Nemalé radosti #28

Dnešní článek bude krátký a radostný. Plný všednodennosti i výjimečných momentů, které mi zůstanou nějakou dobu v paměti. A bude samozřejmě i trochu knižní, protože radost z knížek je věčná a protože březen je měsícem knihy. A taky jara, jenže toho ještě tolik není, jen náznaky. A zmíním řadu lidí, protože mi v poslední době dělají radost, byť jsem na svůj vkus mezi nimi až moc často.


1. 
Začnu radostí kočičí. A kavárenskou. Jinými slovy, poslední únorovou neděli jsem strávila s Iris. Začaly nám jarní prázdniny a nad Českou republikou panovaly nevídané mrazy. Myslely jsme si původně, že v neděli to má být nejhorší, až později jsme zjistily, že třeba ve středu a čtvrtek bylo počasí mnohem mrazivější. S Iris jsme se sešly u Kanzelsbergera na Václaváku, kde jsem utratila část svých poukázek z olympiád. Pak jsme se přesunuly do kočičí kavárny v Karlíně, kde jsem ještě nebyla. V "podzemní" části nebyla ani noha (opomineme-li ty kočičí), takže jsme se usadily na gauči, vychutnaly si piškotový dort a povídaly a povídaly. A fotily kočky a smály se, že u jednoho stolu pokaždé sedí cizinci. Po dvou nebo třech hodinách jsme se vydaly směr centrum, konkrétně jsme skončily na Masarykově nádraží, v Palladiu a rozloučily jsme se na Florenci. Byl to fajn den, přestože tolik mrzlo. A co je lepší - nějaké poukázky mi ještě zbyly, takže můžeme vyrazit i příště. 

Fotka z jednoho okouzlujícího kostela.
Nejlepší byl ten karamel. ^^
2.
I další radost se bude týkat lidí. Totiž, spolužačka B. byla celý únor nemocná. Fakt, úplně celý. Ani pořádně nevím, co všechno jí bylo a kolik prášků do sebe musela nacpat, ale já se cítila ve škole místy dost osaměle. Sedím s sice jenom na matiku, ale právě tam potřebuji společnost někoho, kdo mi je jednak schopný vysvětlovat probíranou látku a jednak se mnou na to všechno nadává. Jedna děsně chytrá spolužačka má sklony opravovat matikářku a pořád dávat najevo, že ona ví, ona rozumí a je to vážně annoying, bez B. jsem však nemohla ani na tuhle holku pořádně nadávat. Naštěstí se ale už vrátila a v plné síle přežíváme hodiny matematiky a jiná školní zvěrstva. 

3.
Následující radost se mi stala včera. Chodím se spolužačkou T. často na obědy, tedy když je máme přihlášené. No a zrovna včera jsme se tak zapovídaly, že mě pak ona spolužačka ještě doprovodila na nádraží. A o čem jsme si povídaly? O autoškole, o vztazích na dálku a pocitu odcizení a naopak blízkosti. Je to k neuvěření, ale ona ve svém vztahu s klukem z Děčína zažívá občas úplně stejné pocity jako já ve vztahu s Modrým. Což mě uklidnilo a povzbudilo. A ji asi taky. Sdílet starosti s autoškolou už je pak jen takový bonus, který mě už moc netrápí, naštěstí.

Táta učí Betty bruslit na vesnickém koupališti.
4.
Až teď si uvědomuji, jak velkým stresem pro mě autoškola byla a kolik jsem jí toho musela obětovat. Často jsem nemohla být vzhůru déle než třeba do půl desáté, abych se pořádně vyspala a doufala, že po devíti hodinách ve škole mi zbyde nějaká energie na jízdy. Většinou jsem ale stejně byla unavená. A po jízdách jsem byla psychicky tak vyčerpaná, že jsem se stejně na nic moc nezmohla. A teď? Jednou večer jsem přečetla knížku, šla jsem spát v jednu ráno a bylo to super. Odpoledne můžu chodit domů častěji pěšky, nemusím si hlídat průkazku, kde se mi odškrtávají jízdy a nemusím se poměřovat s ostatními a neustále se soustředit na to, abych neudělala sebemenší chybičku... Volnost je úžasná. 

5.
Kytka z Lidlu k MDŽ.
Tenhle týden a ještě ten příští se u nás na škole koná přednáškový cyklus Regio Slanensis, už tuším šestý ročník. Je to výhoda nejen proto, že nám každý den odpadá třetí hodina, ale především jsou všechny přednášky nesmírně zajímavé. Většina jich je, pravda, dějepisných, ale není to nutným pravidlem. Tento týden mě nejvíc zaujaly například přednáška o Jaroslavu Bořitovi z Martinic, který měl na náš region nesmírný (tak trochu babišovský) vliv v pobělohorské době. Nebo přednáška o rozvoji školství na Kladensku a Slánsku za první republiky. A především přednáška lounského historika, který pěšky přešel z hranic mezi Bavorskem, Saskem a Českem až na hranice Česka, Slovenska a Polska. Z jeho nesmírně zajímavé přednášky jsem odcházela s pocitem, že bych taky chtěla vyrazit na nějaký pořádný výlet. A doufám, že se mi to brzy podaří zrealizovat. 

6.
Knížka, Ejminka a Modrý pohromadě.
Díky tomuto přednáškovému cyklu jsem se setkala s paní, která pracovala v Státním archivu na Kladně. Tam bych si výhledově potřebovala zajít kvůli seminární práci na dějepis, takže bylo velmi vhodné, že jsem se s paní V. mohla setkat a zeptat se jí. Původně jsem nečekala žádné určité odpovědi, ale když jsem jí vylíčila, o čem bych chtěla psát, hned mi doporučila několik titulů (prý v němčině, ale ujistila jsem ji, že to nevadí) a dala mi adresu na archivní knihovnu. Vůbec netuším, jestli to stihnu do konce března, ale pokud ano, bude to skvělý pocit. 

7.
Poslední radost může být takovým pelmelem maličkostí. Betty se naučila bruslit, aspoň k něčemu ty mrazy byly. V knihovně jsem si půjčila Pejska a kočičku v němčině a Pinocchia v italštině. Pekla jsem slaný štrůdl. Pořádně se vyspala. Rozečetla zajímavou knížku o slovensko-českých vztazích. Volala přes skype s členy Fóra. Atd. Život není ideální, ale je vlastně docela fajn. 
Skořice, královna kavárny, na závěr.
A jaké radosti zpříjemňují březen vám? Co právě čtete? Byli jste v kočičí kavárně? Bruslíte rádi? Co je pro vás nejvíc stresující? A co si myslíte o vztazích na dálku?

Mějte se březnově - jarně, knižně, zkrátka dobře. ^^

Komentáře

  1. Musím si užít tu chvilku, kdy jsem zmíněná v tvém článku (i když tady není naše selfie, budiž :D). Vždycky doufám, že třeba někomu udělám radost, ale opravdu se to moc nestává, tohle je rarita.
    Mně březen zpříjemňuje přicházející jaro. Zní to jako klišé, protože je jasné, že v březnu prostě začíná jaro, ale já to myslím vážně. Každý rok mě překvapuje, jak moc mi jaro ovlivní náladu. Jinak je to ale všechno docela nanic. Budu si muset sehnat jarní bundu, protože mi bůhvíproč schází, a pak od zítřka za rok píšu nějaké maturitní písemky a ještě pořád se v tom všem nevyznám (ty se v tom určitě vyznáš mnohem líp, kdy se co píše, a to tě to čeká až za rok). Pak se neustále bojím, že mi nevyjde ta vysoká škola, a taky mě děsí to dlouhé volno, které je přede mnou.
    Právě čtu Othella, pořád, plním tou knihou všechen volný čas, ale toho zrovna moc nemám, a tak je to takové roztahané. Co se týče kočičí kavárny, zcela neplánovaně se z ní pro mě stalo takové setkávací místo, pokud teda všechna setkání nadobro neskončí. Nebruslím vůbec, dřív jsem tedy jezdila na kolečkových bruslích, ale popravdě je to pro mě docela otrava. A bruslit na nějaké zamrzlé vodní ploše bych se v životě neodvážila, mám utkvělou představu, že by to pode mnou prasklo (když ne hned, tak až bych spadla). Ta fotka, kde tvůj táta bruslí s Bětuškou, se mi hrozně líbí, ani nevím proč. Co je pro mě nejvíc stresující? To je těžká otázka, protože jsem vystresovaná ze všeho. Momentálně asi termín odevzdání maturitní práce, který se blíží. A vztahy na dálku jsou moc těžké, to by bylo na delší povídání. Za tu dálku se dá skrýt plno problémů, a těžko říct, jestli je to dobře nebo ne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pozitivní komentář! :) Máme tady nohy, to je taky fajn, ne? :D
      Budu ti držet palce s VŠ, maturitou, diplomkou, Othellem a vším ostatním (ne nutně v tomto pořadí). Snad ten stres brzy trochu opadne. :)

      Vymazat
    2. Pff, nohy :D no dobře. Diplomku naštěstí zatím nepíšu, je to jenom maturitní práce.

      Vymazat
    3. Ježiš, nějak jsem se v tom zamotala, promiň. :D

      Vymazat
  2. Chodit spát v půl jedné by mě zabilo. V sedm večer už padám na hubu a nejpozději v devět spím - tedy když chodím do práce, ono vstávat v půl čtvrté ráno jednomu energie nepřidá :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem taky spíš ptáče, co se západem slunce nejraději zalézá a usíná. :D Ale občas dělám výjimky, třeba dneska. :D

      Vymazat
  3. Já si březen zatím příliš neužila, celý týden jsem strávila v práci a po těch skoro 50 hodinách na nohou si dnes užívám menší „recovery”. Ale přestože jsem byla z práce úplně hotová, zvládla jsem po večerech filosofickou přednášku o etice všedního života a přednášku o EU, takže z toho jsem měla radost :) Co se týče čtení, tak tam to tento týden slavné nebylo, tak doufám, že to zase trochu napravím a kromě toho se taky musím intenzivně připravovat na přijímačky.
    V kočičičí kavárně jsem nikdy nebyla, bohužel mám na tahle chlupatá stvořeníčka alergii a i když jsem spíše člověk psí,tak mě to občas trochu mrzí :)
    já chci POEzii

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu ti držet palce, abys zvládla ty přijímačky. Na co se vlastně hlásíš? Možná už jsi to někam psala, ale zase jsem to zapomněla. :D
      Snad sis přes víkend odpočinula. Díky za komentář a ahoj! :)

      Vymazat
  4. To jsou moc pěkné radosti! Dort v kavárně vypadá skvěle! Bruslila jsem někdy naposledy jako malá, asi bych to už neuměla, moc na ty zimní sporty nejsem (ani na sporty všeobecně :D ).
    Nejvíc stresující je pro mě hledání práce. Posílám životopisy na všechny strany, dělám co můžu a nic, žádné odpovědi, ani jedno pozvání na pohovor. Ale včera jsem dostala radu, abych zkusila nejdřív hledat práci jako dobrovolník, tím získám pracovní zkušenost v UK a pak už by mě třeba někde vzít mohli.
    Vztahy na dálku jsou hodně těžké, pro mě to bylo trápení, když jsme spolu s manželem ještě chodili a on bydlel jinde. Byla jsem moc šťastná, když jsem se pak k sobě přestěhovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky na sporty vůbec nejsem, ale bruslení nezapomeneš. :D Nikdy jsem teda neuměla nic jinýho než jet dopředu, občas se mi povedlo i zabrzdit nebo zatočit, ale to je tak celý a rozhodně bych nemohla jezdit rychle, ale takový to rekreační tempo stačí. :D
      Budu na tebe myslet, abys nějakou práci sehnala co nejdřív. Vím, že ta nejistota musí být hrozná. Moc ti držím palce!!!

      Vymazat
  5. Tvůj optimistický životní přístup je naprosto úžasný! :)
    Taky jsme učili malého bráchu bruslit, byla to docela sranda pro všechny :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, i když ne vždy jsem tak optimistická. To jen ty radosti musí působit... radostně. :D

      Vymazat
  6. Moc pěkné radosti a článek :) Takové optimistické články si vždy ráda přečtu :) Miluji kočky a kavárny,takže automaticky miluji i kočičí kavárny :D Naštěstí u nás ve mstě taky jednu máme :) A autoškolu zrovna dělám a je to docela výzva. Ještě štěstí ,že u toho nemusím chodit do školy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se máte! U nás ve městě nejsou žádné pořádné kavárny, jen pár takových cukráren, kde je vždycky plno důchodců nebo dětí a není to moc klidná zóna. :D
      Držím ti palce! :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky