Setkání v Praze

Už tehdy v Regensburgu nám bylo jasné, že se budeme muset před druhým plenárním setkáním (to se koná v březnu) sejít v rámci skupiny ještě jednou, abychom ještě víc konkretizovali naše představy o projektu a vdechli mu nějakou reálnou formu. A domluvili jsme se, že se setkáme v Praze.

Fotku jsem musela upravit, protože byla proti světlu a skoro jsme nebyly vidět. Chtěly jsme tam původně mít totiž i tu nádhernou Prahu za námi. 
Během prosince se stala nemilá věc. Max, který nás u sebe nechal v Regensburgu a který byl v otázce projektu hodně aktivní, nás opustil. Zklamalo ho, že nechceme podnikat nic velkého, on měl o tom všem zkrátka jinou představu. Během ledna jsme dvakrát volali přes Skype ve čtyřech plus s mentorkou Katkou a koordinátorkami fóra Verčou a Ingou. Kathi nakonec přišla s tím, že její spolužačka z oboru západní slavistika by o členství měla zájem - takže je nás nakonec zase pět.

Felix, který bydlí v Gießu, se omluvil, že se do Prahy nedostane. Kathi je z Lipska, takže to neměla daleko. Sešly jsme se tedy já, Kathi a Anežka, která teď v Praze studuje. V pátek jsme se odpoledne sešly v Goethe institutu, kde jsme mohly využít prostory v druhém patře a nerušeně tam pracovat - s připojením k wifi, spoustou zásuvek, luxusním výhledem na Malou Stranu... Krása. 


Naformulovaly jsme, co všechno chceme v našem projektu zahrnout, co všechno jím chceme světu sdělit. Nakonec jsme se rozhodly pro výrobu kalendáře, který bude obsahovat příběhy lidí, kteří mají zkušenost s útěkem - ať už se jedná o sudetské Němce, politické migranty za komunismu nebo současné uprchlíky z východu na západ, ale třeba i naopak. Tyto lidi ještě nemáme tak pečlivě vybrané, ani konkrétní počet, ale na to jsme se zatím zaměřovat nechtěly. V pátek jsme tedy pracovaly intenzivní dvě nebo tři hodiny. Pak jsme se šly projít Prahou, vzaly to přes Karolinum, kde si Kathi koupila Spalovače mrtvol v dokonalém vydání (bohužel jsem si to nevyfotila). Děvčata si pak udělala domácí večer s pizzou a kinem, já nasedla na chebský rychlík vyšší kvality a frčela do Ústí. 

Domluvily jsme se, že se sejdeme v sobotu v deset hodin. Takže jsem vstala v sedm, v osm nasedla do écéčka a frčela. Vypadalo to na slunný den, ale v Praze se v průběhu dopoledne zatáhlo. Krátce po mém příchodu jsme se přes skype spojily s Felixem. Který, musím přiznat nejen za sebe, velmi pozitivně překvapil, protože neustále házel nějaké dobré návrhy, věcné poznámky, správně naformulované fráze, které jsme potřebovali napsat do checklistu. (Tady se mi trochu liší koncovky u sloves, ale snad chápete, jak to myslím.)


Zhruba v půl dvanácté dorazila Katka, mentorka, která byla členkou minulého ročníku Česko-německého fóra mládeže a vyzná se v projektovém managementu a praktických záležitostech. Taky nám moc pomohla. S Felixem jsme asi po třech hodinách ukončili spojení, přičemž jsme stihli všichni společně ještě sepsat přibližný seznam otázek, které bychom mohli v rozhovorech použít. 

Katka musela běžet a my tři, hladové a "přepracované", jsme zapadly do jakési restaurace směrem k Národní třídě. Dala jsem si svíčkovou, asi po roce to bylo úžasné. Holky mě přesvědčily, ať to zapiju alespoň malým Gambrinusem, ale po cca sto mililitrech jsem měla dost a přenechala jsem to na dopití jim, starším a zkušenějším. O:-) 


Po dobrém obědě jsme se vydaly na Hlavní nádraží, kde si Anežka měla vyzvednout přítele. Ten nám ale šel Jindřišskou naproti a protože pršelo, rozhodli se jít ve třech do kavárny. Já si říkala, že stihnu Petra Ginze, který jede za dvacet minut. Jenže to bych se nesměla trochu zamotat a skončit na Masarykově nádraží. Tak jsem se svezla osobákem do Holešovic a tady si počkala na chebskou Salubii. Nakonec jsem do Ústí dorazila za tmy a unavená, ale přesto s pocitem, že jsme se členy skupiny Vergiss Mejn Nicht odvedli kus skvělé práce. 

A na závěr soboty překvapení od Modrého. Respektive od jeho mamky.

Komentáře

  1. Jeee,tak článek na mě zapůsobil trochu ambivalentně. Jsem samozřejmě moc ráda, že jsi se sešla se svými kolegy a společně jste posunuli projekt zase o kus dál,na druhou stranu jsem z nadpisu nabila dojmu,že chystáš nějaké pražské setkání a já tak budu mít konečně šanci tě poznat osobně :) No, tak snad jindy :D
    Měj se krásně Vlasti a ať se vám s projektem i nadále daří a hlavnee,ať tě to baví! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se moc omlouvám za nedorozumění! Nevěděla jsem, jak článek příhodněji pojmenovat a vůbec jsem si neuvědomila, že by to mohlo být takhle dvojznačné. :D Ale nějaké setkání bych určitě ráda někdy, někdy naplánovala. :D :) Díky za komentář!

      Vymazat
  2. Skvělý projekt, za ten dávám palec nahoru! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem zvědavá, jak to celé dopadne, držím palce! :) Jak je vidět, pracuje se vám dobře, to je to hlavní, projekt bude určitě skvělý! :) Až se příště sejdete, pozdravuj Anežku.
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejspíš se uvidíme v březnu, tak jí pozdravy vyřídím. :D :)

      Vymazat
  4. Zní to zajímavě. A trochu jsi mi připomněla, že Goethe institut vypadá krásně - jezdím okolo něj pokaždé, když jedu do školy nebo přejíždím mezi budovami. (A ano, ten výhled je boží!) S tou tématikou víš, jak na to jsem, i když jsi mi teď připomněla, co mi povídala mamka - aneb má kolegu, který ji poslední dobou hodně štve, i když s ním dřív vycházela a chodila na kafe. No, tak ten jí řekl, že Sudety jsou na tom aktuálně tak, jak jsou, protože tu jsou tak jedině potomci těch vyčůraných, co mají domy po Němcích. Naštěstí mamka zrovna vystupovala, protože jinak by ho už poslala nějak (což o to, zrovna její děda sice dům získal - a otevřel si tam pekárnu - ale za pár let mu to stejně sebrali komunisti...).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Goethe institut je úžasný a někdy bych tam ráda zase chodila na nějaký kurz, fakt se mi tam loni touhle dobou líbilo. :)

      S tou sudetoněmeckou otázkou je to náročné no.:)

      Vymazat
  5. Zní to zajímavě, ať se vám projekt daří!

    OdpovědětVymazat
  6. Jéé, kalendář! A to že není velký projekt? Mně přijde velký, vždyť to není legrace - a kalendář navíc nejen osloví příběhem, ale navíc ještě je praktický a zdobí, skvělý nápad. :)
    A nádherné fotky Prahy, dlouho jsem tam nebyla, asi bych si brzy zase měla udělat výlet!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to přijde jako projekt tak akorát - bude to pracné, ale nebude to nemožné. Díky za podporu a do Prahy se určitě podívej, fakt je nádherná. :)

      Vymazat
  7. Kalendář mě zaujal, už nápadem. Jaké bude provedení? Ukážeš?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky