Vybarvování #17

Uf, konečně můžu říct, že mám únor za sebou. Vybarvování jsem se rozhodla napsat tentokrát až dnes, neboť teprve teď mi spadl kámen ze srdce, začaly pro mě jarní prázdniny a otevřely se možnosti přicházející s novým měsícem. V tomhle článku budu povídat tradičně o knížkách, životě a taky zmíním autoškolu a ony jarní neprázdné prázdniny.

Knížky
Hned na začátku února, možná ještě v lednu, přesně nevím, mi dorazil recenzní výtisk knížky Cestování - nejlepší životní investice od Lukáše Kerharta. (Recenzi jsem psala na Generaci21.) Četla jsem ji zrovna v době, kdy jsem se v Praze účastnila setkání s členy VMN skupiny a získala jsem takový ten pocit, že musím něco podniknout, nějak svůj život okořenit. Pak jsme se o tom bavili nadšeně s Modrým a shodli jsme se, že rozhodně má cenu snažit se, abychom mohli vycestovat a cestovat. 
V rámci čtení na dějepisnou olympiádu jsem přečetla knížku Sedm pražských dnů. Tedy, musím se přiznat, že jsem nečetla každé písmenko v ní napsané - jedná se totiž o práci historiků z Akademie věd, kteří dali ještě během srpna 1968 dohromady výpovědi svědků, novinové články, dopisy a prohlášení, všechno, co souvisí se začátkem okupace. Většina různých prohlášení, například, byla hodně podobná, jen pod každým byl podepsaný jiný podnik, redakce nebo instituce. Ale i tak se z toho dalo vypozorovat mnohé. Ráda bych o dějepisných knížkách chtěla napsat, takže se tu o tom nebudu moc rozepisovat. Druhou dějepisnou knížkou byl Konec experimentu, to mi půjčil dějepisář už někdy na podzim, ale já ještě neměla úplně čas a chuť to číst, takže jsem se do toho pustila, až když to chtěl vrátit zpátky. K tématu olympiády to úplně nebylo, ale i tak to bylo zajímavé čtení o perestrojce, glasnosti a pádu komunismu.
Povedlo se mi přečíst dvě knížky v němčině, dokonce to byly dvě naprosto skvělé knížky. Tu jednu - Eine blassblaue Frauenschrift (Bleděmodré ženské písmo) od Franze Werfela - jsem dostala k Vánocům. Das Orangenmädchen neboli Dívku s pomeranči jsem si přivezla v létě z Drážďan. Werfel mě velmi mile překvapil a Jostein Gaarder byl úžasný i na potřetí (už ani nevím, kolikrát jsem Dívku s pomeranči četla). Malý bonus byl, že jsem ani k jedné knížce nepotřebovala ani jednou slovník. 
Únor byl rovněž plný audioknih. Zvládla jsem dva Poiroty, které má mamka koupené z Audiotéky - Vraždu v Orient expresu a Oponu. Pak jsem po večerech pouštěla kratší rozhlasové dramatizace - Cestu kolem světa za 80 dní a Proměnu. Je to taková jiná forma vyprávění příběhu, ale líbí se mi také. 
A proč že jsem tolik audioknih poslouchala? Snažila jsem se pilně vybarvovat omalovánky, které jsem dostala k Vánocům. A světe div se, posledního února se mi povedlo Ausmalglück - Exotische Bilder dokončit. Hurá. Někdy v březnu vyjde článek s fotkami. :)

Kromě toho jsem přečetla deset procent z Harry Potter and the Methods of Rationality, s Modrým jsme trochu pokročili v Harry Potter and the Order of the Phoenix a pustila jsem se do čtení The Illustrated A Brief History of Time od Stephena Hawkinga, to je ta super knížka, kterou mi dal Modrý k Vánocům. 

Moc knížek jsem si nepořídila. Za poukázky ze soutěží jsem v Kanzelsbergeru utratila asi sedm stovek za Počátek od Dana Browna, opožděný dárek pro mamku k narozeninám (čekala jsem na český překlad, aby si to mohl přečíst i táta) a sobě jsem nakonec vybrala Diaries od Kafky. Takže knížku v angličtině s německými úryvky o spisovateli, který žil v Praze. A má skvělou obálku. :D 

Jazyky
Sice jsem nebyla tak aktivní, jak bych to považovala za ideální, ale výsledné shrnutí února říká, že tak hrozné to nebylo. Koneckonců všechny rozečtené knížky na Goodreads jsou v angličtině, přečetla jsem dvě knížky v němčině a taky měla příležitost pobýt s členy Česko-německého fóra mládeže, i když jen necelé dva dny. 

Italštinu jsem trénovala jen na duolingu, ale v knihovně jsem si půjčila zjednodušenou knížku v italštině, tak se těším, až ji otevřu. Polštinu jsem si procvičila, když jsem mluvila s Kathi z Fóra, která kromě češtiny studuje právě polštinu. No a o švédštině raději pomlčím. 

Tvorba
První dva týdny v únoru jsem měla jakýsi blok, takže jsem nic moc nenapsala, nestvořila. Jen každodenní haiku a fotku, docela se divím, že to ještě pořád zvládám dodržovat. Pak se mi ale povedlo napsat článek o nezávislosti Kosova, o školství a o Vítězném únoru na web Zaujatým pohledem. Na Generaci jsem napsala také čtyři články - dva o Českém středohoří, rozhovor s Matoušem Vinšem a onu již zmiňovanou recenzi na knížku o cestování.


Naštěstí se mi dařilo fotit mnohem víc než v lednu. V počítači mám asi čtyři únorové složky, což je o tři víc než v lednu. Myslím, že někdy během března nebo na začátku dubna zveřejním ještě fotočlánek, protože ne všechny fotky uplatním v haiku článcích nebo zde. Ještě mám v plánu nemalé radosti, tak něco uvidíte třeba i tam.

Deník
Ve svém "fyzickém" deníku jsem popsala deset stránek, což je takové adekvátní množství. Únor se nesl v celkem klidném duchu - škola, škola, občas cesta do Ústí za Modrým. První víkend na PragoFFestu a setkání se členy skupiny Vergiss Mejn Nicht, druhý a třetí v Ústí, čtvrtý doma, přičemž v neděli jsem se v Praze sešla s Iris. Po hodně dlouhé době. Několikrát nám to nevyšlo, takže jsem se už opravdu těšila, až se uvidíme. Navíc jsme měly v plánu jít do knihkupectví a kočičí kavárny - návštěvy knihkupectví mám s ní vůbec nejradši a i v kočičí kavárně ve společnosti kočky Skořice to bylo bezvadné. Pak jsme se toulaly zmrzlou Prahou a bez omrzlin dojely domů.


Poslední týden měsíce, který byl shodou okolností prázdninovým týdnem, jsem trávila doma, ve stresu a ne zrovna podle svých představ. Celý únor jsem docházela na jízdy v autoškole, na 2.3. mi připadl termín zkoušek. Zbylé jízdy jsem si tedy musela naplánovat na prázdninový týden, takže jsem nemohla odjet do Ústí, jak jsem plánovala. Mrzelo mě to a hlavně hrozně štvalo, protože mi to nešlo a učitelka mě neustála přesvědčovala, že to neudělám a že neví, jestli mě k těm zkouškám pustit. Pak jsem se taky začala učit testové otázky a popravdě - velké části z nich vůbec nerozumím. Nicméně dneska jsem spolu se třemi kluky z kurzu šla nejdřív na testy, potom na jízdy (jako poslední). Byl to boj a rozhodně jsem to nedostala zadarmo a bez připomínek, ale nakonec mi komisař řekl, že jsem prošla. Takže hurá. A do autoškol a podobných institucí už nikdy!

Předsevzetí
Můj sešit na úkoly oslavil jeden rok svého používání. Snad žádný "úkolníček" mi tak dlouho nevydržel, dřív jsem měla problém nechat si po celý rok i diář. :D 

Nesplnila jsem jen jedno předsevzetí - napsat na Zaujatým pohledem čtyři články. Kdybych neměla ze začátku února ten blok, asi by se mi to podařilo v pohodě. Takhle jsem dala jen tři.


Jinak ale všechno ostatní vyšlo. Nachodila jsem třicet kilometrů (jakože po větších úsecích, prostě takové "výlety"), byla pětkrát plavat, přečetla dvě dějepisné a dvě německé knížky, pokročila ve čtení HP fanfikce, psala články a dokončila omalovánky. Zní to celkem idylicky, že?

Na březen jsem si dala předsevzetí v podobném duchu. Přečíst pár knížek na dějepis, knížek v němčině, zase pokročit v HPMoR, napsat seminární práci na seminář z dějepisu a tak dál. Hlavně se ale těším na ten klid spojený s absencí autoškoly, který budu moct věnovat sobě samé. A možná budu moct začít jezdit na kole, když bude hezky. 

Písnička
V posledních dnech jsem zase propadla instrumentálnu. Hodně jsem trénovala na lesní roh, tak možná proto. Alison Sparrow je úžasná, kromě River Flows In You doporučuji ještě třeba Hallelujah nebo Perfect (tuhle Sheeranovu písničku, ač zpěváka nijak neposlouchám, jsem si úplně zamilovala, asi proto, že se mi dva týdny stýskalo po Modrém. On by ten stesk nebyl tak nesnesitelný, kdybych neměla pocit, že je to jediný člověk, který mě dokáže uklidnit, když se začnu být autoškoly). 


Co vy a váš krátký únor? Co všechno jste stihli? Máte řidičák? Posloucháte rádi instrumentální hudbu? Čtete v cizích jazycích? A podle čeho pojmenováváte kočky? 

Mějte se jarněji, pokud možno!

Komentáře

  1. Ta fotka Matyldy je boží! A celý tvůj únor zní moc hezky. U mě se nesl ve znamení školy - mám za sebou první dva týdny (tedy skoro, víkendy jsou náročné - po večerech odpočívám, ale zítra potřebuji toho stihnout docela hodně). Navíc jsem začala doučovat - takže jo, pořád stíhám. Jen mám méně volného času, ale to mi zvláštním způsobem docela vyhovuje.

    Co se týče čtení, začala jsem teď Game of Thrones - ano, v angličtině, česky jsem to četla už dvakrát. Je to dost zajímavé a fajn. ^^ Jo a instrumentální hudbu zbožňuji, ale po zkouškovém mám pocit, že už mám všechno přeposlouchané. :D

    A kočky? Většinou podle toho, jak se jmenovaly už v útulku. I když Zoe byla původně Zoja - Zoe se tam jmenovala její sestra - původně jsme chtěli obě, ale tuhle si už mezitím někdo odnesl - a Zoe se nám líbila víc než Zoja... :)

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám volného času asi celkem dost, ale snažím se ho využívat ve svůj prospěch. Kdybych měla žít jen tou školou, asi bych se zbláznila. Ale nejspíš tak na vysoké taky dopadnu, až budu studovat něco, co mě bude bavit. A důležité je, že ti to vyhovuje. :)

      Původně jsem chtěla přidat fotku Skořice, ale byla hodně tmavá. :)

      Vymazat
  2. Já myslím, že máš za sebou opět krásný a pro mě hrozně ispirativní měsíc. Pokaždé když čtu tvoje řádky nicméně propadnu lehké depresi, co že to se svým životem vlastně dělám a jestli se moc neflákám a nepřicházím tak o příležitosti. Možná by stálo za to, si alespoň tak pro sebe taky něco podobného psát, aspoň bych věděla, za co na sebe můžj být pyšná a co zlepšit :)
    Hrozně by mě zajímal článek s dějepisnými tituly, mám v historii hodně velké nedostatky, až se za to stydím, takže nějaké čtivé tipy na palčivé události zejména naší historie, by mi jistě přišly vhod :)
    Jsem za tebe ráda, že už máš za sebou autoškolu, když tě to tak stresovalo a samozřejmě moc gratuluji. Já s ní naštěstí nijak neválčila a na řízení jsem se vždycky těšila a jak už jsem ti psala někdy minule, řízení auta mám moc ráda, je to osvobozující pocit si jen tak někam jet, poslouchat na plný pecky hudbu nebo jako v mém případě častěji, poslouchta audioknihy. Díky cestám do školy se mi jich podaří naposlouchat tak čtyři až pět měsíčně, což je super :) Do dramatizací jsem se zatím nějak nepouštěla, byť třeba takový Frankenstein je udělán hodně dramaticky; nějak se zatím nemůžu přenést přes, že bych tu knihu měla ve zkrácené podobě, ale třeba někdy. Hodně mě totiž na audiotéce láká Malevil.
    Co se týče čtení, jsem docela spokojená, přečetla jsem šest knih, i když mezery ve fyzickém čtení jistě mám, bohužel ani jedna z knih nebyla pětihvězdičková, tak snad se nějaká objeví v březnu :) Minulé úterý jsem byla na Book Clubu, debatovalo se s Ditou Táborskou o knize Malinka a to byl vynikající zážitek, už se těším na březnový Book Club se Ziburou.
    No, už nějak ztrácím nit, tak to radši utnu, každopádně - ať se ti i v březnu daří tak, jak si přeješ :)
    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tak milý komentář! :) Věř mi, většinu času si fakt inspirativní nepřipadám, spíš odstrašující příklad. :D

      Ten článek určitě někdy v březnu publikuji. :)

      Držím palce s audio i normálními knížkami a se vším ostatním. Ahoj! :)

      Vymazat
  3. Jsi očividně neskutečně akční člověk! Tolik elánu bych taky potřebovala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Popravdě jsem v únoru moc elánu neměla. Doufám proto trochu, že to v březnu bude lepší. Ale děkuji. :)

      Vymazat
  4. Musím říct, že tě obdivuju, že ve svém věku dokážeš číst knihy ve dvou cizích jazycích! Někdy si říkám, že bych se k angličtině měla taky naučit ještě nějaký další jazyk, ale nevím, jestli se k tomu přes svoji lenost někdy dostanu.
    Moc gratuluju k autoškole! Já tam nikdy nebyla, zatím jsem v životě řídit auto nepotřebovala a fakt se mi do toho nechce, protože nejsem technický typ a nevím, kde je pravá a kde levá :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych se chtěla těm cizím jazykům co nejvíc věnovat v budoucnosti a čtení je takový druh učení, který mi úplně maximálně vyhovuje, protože kromě vědomostí mě těší i ty přečtené stránky. :D :)
      Taky nejsem ani trochu technický typ, ale nějak se mi to povedlo. Takže to musí zvládnout každý. Držím palce, pokud se pro to jednou rozhodneš. :)

      Vymazat
  5. Líbí se mi, jak je obvykle ten odstavec o knihách nejdelší. Prostě ať se děje co se děje, Vlasta pořád čte. Já jsem dneska rozečetla Othella, protože je to jedna ze dvou posledních knížek, co mi zbývají k maturitě, a nechápu, jak se do tohohle může někdo začíst. Ne že bych si myslela, že je to špatné, to vůbec ne, jen je to tak komplikované a ten jazyk je zvláštně zamotaný. Už vidím, jak si Othella vytáhnu u maturity. :D
    Já osobně toho během února ani nechtěla nijak moc stihnout. Jen školní povinnosti, a to tak nějak stačí. Taky jsem stihla ples a chřipku, naštěstí se mi to nenavrstvilo na sebe. A moje jarní prázdniny byly nejen zaneprázdněné, ale taky brutálně zmrzlé. Ve dnech, kdy jsem se chtěla třeba projít okolo řeky, byla taková zima, že se pomalu nedalo ani dýchat. (Ale to u vás bylo asi podobné, ostatně bylo to tak všude.)
    O tom, jak to mám s autoškolou a řidičákem, víš. Instrumentální hudba mi nevadí, ale zároveň jsem ji nikdy cíleně nevyhledávala. Pokud se tedy nepočítají takové ty klasické skladby pro klavír, těch jsem jednu dobu poslouchala plno. A taky jsem nedávno poslouchala soundtrack z filmu Amélie z Montmartru. Kromě češtiny čtu hlavně v angličtině, dlouho mi to dělalo problém, ale zvykla jsem si, a španělsky čtu spíše okrajově, ale jsem toho taky schopná (jen do delších souvětí se často zamotám). A kočky? Naše první kočička, kterou jsme měly jenom chvíli, se jmenovala Žofka, protože jsme pro ni chtěly nějaké hezké normální jméno, a taky protože byla celá černá a jméno Žofie zní poněkud tajemně. Naše současné dvě kočky se svými jmény už přišly, a tak jsme jim je nechaly, protože se k nim hodily. Takže nemám žádnou formuli na pojmenovávání koček. :D
    A návštěvy knihkupectví s tebou mám taky ráda, akorát mi víc vyhovuje, když si taky můžu něco koupit.:) Ale snad... Třeba po maturitě. Nebo na Světě knihy. Teď totiž nemám na nové knížky ani pomyšlení, opravdu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, knížky. Jsou taková záchrana. Ale třeba tenhle víkend jsem nečetla skoro vůbec, vlastně jsem si dávala pauzu úplně ode všeho. Prázdninový víkend, prázdný, jak to má být. Nicméně na březen toho chci stihnout zase hodně, takže za měsíc bude ten odstavec asi minimálně stejně dlouhý. Doufám.
      Měla jsem ve školce kamarádku, jejíž pes se jmenoval Žofka. A byl to skvělý pes. :)

      Snad si Svět knihy užijeme a nějakou dobrou knížku si odtamtud odneseme. :)

      Vymazat
  6. Páni! Tak přesně o tomhle mluvím, když říkám, že každý krok se počítá, za ten krátký únor jsi toho zvládla dost a to, co ses dozvěděla a naučila, ti nikdo nevezme. Obdivuju, že čteš ve víc cizích jazycích, to musíš být na dobré úrovni, i když jsou to třeba ty zjednodušené verze knih.
    Sešit na úkoly zní jako zajímavý nápad. Nově jsem si v tomto roce začala dávat cíle na každý měsíc, zatím si seznam úkolů vždy napíšu do diáře na stránku s prvním týdnem měsíce. Zatím se to dá, protože diář nemám ani zdaleka tak plný jako během studia, ale v samostatném sešítku by bylo vše přehlednější. Budu nad tím uvažovat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za milý komentář! :)
      No, má úroveň je taková nekonkrétní, hlavně se nedá porovnávat schopnost číst a mluvit, tam hodně zaostávám. :D :)
      Držím palce a ahoj! :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky