Vybarvování #18

Ty jo, už osmnácté Vybarvování? A není to apríl! Nestačím se divit, jak ten čas letí. Skoro si ještě pamatuji, jak jsem na konci roku 2015 smolila první díl, měla jsem tehdy takový modrý vzhled a úzkou stránku. Teď se mě už celkem dlouho drží tenhle vzhled, a protože jsem na něj už zvyklá, asi mi bude nějakou dobu trvat, než ho zase změním. Asi až přijde nějaký další blogerský elán. Ne že by mi chyběl, koneckonců mám spoustu plánů na články. Ale popořadě: Je prvního, čeká nás březnové Vybarvování!


Knížky
Na počet jsem toho moc nepřečetla. Ale i tak mám ze sebe docela radost, protože jsem se hned několikrát překonala. 
Když jsem četla Myslet socialismus bez tanků od Matěje Stropnického (půjčil mi to dějepisář), měla jsem ještě velké březnové ambice. Zvlášť proto, že se mi povedlo zajímavou publikaci o svobodě slova během Pražského jara a jejím následném zrušení přečíst během několika večerů. Jasně, s hrnkem kafe, ale nevadí. 
Pak jsem si dala stejný cíl jako v únoru - dvě knížky v němčině.V knihovně jsem si ještě v únoru půjčila Geschichten vom Hündchen und vom Kätzchen, nějak mě nadchla představa, že si to oživím. Zjistila jsem, že si spoustu příběhů už nepamatuji. A líbí se mi zdrobnělina "Paulchen", ale Modrý mi zakázal říkat mu tak pod výhružkou, že mi bude říkat "Hajmatice". :D 
Druhou knížku v němčině jsem četla úplnou náhodou. Němčinářka z konverzace, kam chodím s tátou, mi půjčila Die unerträgliche Leichtigkeit des Seins od Kundery, čili Nesnesitelnou lehkost bytí. Neříkám, že to bylo snadné, ale připadá mi, že oproti Er ist wieder da to bylo mnohem jednodušší. Asi jsem úplně neměla šanci docenit filosofickou stránku věci, ale i tak se mi příběh líbil. A němčina.
Poslední knížka mi zabrala asi nejvíc času. Na dějepisnou olympiádu jsem měla nastudovat dvě kapitoly z knihy Češi a Slováci ve 20. století: Spolupráce a konflikty 1914-1992. No hádejte, samozřejmě jsem si řekla, že si přečtu celou knížku. Bylo to náročné a vyčerpávající, ale měla jsem ze sebe radost, když jsem ji včera pozdě večer přeci jen zaklapla. A samozřejmě mě baví hltat informace a propojovat je s tím, co už vím z předchozí četby, přičemž slovenská otázka byla celkem novým tématem.

A jak jinak - četla jsem i Harry Potter and the Methods of Rationality, už jsem na čtyřiceti procentech. Třeba to fakt jednou dočtu, za rok nebo dva. :D S Modrým jsme lehce pokročili s Harry Potter and the Order of the Phoenix, ale nespěcháme, přeci jen už těch dílů není tolik. ♥ Přečetla jsem i něco málo z A Brief History of Time, trošku mě nakoplo, že umřel Hawking, tak jsem si říkala, že ho musím nějak uctít, ale moc se mi nedařilo. 

Jazyky
Začneme němčinou: Zúčastnila jsem se krajského kola konverzační soutěže v němčině. Středočeský kraj má dvanáct okresů, takže se dá mluvit o relativní konkurenci. Skončila jsem čtvrtá, šest bodů jsem ztratila z celkového počtu a od vítěze jsem byla asi o čtyři. Což mě strašně mrzelo a cítila jsem se hloupě. 

Ostatním jazykům jsem se zrovna dvakrát nevěnovala, dávám si to do plánů na duben. Přečtu zjednodušenou knížku v italštině, minimálně. Nechci si dávat velkolepá předsevzetí, protože se znám. Ale mohla bych pokročit ve čtení těch anglických knížek, které mám rozečtené. To nezní tak hrozně. 

Tvorba
Napsala jsem dost možná poslední dva články na Generaci21. Bohužel se na tenhle projekt spousta lidí vykašlala, včetně šéfredaktorky, takže to už od ledna kolísalo a nevypadalo to růžově. Inu, energii dám do jiných věcí, třeba do článků na Zaujatým pohledem. Těch jsem za březen nenapsala tolik, kolik jsem původně chtěla, ale omlouvá mě snad skutečnost, že jednou jsem termín propásla a dvakrát mě s článkem předběhl Modrý. Já sama však napsala o Brest-litevském míru a Vlastimilu Vondruškovi.


Samozřejmě jsem psala každodenní haiku a překvapivě jsem i dost fotila. Nemyslím jen na telefon v rámci výzvy "každý den jedna fotka", ale i na foťák. Na ČNFM v Litoměřicích, s kamarádkou B. a pak u Modrého, když jeho sestra přitáhla foťák od kamaráda kamarádky s tím, že se budeme fotit. Ještě mi ale ty fotky nedala, takže ty uvidíte nejspíš až v nějakém "pozimním fotočlánku", který bych v dubnu taky ráda vydala.

Deník
Březen byl docela šťastný měsíc, jen asi dva nebo tři špatné dny, přičemž závěr měsíce byl asi nejhorší, paradoxně. Modrý se snažil, ale stejně mě dohnaly výčitky, že jsem nedisciplinovaná a nepodařilo se mi zvládnout všechno, co jsem chtěla a co jsem byla bývala mohla zvládnout. 

Nestalo se v podstatě nic, o čem byste už nevěděli z předchozích článků. Udělala jsem řidičák a za tři týdny jsem si pro tu plastovou kartičku šla. A už jsem dvakrát řídila. Nepovedla se mi čtvrtletka z matematiky, ale spočítala jsem si, že když teď budu dostávat samé pětky, budu mít na konci roku průměr čtyři, tj. prolezu. Tak proč se snažit, když, jak se říká v Obecné škole, "nemám buňky". 

V deníku jsem popsala přes deset stránek. Takhle zpětně mi není úplně jasné, cože tak úžasného jsem na těch deseti stránkách líčila. Březen byl prostě takový pohodový, trošku stresující měsíc, ale ne moc. Napsala jsem seminární práci, i když na poslední chvíli, chodila jsem se psem i sama, rozbila se mi sluchátka, dostala jsem brašnu na foťák a hrála na lesní roh, i když mi to moc nešlo. Věřím, že příští měsíce budou bohatší.


Předsevzetí
Byla jsem šestkrát plavat, ušla čtyřicet kilometrů, přečetla čtyři knížky, které jsem chtěla přečíst a pokročila v Harry Potter and the Methods of Rationality podle plánu. Napsala jsem seminární práci na dějepis, pět článků sem na blog a vydala tři na Generaci21. Nestihla jsem napsat jeden článek na Zaujatým pohledem, abych si mohla odškrtnout i tohle, ale Modrý jich naštěstí napsal hodně, takže nemám takové výčitky. 

Vyčítám si především, že jsem hodně jedla a přibrala jsem. To víte, euforie z toho, že nic nemusím, mi vydržela nějak dlouho, a když hodně jím, tam pohyb stejně moc nepomáhá. Musím se víc hlídat, omezit jedení večer a asi trošku mírnit svačiny. Když z té školy člověku vždycky vyhládne! :D 

Písnička
Jsou Velikonoce, křesťanský čas. V podstatě nikdo jiný už je neslaví tak, jak by měl, tj. neuvědomuje si, kde se vzaly a proč jsou důležité natolik, že mají místo i v kalendáři jako svátek, vlastně svátky dva. Tak si můžete pustit jednu pěknou písničku od Nichole Nordeman. Ať už jste věřící nebo ne, tahle písnička je spíš o tom, jací bychom měli být. A když je člověk dobrý, stačí to. Koneckonců, musíme začínat u sebe a s tím, jací jsme, nám nikdo nepomůže. 


Vadí vám změna času? Děláte věci na poslední chvíli? Slavíte Velikonoce? Canon nebo Nikon? A jaké máte plány na jaro a léto? 

Přeji všem pěkné Velikonoce a duben jako takový, snad už přijde jaro doopravdy. 

Komentáře

  1. Nevím jestli je to jen mým prohlížečem, ale mám pocit, že se ti nějak porouchal font a najednou do něj nezapadají písmenka s háčky, jako by byly jiný font. Dřív to tak nebylo, třeba je vážně chyba u mě, jen ti to chci sdělit.
    Líbí se mi tvoje fotka s kamarádkou. (Je fajn, že máš nějakou kamarádku, z níž v článcích ukážeš víc než boty :P) Částečně mám z těchto článků depky, částečně mě těší, kolik toho zvládáš. Máš někdy taky takové rozpory? (Ale na druhou stranu, vždycky mě to po přečtení nějak nabije, abych šla taky něco dělat. Takže jakmile dopíšu komentář, půjdu něco dělat.) Co se týče té soutěže, vím že o tom už nechceš nic slyšet, ale já měla mnohokrát asi dost podobný pocit ze své OŠJ. A co teprve olympiáda z češtiny. To je úplná hrůza. Vždy se dostanu do kraje, jenže v kraji skončím poslední. To mě odradilo od studia bohemistiky. Teď mě to čeká znova a ani se mi tam nechce chodit.
    Jinak bych řekla, že význam Velikonoc si ještě pořád uvědomuje dost lidí. Aspoň tedy v mém sociálním okruhu. A taky že na druhou stranu není nic špatného na tom je neslavit. Asi to dál nebudu rozvádět, abych se nedostala k úvahám o víře a o dobrých lidech.
    Změna času mi vůbec nevadí, vlastně mi vyhovuje. Akorát v prvních dnech mě to mátlo - jak je večer světlo, člověk si říká, že má na všechno dost času, ale nemá, protože už je třeba sedm. Ve foťácích se nevyznám a plány zatím nemám. Tedy mám plno věcí jen tak nastíněných, ale stejně z nich sejde, známe to z loňska, že.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď mi font už funguje, promiň za poplašnou zprávu

      Vymazat
    2. Jsem ráda, že s fontem nic není. Zrovna jsem si přece říkala, že ještě nechci měnit vzhled, tak kdyby byl v nepořádku, musela bych. :D :)
      Do fotočlánku naši společnou fotku dám. Ano, taky se cítívám rozporuplně, ale ne asi tolik. Já teď začínám trochu přemýšlet o žurnalistice, i když nevím, jestli by to bylo to pravé pro mě, ale zároveň si nejsem jistá, jestli bych zvládla fonetiku v jazycích. :)
      Hezký duben přeji! A děkuji za komentář. :)

      Vymazat
  2. Gratuluji k německému úspěchu! Po tom, co jsem to letos sama absolvovala, naprosto chápu, jaké jsou to nervy (a to jsem byla jedenáctá ze sedmnácti :D)
    Já jsem fotit moc nestíhala - venku to bylo nic moc nebo jsme se tam nedostala a doma mě to nebaví. Od Vánoc mám ale novou zrcadlovku - čímž se mi tak trochu splnil sen - takže mám v plánu ji teď v dubnu pořádně provětrat.
    Jídlo si nevyčítej! Žijeme jenom jednou a omezovat se? Ani náhodou - v tomhle směru jsme se rozhodla na to kašlat :)
    Jinak: změna času mi nevadí v zimě, v létě mi celkem pije krev. Snažím se o opak, ale ne vždycky to vyjde. Moc ne. Canon. A plány? Bůh suď. Zjistila jsem, že se jimi stejně neřídím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou to nervy, to tedy. Tedy jako nebyla jsem tolik nervózní jako třeba z dějepisu, protože na tu němčinu se nemůžeš tak úplně připravit, ale stejně jsem byla pak smutná.
      Jů, zrcadlovku určitě provětrej, tenhle víkend je na focení úplně ideální. I když on je ideální úplně na všechno. ^^
      Taky Canon! <3 Měj se pěkně!

      Vymazat
  3. Stíháš toho tolik, že mám pocit, že tvůj den má třicet hodin. Nabíráš život plnýma rukama a žiješ. To je přece skvělé! Máš hodně zájmů, dokonce i historii nedávnou. Jen je dobré číst víc knih z více období a dávat si dohromady souvislosti, protože každá etapa má své plusy a mínusy a každá etapa je ve svém popisu ovlivněna současným náhledem - i současnou ideologií. Vybrat z toho zlatý střed je docela kumšt, ale dá se to. Ke knize od Stropnického - nečetla jsem ji, takže nemůžu posoudit. Ale ke svobodám projevu můžeš připočíst i dnešní nesvobodu, protože současný trend nesvobody projevu je stále vzrůstající, i když se mnohdy mnozí vyjadřují skrz naskrz otevřeně, jsou už vybíraní jednotlivci, kteří jsou odstaveni, jejichž profily jsou blokovány, nebo dokonce za svůj názor vyhazováni z práce. Ale to jsem odbočila a ber to jen jako malou vsuvku k načatému tématu...
    Číst v cizím jazyce je kumšt a zvládáš toho stále víc. Což znamená, že se zdokonaluješ! A když k tomu přidám ještě úspěšně složený řidičák (gratuluji!) a už vlastní oficiální jízdy, jsi vážně šikovná a všestranná.
    Generace 21? Projekty tohoto typu a velikosti většinou nevydrží, protože není problematické něco založit, ale je už těžké něco udržet delší dobu. Snad se ti podaří udržet tvůj osobní projekt!
    Jídlo si nevyčítej. Máme jaro, budeš mít víc pohybu, určitě nějaká kila sundáš. Ale aby sis kvůli něčemu vyčítala každé sousto, na to se vykašli - život není jen askeze :D A když ti chutná, znamená to i, že jsi zdravá, to je pozitivní :-)
    Ke změně času - to je pro mě vždycky problém, trvá mi asi dva týdny, než se s tím srovnám (mému bratrovi až měsíc, hůře se adaptuje). Já měla smůlu, že zrovna ten týden jsem měla ranní, takže vstávání o hodinu dřív byla zabíračka, navíc jsme měli v práci pokus o vloupání, takže řešení problémů... pěkný start.
    Fotoprojekt zní zajímavě, a ty určitě objevíš spoustu motivů k fotografování. Umíš se dívat.
    A Velikonoce? pro mě byly vždycky pomlázka a vajíčka. Pak byly pro mě volno. Dnes jsou pro mě volno - a velká událost zmrtvýchvstání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž by třicet hodin, to bych pak teprve stihla všechno, co si vždycky říkám, že bych chtěla stihnout. :D Díky za dlouhý komentář. :) Ona se Generace držela několik let, ale jakmile se na to vykašlala šéfredaktorka, vykašlali se na to všichni. Což mě na tom mrzelo. :)

      Vymazat
  4. Ano, změna času mi tento rok vadila velice. Obzvláště, když jsem v neděli musela vstávat v půl čtvrté ráno. Takže vlastně v půl třetí :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, že to muselo být velice nepříjemné! :D

      Vymazat
    2. O půl čtvrté? Tak to vstáváš ještě dřív než já... děs běs. (Vstávám až čtyři dvacet, ale i to mi dělá problémy. Teď vlastně ve tři dvacet.)

      Vymazat
    3. Já už jsem si teď zvykla, ale stejně je to vždycky ze začátku šok. Naštěstí nemám problém usnout třeba v sedm večer, takže se to dá nějak dospat, ten nedostatek. :D

      Vymazat
  5. Změny času jsem si jako tradičně skoro ani nevšimla. Všechny hodiny doma, vyjma jedněch klasických, se přeřídí samotné. Tak mám prostě jen pocit, že jsme dlouho spala.
    Co se týče dělání věcí na poslední chvíli, tak díky vysoké jsem v tom expert. Od bakalářských státnic mám příšernou averzi k učení a práci na školních věcech obecně. Pořád to odkládám a potom se můžu po*at. Ale zase musím říct, že to zvládám i tak, takže to asi nebude tak špatné. I když... povíme si v létě, po magisterských státnicích. Buď totiž budu hledat práci, nebo budu brečet a učit se na zářijový termín.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si té změny moc nevšímám, ale nějaké hodinky mi přece jen zkazí radost, že jsem se probudila krásně brzy nebo tak. :D Asi to má něco do sebe, věci na poslední chvíli, člověk je pak dělá intenzivněji a soustředěněji, možná.
      Budu ti držet palce! :)

      Vymazat
  6. Nějak nestíhám (tedy ne že nestíhám - jen nemám tolik času), tak komentuji až teď.
    Mnohem víc než změna času mi vadí prodloužené víkendy. Hodinu vyrovnám hned (i když se pak pár dní divím, že je světlo, i když jdu ze školy), ale víkendy mi dělají bordely v dnech.
    Věci na poslední chvíli nedělám, spíše naopak. Dnes to trochu vystihla naše přednášející, když konstatovala, že ten úkol ze středy, co máme odevzdat v sobotu, je asi vážně těžší, když jsem ho ještě neposlala - přitom jsem ta, která úkoly posílá jako první (když to vyřeším, na tenhle ten jsem sice koukala už ve středu, leč je asi nad mé síly - nevadí, bodů z úkolů mám i tak dost). Velikonoce slavíme lehce, nic zvláštního ani příliš náboženského. Hodně vajíček, ty zbožňuji, udělala jsem si i super salát.

    A plány? Škola. Příští týden zápočtový test (jeden ze dvou teda) z elektřiny a magnetismu, další týden testy z obou matik - šance na uznání části zkoušek. Takže teď o víkendu počítám, do toho se potřebuji doučit teorii ze zimy na jednu matiku (nepřednášeno, ale máme znát), v pondělí jdu na pohovor, ve středu píšu, ve čtvrtek máme ples. Do toho doučuji, je to fajn. A s jednou holkou to mám v angličtině, takže dělám i něco pro sebe - když jinak mám dvakrát týdně ruštinu a občas dělám duolingo. A taky se snažím číst, ale jde to pomalu. (Mimochodem, HPMoR jsem tuhle doporučila kamarádovi, už mi za to děkoval. Tak věřím, že i ty v tom čtení pokročíš!) Děsím se zkouškového, těším se na červen, kdy se nejspíše budeme stěhovat do bytu, doufám, že v pondělí dostanu brigádu, nejspíše zamířím na Svět knihy, snad zvládnu všechny zkoušky a nezblázním se z toho.

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš život plný matiky, koukám! Jako přeji ti to a docela bych si přála, aby sis tam mohla napasovat ještě tu mou matiku, já bych se jí celkem ráda zbavila. Ale budu si teď muset doplnit učivo, moc se mi do toho nechce, ale asi se nakonec přinutím. :D Tak si školu užívej, a ples a jaro a knížky, když na ně zbyde čas. :)

      Vymazat
    2. A někdy napiš článek, ty blogerko! :D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky