(dub)nová haiku

Ze zbytku březnových a většiny dubnových haiku mám dobrý pocit. Hlavně ale z fotek. Najednou je totiž velmi jednoduché, skoro stejně přirozené jako dýchání, chodit s foťákem na krku a zvěčňovat tu pomíjivou jarní krásu. Zlatý déšť, rozkvetlé stromy, pučící květiny, modré nebe, zelenou trávu. Všechno zpívá, voní a i když se mám jinak (možná to bude znát z haiku) tak nějak všelijak, počasí je prostě nádherné a mnohokrát mi zvedlo náladu. Třeba včera a dnes nádherně podbarvuje mé city a dodává jim tu správnou esenci. 

bolí mě v krku
a všechno mi prochází
zdivočelá zem
cítím se zvláštně
zimnice mnou otřásá
vyléčíš si mě?
poslední chvíle
před odevzdáním práce
příště začnu včas
tak starostlivý
tak láskyplný, jen můj
můj účinný lék
pomlouvání je
snadné, jen se mi smějte
za mými zády
zbytečný večer
trval několik hodin
život utíká
škola života
mě učí čelit všemu
i neúspěchům
chvátám, nestíhám,
hysterčím a naříkám,
že chytám lelky
jen jeden úsměv
do objektivu, prosím
cvak, cvak, cvak, cvak, cvak
nezlob se na mě
přeměň všechny emoce
na pozitivní
v plné místnosti
se cítím osaměle
není to apríl
auto jede, já
fotím, jsem spolujezdec
na cestě do Lán
hrozně se bojím
všech dalších neúspěchů
- paranoidní
prašť jako uhoď
prostě si nevzpomenu
na slovo čtverec
znám expedici
Lambarené, díky níž
jedeme směr Cheb
mrazivý rozbřesk
zastihl mě, cyklistku,
nepřipravenou
upřímnost bolí
jako sešívání ran
- bez ní vztah nejde
společně jedou
cyklista a cyklistka
mají se rádi
mlha se válí
na kopci za vesnicí
vidím zřetelně
jsem rozladěná
kus plechu, co zrezaví
co nemá jméno
některé dny jsou
tak vyčerpávající
nepopsatelně
stojím v koloně
sedím si za volantem
driving on my own
dokonalost je
stav, který nenastane
neexistuje
paměť jako slon
hudební sluch pochybný
zatím funguji
Nikola Šuhaj
Paní Bovaryová
a Harry Potter
prodloužené dny
se nekonečně vlečou
když jsem bez tebe
součást orchestru
z mého lesního rohu
asi nebude
perfection exists
i have found someone who is
perfectly perfect
nevím ani to
co už bych měla vědět
tak hloupá, ach jo
jsem rozechvělá
jak kdybych se poprvé
k tobě vracela
bolí mě v krku
a nic už mi neschází
nastalo jaro

Líbí se mi, jak jsou najednou ty poslední fotky barevné. Slunečné. Prozářené a rozjasněné. Radostnější. Živější. Jak se máte vy?

PS: V brzké době chystám článek o Paní Bovaryové a Vybarvování. Myslím, že víc toho nestihnu, ale možná vypustím i nějaké žvásty ze života nebo nemalé radosti. :)

Komentáře

  1. Máš pravdu, ono jakmile je trochu tepleji a pak zaprší, všechno je tak nějak barevnější a zelenější a veselejší :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. A člověku je na světě hned lépe. :)

      Vymazat
  2. Nevím, mám-li právo to soudit, ale mám pocit, jako by tahle haiku byla tak nějak osudovější než ta předchozí. Aspoň tak na mě působí. (A to, snad, není špatně.) Taky jsem si při čtení mnohokrát říkala, jak ráda bych rozklíčovala tu myšlenku nebo pocit za konkrétními řádky. Tento druh zvědavost se snažím nevykazovat, ale dneska se mi to nedaří.
    Taky jsem ráda, že je jaro. Ale úplně nejradši jsem za letní bouřky, zrovna dneska tady byly dvě a já si až dneska uvědomila, jak ráda mám bouřky. A jinak se mám vcelku dobře, ale taky je mi smutno. (Takové jiné smutno než obvykle.)
    No, každopádně, děkuji za možnost nahlédnout do tvého života prostřednictvím dalších haiku.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou taková jarnější a možná je to na nich znát. Duben byl navíc docela příjemný měsíc - v druhé půlce takový často nijaký, ale pořád příjemný, ne tak neúspěšný a tak dál. Kdybys něco chtěla vysvětlit, klidně napiš, neslibuji, že to vysvětlím, ale třeba ano. :D :)
      Díky za vstřícný komentář! :)

      Vymazat
  3. Já poezii moc nerozumím, natož abych v tom dokázala objevit skryté myšlenkové pochody autora :) Nicméně to na mě působí opravdu pozitivněji, než předchozí měsíce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Haiku jsou takový zvláštní druh poezie. :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky