Vybarvování #16

Leden skončil. Těch třicet jedna dní uteklo až příliš rychle, kdybych si každý den nepsala nějaké haiku a nefotila, měla bych pocit, že tolik dní jsem prostě neprožila. Ale opak je pravdou a ve skutečnosti jsem žila celkem dost - na své poměry určitě. Pojďme si tedy první měsíc roku 2018 zrekapitulovat. 
Knížky
Za měsíc jsem toho nepřečetla tolik jako za tři měsíce, takže seznam dnes nebude tak obsáhlý, jak jste možná zvyklí. Přesto jsem stihla přečíst poměrně dost knížek, navíc většina z nich byla skvělých a hodnotila jsem je velmi vysoko. 
Během prvního lednového týdne jsem narazila na internetu na e-knihu o Miloši Zemanovi. Prezident Zeman: Slova a činy. Je naprosto skvěle udělaná a vřele vám ji doporučuji. Strávila jsem nad ní jeden dlouhý večer a dozvěděla jsem se/připomněla jsem si spoustu důležitých věcí z období jeho prezidentování. Uvidíme, jestli se publikace bude nadále aktualizovat a rozrůstat o další trapasy. :) 
Po několika týdnech jsem v lednu dočetla Osudové okamžiky Československa. Tahle kniha mi toho dala opravdu hodně, fakt se díky ní cítím mnohem víc v obraze, když se řekne třeba rozdělení Československa, pražské povstání nebo cokoliv jiného, co vstoupilo do našich dějin.
Už jsem mnohokrát zmiňovala, že jsem navštívila křest knihy Grafitové děvče od Miroslavy Varáčkové. Tramtadadá, knížku jsem si nejen přečtla, ale dokonce jsem o ní zvládla napsat. 
Takovými jednohubkami byly čtvrtý díl Hraničářova učně: Nositelé dubového listu, který jsem zhltla jednou v neděli, když jsem potřebovala prokrastinovat; a Hordubal od Čapka, kterého jsem si přečetla v rámci projektu My čteme.
Začala jsem konečně číst na dějepisnou olympiádu knížky ze seznamu. Mráz přichází z Kremlu od Zděnka Mlynáře mi trval déle, než jsem předpokládala, Rok 1968 v Československu shledávám jako velmi zdařilou publikaci plnou fotek, statistik, vzpomínek. Je to přehledné a navíc doplněné o dokumenty a rozhlasové nahrávky. 
Hodně jsem se vztekala nad Autoškolou, to byla vlastně jediná negativně hodnocená knížka za celý měsíc. Nenávidím to a už se moc těším, až to budu mít všechno za sebou. Pokud to tedy udělám, že jo.
Rozhodla jsem se využít bordelu na stole k "uměleckým" účelům. Můžete vidět můj poctivý pitný režim (jsem líná to vyhazovat), kousek úkolu na matiku a učebnici němčiny, telefon (Nokia ♥), šálu a růži, co jsem dostala k narozeninám. Taky tři knížky. V pozadí penál, fixy. Někde tam je i diář. No a na ploše já a Modrý, kterého zakrývá lampička. A kus záclony a kabely, bez kterých notebook už neslouží. Tyhle jsou tedy na myš a internet, ale to nevadí. :D 

Co se mi ale líbilo, byl druhý díl Písně ledu a ohně - Střet králů v audio podobě. Začala jsem to poslouchat na začátku prosince a postupně jsem se za čtyřicet čtyři hodin dostala až na konec. Vlastně se mi to líbilo mnohem víc než první díl série. Ale bude mi asi zase nějakou dobu trvat, než se pustím do trojky. 

Také jsem přečetla něco málo z Harry Potter and the Methods of Racionality a s Modrým jsme pilně četli Harry Potter and the Order of the Phoenix, už jsme skoro v půlce. U poslouchání audioknihy jsem si vybarvovala omalovánky, které mi sestra dala k Vánocům. 
Co se přírůstků týče - k narozeninám jsem si vybrala knížku Hana, kterou všude všichni doporučují, Saturnin se vrací a Tři mušketýři (takové velké ilustrované vydání). Tak jsem na to všechno zvědavá. Ještě mám ale poukázky v celkem vysoké hodnotě do knihkupectví Kanzelsberger, takže si tam někdy v únoru zajdu pro další kousky. 

Jazyky
Leden bývá vždycky takovým tím měsícem olympiád. V angličtině jsem samozřejmě nepostoupila ani do ústní části školního kola, ale moc mě to netrápí, byl by to zbytečný stres a opravdu jsou tam nadanější lidé. Nedostatek těch, které by nějak zajímala němčina, mě ale vynesl na první místo jak ve školním, tak v okresním kole olympiády z konverzace v německém jazyce. Takže mě na konci března poprvé čeká krajské kolo. Je pro mě úspěch to, že jsem alespoň v posledním roce, kdy se můžu účastnit, postoupila i z okresu. Znamená to ale zároveň, že se budu muset hodně snažit a zlepšovat. 

Jinak jsem jazykům moc nedala. Bylo toho hodně jak ve škole, tak mimo ni. Což nechci, aby někdo bral jako výmluvy. Ale musím se těmhle věcem věnovat víc, i když možná na úkor spánku nebo školy.

Tvorba
Kromě toho, že jsem poctivě plnila svou výzvu "jedno haiku denně" (článek zde) a také čas od času fotila, jsem se k "osobní tvorbě" moc nedostala. Ani foťák jsem téměř vůbec nevytáhla, nebylo moc příležitostí a když jsem chtěla fotit, bylo prostě jednodušší použít telefon. Nicméně zítra jedu do Prahy na festival a tam si s sebou určitě foťák vezmu.

Kdybych mohla volit, volila bych Drahoše, ale stejně by mu můj hlas asi nepomohl. Koupila jsem si k narozeninám míša dort (vtipná historka), zatáhla jsem Modrého do rodinné oslavy a začala jsem číst Sedm pražských dní.
Ale psala jsem články. Na Zaujatým pohledem jsem napsala rovnou tři - o tom, co si budeme v roce 2018 připomínat, o historii prezidentských voleb a o stále žijícím antisemitismu a obecně nenávisti a předpojatosti vůči různým skupinám obyvatel. Na Generaci jsem napsala také několik článků a podařilo se mi udělat rozhovor s cestovatelem Matoušem Vinšem, tak vám dám odkaz asi až v příštím Vybarvování, protože ten článek vyjde v únoru. 

Deník
Musím se pochlubit, že jsem oživila svůj deníček, který jsem začala psát v roce 2016 na podzim, ale do něhož jsem za rok 2017 napsala jen několikrát. Tak se snažím to napravit, ale moc mi to nejde. Většinou tam plkám nesmysly a o důležitých věcech se zmiňuji jen hodně stručně. Moc tam nezahrnuji pozitivní pocity a to mě mrzí, ale nějak jsem si na to odvykla. Dávám si za cíl zlepšit to. 

Co se jinak dělo v lednu? Tak například jsem dokončila stáž na Filosofické fakultě University Karlovy na Ústavu českých dějin. Zúčastnila jsem se ukončení, dostala jsem certifikát o účasti (třeba se někdy bude hodit) a odnesla si spoustu nových poznatků nejen o historii, ale také o UK jako takové. Zúčastnila jsem se školního kola soutěže v německém jazyce, byli jsme tam tři a protože jako jediná mám asi zkušenost s němčinou mimo školní osnovy, nebylo to pro mě moc těžké. Ani okresní kolo nebylo tak náročné, jak jsem se obávala, a najednou mi oznámili, že jsem vyhrála. Do krajského kola v jazykové soutěži jsem se nikdy nedostala, tak jsem na to zvědavá, ale samozřejmě už začínám být i trochu nervózní. 

Hmm, také jsem trpěla v autoškole (ještě nemám dotrpěno, bohužel), četla, trochu se strachovala kvůli svému zdravotnímu stavu, byla jsem v kině na Nejtemnější hodině, nacvičovala jsem na absolventský koncert (už umím skoro první větu, hehe), chodila do školy (taky jsem zaspávala), venčila psa... Jo a napsala jsem seminárku na společenskovědní seminář. Modrý zvládl své první zkouškové, mamka měla narozeniny, dostala jsem havraspárskou šálu. Řekněme, že to je zhruba všechno.

Předsevzetí
V lednu jsem splnila téměř všechno, co jsem si na začátku měsíce předsevzala. Napsala jsem seminární práci na občanku (a dneska ji odevzdala), dočetla jsem učebnici Autoškoly a zkusila si testy, dočetla jsem Osudové okamžiky Československa, přečetla dvě knížky na dějepisnou olympiádu a trochu pokročila ve čtení Harry Potter and the Methods of Racionality. Napsala jsem článek ke 27.1., i když nakonec trochu o něčem jiném, než jsem původně zamýšlela. Napsala jsem také několik článků na Generaci21. 

Dala jsem si za cíl připravit se na čtvrtletní práci z matematiky. Jenže jsem si pak počítala průměr a zjistila jsem, že trojku na vysvědčení dostanu, ať už výsledek bude jakýkoliv. Tak jsem to nechala na náhodě. Písemka nedopadla jen o kousek ani dostatečně, nicméně čert to vzal, trojka tam ve výsledku je. Pokusila jsem se shrnout poslední (nezapsaný) půlrok do svého deníku, ale vzala jsem to celkem hopem. Pomáhala jsem Modrému (snad), psala haiku a fotila, ušla (cíleně) dvacet kilometrů a byla plavat - třikrát. Předsevzala jsem si, že půjdu čtyřikrát, ale tenhle poslední týden mi to nakonec nevyšlo. To je jediná věc, kterou jsem nesplnila. 

Na únor mám obdobné plány. Budu mít snad trochu volnější režim a méně povinností, takže bych chtěla v HPMoR pokročit víc. Opět bych chtěla přečíst něco na dějepisnou olympiádu a tentokrát taky číst v němčině, mám za leden trochu výčitky. Chci psát, chodit, plavat, taky vybarvovat a udělat autoškolu. To jsou zhruba mé vize.

Písnička
Nesmí chybět ani hudební vložka, která už v tomhle typu článků zdomácněla. Hodně jsem poslouchala audioknihu Střet králů, takže na hudbu nebylo tolik prostoru, přesto jsem občas neodolala a zaposlouchala se. 


Anna Blue je úžasná, mám ji ráda jak v němčině, tak v angličtině. Tahle písnička má takové zvláštní kouzlo a hezky si hraje se slovy. Ale když ji poslouchám, rozhodně ji neberu jen jako "párovou" záležitost. To je na angličtině to dobré - "you" je tak krásně nekonkrétní. :)

A jaký byl váš leden? Co jste přečetli, co viděli, co zažili? Co jste poslouchali? Jak obvykle slavíte narozeniny? Pamatujete si na své osmnácté? Těším se na všechno, co se se mnou rozhodnete ze svého života sdílet. Školní starosti, životní, cokoliv. Mám nějakou zvědavou náladu. :) Mějte se krásně!

Komentáře

  1. Hm, osmnáctiny. Nemůžu uvěřit, že je to už skoro sedm let. Pamatuju si na ně mlhavě, u nás se nikdy s narozeninami moc cavyky nedělaly. Určitě jsem byla s K., dal mi batikované kalhoty a plyšovou brokolici, myslím. A od rodičů jsem dostala pero a řetízek po sestře. Vlastně to nebylo moc jiné než mé ostatní narozeniny. Ale ještě zpětně všechno nejlepší.

    Co se mého ledna týče... Myslím, že jsem tenhle rok začala úspěšně. Byla jsem třikrát v divadle, dvakrát v kině, mám spoustu nových knih a celkem se mi daří držet jakous takous disciplínu. A přečetla jsem toho taky dost, top byl Krysař, v závěsu Kuře melancholik a Údolí včel. To by se ti, myslím, mohlo líbit. Je to hodně zajímavé. Asi ne na první pohled, ale vlastně ve mně ta knížka pořád rezonuje.

    Jo a taky jsem se vrátila ke sledování seriálů (doporučuju ti Skam, fakt parádní) a k duolingu. Takže za mě leden dobrý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, ještě že mně nikdo plyšovou brokolici nedal. :D Ale dneska jsem si procházela mapy.cz a letecká mapa vypadá jako brokolice, když najedeš nad les. :D A děkuji, mimochodem. :)

      Krysaře už si fakt musím přečíst, miluju muzikál, ale ke knížce jsem se ještě nedostala. :) Díky i za další tipy!

      Vymazat
  2. Á, zdá se mi, že z tohohle článku srší tolik životní energie :) Opravdu si myslím, že ti to boku Modrého báječně svědčí, jsi mnohem veselejší (nebo to tak aspoň já vnímám) a hrozně ti to sluší :) Naprosto a neskonale obdivuji tvoji sebekázeň, snahu posunout svůj život dál a to už tak brzy. Já se svým životem něco začala až tak po dvacítce a hrozně toho lituji. Tolik nevyužitých šancí, které mi střední nabízela...achjo. Gratuluji ti ke všem úspěchům a budu držet palce i nadále, věřím, že to s němčinou dotáhneš daleko a autoškolu dáš levou zadní. Já to dodnes považuji za jeden z životních úspěchů, ne že by to bylo těžké, ale ta svoboda po tom, co si poprvé sedneš do (vlastního) auta a můžeš jet kamkoliv, ta je k nezaplacení. Dodnes řídím hrozně ráda a vůbec si svůj život bez auta nedovedu předtsavit. Navíc další dobrá příležitost poslouchat audioknihy. Aspoň dvakrát týdně jezdím do Prahy (cca hoďka a půl cesty) a to už se něco naposlouchá :)
    Můj leden byl taky celkem úspěšný, zvládla jsem přečíst vše, co jsem chtěla, splnila zkoušky, udělala státnice, jen mám nějakého porouchaného pejska :( v pondělí s ní jedu na CT, zatím máme podezření na nádor, tak snad se nepotvrdí...
    Měj se moc krásně, Vlasti a ať se následující měsíc vydaří minimálně tak, jako tento :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohem víc životní energie srší z těch nádherných komentářů, které mi ty a další lidé píšete! Díky!

      Snad se podaří i němčina, i autoškola. :) Upřímně si neumím představit, jak bych se v autě dokázala na audioknihy soustředit, nejdřív se budu muset hoodně vyjezdit asi. :)

      Držím pejskovi palce! :O Pak o jeho stavu určitě napiš! A jinak se měj hezky.

      Vymazat
    2. Tak naštěstí se nádor nepotvrdil, byl to "jen" hematom a postupně mizí, jak bylo vidět z CT, díky bohu :)

      Vymazat
  3. Osmnácté narozeniny? To je neskutečný, pamatuji si, když ti bylo 11? 12? To je tak strašný, jak ten čas letí... Velikou gratulaci ti posílám! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si pamatuji ty časy, kdy jsem psala do básničkové rubriky do Autorského klubu. Neměla to tehdy na starost "červenej čudlík"? :)

      Vymazat
  4. Své osmnácté narozeniny si vůbec nepamatuju, myslím, že jsem je nijak neslavila. Já obecně narozky moc neslavím a neřeším. Letos už to bude čtvrtstoletí, co jsem na světě a nějak nevím, jestli je potřeba to oslavovat :D
    Každopádně tobě přeju vše nejlepší a ať se ti v životě splní vše, co si přeješ. Chápu to dobře, že ti bylo osmnáct až pár dní po volbách? to je docela smůla, co? Volila jsem Drahoše a i když mu ten hlas k vítězství nepomohl, nelituju toho.
    Jinak obdivuju tvůj akční způsob života a souhlasím s tím, co píše Hanka. Na střední jsem vůbec nebyla šťastná, o životních změnách jsem jen mluvila a vlastně až teď mám pocit, že někam směřuju. Asi to tak mělo být, ale někdy je mi líto, kolik času jsem promarnila...

    S autoškolou držím palce, pamatuju si, jak si kamarád udělal v osmnácti řidičák a pak musel s rodičema jezdit na různé oslavy, aby oni mohli pít alkohol a měli odvoz domů. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych je nejraději vůbec neslavila, ale mám takové blbé datum - snadno se to pamatuje. :D Zrovna včera jsem dostala od Modrého mamky dort a hřeben a dneska od jeho babičky bonboniéru :)
      Jo, v podstatě necelý týden po volbách, to naštve. :D

      Držím ti palce s životním směřováním. A děkuji za milý komentář.:)

      Vymazat
  5. Tohle Vybarvování se mi bůhvíproč četlo líp než ostatní Vybarvování. Možná je kratší, nebo se mi to jen zdá - každopádně, teď ti jdu zodpovědět otázky na konci článku, protože většinu z toho, o čem jsi psala, jsem už více či méně nadšeně okomentovala nějak osobně.
    Ale vlastně i moje odpovědi na otázky už dávno znáš, takže ti neřeknu nic nového (to je nevýhoda blogerských známostí - do komentářů není v podstatě co psát). Osmnáctiny jsem oslavila v červenci, nemám ráda oficiální oslavy a ani nemám s kým slavit, takže to byl takový normální den. Obecně se mi zdá, že od osmnáctých narozenin jsem se dost osamostatnila, i když samozřejmě v úplně jiné míře než ty, to se ani nedá srovnávat - ale na své poměry toho zvládám mnohem víc než dřív, dovedu jednat jako samostatná jednotka. Vzhledem k svému zdravotnímu a psychickému stavu nemám žádné velké ambice (jako stáže nebo tak), mým hlavním cílem je nějak přežít, a kdovíproč mi v tom pomáhá právě vědomí, že jsem oficiálně dospělá. I když pořád vypadám na čtrnáct a na olympiádě z češtiny mi automaticky hází zadání pro nižší kategorii.
    Můj leden byl úspěšnější, než jsem čekala. Vybrala jsem si školu, kam se chci hlásit, a zanedlouho si budu podávat přihlášku. Poslední týdny se nesou v duchu přípravy na maturitní ples. Už se těším, protože v říjnu jsem si navrhla, jak bych chtěla vypadat, a teď vidím, že se mi to splní. Akorát je mi hrozně líto, že tak dlouho očekávaná a připravovaná akce bude pryč během jednoho jediného večera. Zdá se, že bych to ani nebyla já, kdybych si na všem nenašla něco špatného.
    Školních starostí mám dost, ale ne víc, než obvykle. Musím si připravit referát o slohovém rozvrstvení české slovní zásoby. V dějepise bereme hrozně zajímavé věci, teď jsme se dostali ke kuponové privatizaci, a já zjišťuji, že je ještě tolik věcí, které nevím (a které přitom mají jasnou návaznost na dnešní svět). Zato fyziku jsem už úplně vzdala, i naše krutá profesorka totiž uznala, že jsme moc pitomí na kvantovou fyziku a tak nám pouští kreslená videa z Akademie věd. Přičemž si vždycky vzpomenu na Drahoše a chce se mi plakat, protože mohl být prezident, ale není.
    Tím bych to dneska ukončila. A ještě jednou všechno nejlepší. Patříš do mé skupinky oblíbených lidí, kteří shodou okolností všichni slaví jednatřicátého dne v měsíci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář! :) Pokusím se psát vybarvování pravidelně jednou měsíčně, snad nebude žádný měsíc prázdný, aby i ty články měly nějaký obsah. :)
      Gratuluji k úspěchu na olympiádě z češtiny, mimochodem. :) A samozřejmě k vybrání vysoké, z toho mám radost i za tebe. :)

      Vymazat
  6. Wow, možná to je jen zdání, ale přijde mi, že jsi toho stihla strašně moc! :) Já mám pocit, že jsem za leden neudělala skoro nic a to teď ani nechodím do školy. Budu na tom muset konečně nějak zapracovat. A možná by nebylo na škodu dělat si nějaké podobné přehledy každý měsíc, to není tak často, abych to nemohla dodržet pravidelně. Na blog se mi to sice úplně nehodí, ale aspoň na tumblr bych mohla :) Nicméně mě opravdu zaujaly tvé přečtené knížky, tu o Zemanovi si hned stáhnu a i ostatní si budu muset někam zapsat :)
    Co se týče mých osmnáctých narozenin, tak jsem k nim dostala snad nejkrásnější dárek vůbec - nejlepší kamarádka mi přinesla do školy klec s králíčkem, o kterém jsem se kdysi jen náhodou zmínila, že bych si ho přála a ona si to zapamatovala. Jinak svoje narozeniny většinou ani neslavím, příliš na to nejsem.
    Doufám, že budeš mít únor stejně tak úspěšný jako leden a přeji hodně štěstí v soutěžích :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já překvapivě většinou taky stíhám víc, když chodím do školy. Ten den má většinou takový jasný řád a i proto, že mám ohraničený volný čas, snažím se být mnohem produktivnější. :D
      Určitě si knížku stáhni, snad se ti zalíbí. A také přeji ve všem hodně štěstí a radosti! :)

      Vymazat
  7. Anglická olympiáda? Já mám agličtinu ráda, ale zase tak dobrá v ní nejsem :D
    Jestli se ti povedlo jedno haiku denně, tak to tě upřímně hrozně obdivuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, úspěšná jsem byla v té německé. :D Ale děkuji!

      Vymazat
  8. Obdivuju tě, že dokážeš číst takovou složitou četbu o politice a dějinách, já se obávám, že bych na to neměla trpělivost :D Já za tenhle měsíc přečetla jen jednu knížku, ale stála za to - Annu Boleynovou od Alison Weirové. Můžu doporučit, bylo to hodně působivé. Jinak to byl pro mě měsíc velké zásadní změny a to odstěhování do Anglie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, musím to prokládat vždycky i něčím jednodušším - třeba právě Hraničářovým učněm. :) Anna Boleynová je moje oblíbená historická postava! :)

      Ať se ti v Anglii i nadále líbí. ^^

      Vymazat
  9. Obdivuji tvou četbu. Já za leden nepřečetla skoro nic. (Ok, dvě knihy.) Další dvě mám teď rozečtené, ale posledního Pottera v němčině bych mohla dočíst už dnes nebo zítra. Na druhou stranu, ani mě to tolik netrápí. Mám za sebou všechny zkoušky - a navíc s průměrem, který jsem nečekala ani ve snu. Dnes jsem se navíc upsala na studijním k tomu, že si vezmu těžší matiky (když už mám ty zkoušky, že), takže jsem na sebe zvědavá - R. je neměl, takže je to trochu i neznámá a pokud to vezmu z mých povinných předmětů v letním semestru, stejný máme jen jeden (v tom smyslu, že ho absolvoval loni ve stejné podobě). Jsem z toho šťastná, takže mě ani moc netrápí zanedbávání blogu - vlastně ani nemám moc náladu psát, tak nevím, jestli se k něčemu ještě dokopu. Během letního semestru bych to stejně moc nestíhala a nějak mi to nechybí, tak nevím. A kdybych měla chuť psát, pořád můžu zkusit fakultní časopis - tam mi teď článek vyšel, ale jsem lehce zklamaná, protože není podepsán.
    Jinak mám nový diář - trochu víc ve stylu bullet journal, hodně tam kreslím a to mi vyhovuje. Je to krátký rychlý odpočinek, mám o všem přehled, spoustu volného místa... ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, já čtu, protože se moc neučím. Ty se učíš a sem tam i něco přečteš. :D
      Jsem zvědavá na ten tvůj bullet journal diář, můžeš ho někdy nafotit. :) A na blog určitě nezanevři úplně, to by byla škoda. :)

      Vymazat
  10. Tyjo, ty jsi ale aktivní člověk. Úplně mě to inspiruje k tomu, abych taky poctivěji četla (ani jsem nevěděla, že ta knížka o Zemanovi existuje a teď jsi mě navnadila :D). A přeju moc štěstí s autoškolou, já to třikrát nedala a pak jsem to vzdala :D ale né všichni jsou taková nemehla jako já, takže to snad bude pro tebe v pohodě. Jo a taky mnoho úspěchů na němčinářské olympiádě, to zvládneš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, pokud inspiruji, byť se moc aktivně popravdě necítím. :D Já to vzdát nesmím, takže se s tím nějak musím poprat. Ale díky za podporu! :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky