strašidelné už jen díky tomu "bláznovství". A taky pro tu černobílost.
      Na Krakatit se chystám taky. :)

      Vymazat
  4. Nečetla, on ten Čapek je na mě krapítek složitý...

    OdpovědětVymazat
  5. Článek jsem si přečetla, jakmile vyšel, ale to jsem nebyla na počítači, takže jsem se k němu nevyjádřila. Karel Čapek je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Jeho dílo jsem začala číst asi před čtyřmi lety, tenkrát jsem byla ohromená utopiemi (těmi staršími, ne young-adult) a Čapkova Válka s Mloky mě nadchla svou promyšleností a nadčasovostí. Od té doby jsem toho od Čapka přečetla dost, ale zdaleka ne všechno. A také si ne všechno do detailů pamatuji. Líbil se mi třeba Krakatit nebo Trapné povídky nebo Život a dílo skladatele Faltýna, což není moc známá knížka, ale je super. Vždycky si jednu za čas říkám, že jsem už dlouho nečetla nic od Čapka, a že mi to chybí, takže Hordubala si řadím na seznam. Ale až po maturitě.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tvé lásce k Čapkovi vím a byla jsem zvědavá, co k tomuhle článku řekneš. Jestli si někdy Hordubala přečteš (opravdu to moc doporučuji), bude mi ctí si o tom s tebou popovídat. :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky