Vybarvování #19

První máj, lásky čas. Nebo také svátek práce. A proto sedím doma a píšu článek o tom, jak jsem se měla v dubnu. Dneska jsem si už stihla uklidit knihovnu a učesat vlasy. Heh. Pojďme se rovnou podívat na duben, který se nesl v barvách modré a zelené s příměsí prapodivných odstínů čehosi. 


Knížky
V dubnu jsem měla v plánu vynahradit si březen, alespoň co se týká knížek. V březnu jsem totiž přečetla dvě německé a dvě odborné knížky a byla jsem z toho taková... ne zamotaná, ale potřebovala jsem pauzu od složitého čtiva. Takže jsem se pustila do klasiky i science fiction.
Začala jsem ale knížkou v italštině. Pinocchio, úroveň A2. Překvapilo mě, že jsem to zvládla. Jako ne že bych všemu rozuměla až tak dobře, ale když jsem chvíli četla soustavně, měla jsem pocit, že to není tak těžké. 
Klasickou literaturu jsem četla díky projektu My čteme - nejdřív Na Větrné hůrce, potom Paní Bovaryovou. Obě knížky se mi líbily, byť (jak ostatně můžete vědět ze článků) Větrná hůrka byla pro mě taková náročná kvůli postavám. Paradoxně se mi Emma Bovaryová nezdála tak hrozná jako spoustě jiným lidem, možná právě proto, že jsem ji četla poté, co jsem se seznámila s Kateřinou a Heathcliffem.
Pak jsem si jednoho dne vzala o češtinu referát na Nikolu Šuhaje Loupežníka a zhltla ho během nedělního odpoledne. Je to docela zajímavý příběh, byť se musím přiznat, že muzikál se mi asi líbil trochu víc. (Nemyslím přímo ten, kde hrají Donutil a Bittová. Kdysi jsem byla u nás v divadle na inscenaci příbramského divadla a to bylo vážně skvělé.) O týden později měla referát sestra na Rozmarné léto. No a když už jsme to měli doma, přečetla jsem si to taky, než jsem to vrátila do knihovny. To je takový zvláštní kousek. Hrozný a přitom zajímavý. Ne že by příběh neměl žádnou pointu, ale Vančura moc dobrý stylista nebyl. Hrál si s jazykem, to ano, ale příběh mu vyprávět moc nešlo. A u klasiky ještě zůstaneme - strávila jsem několik příjemných večerů s Nezvalovou sbírkou Sbohem a šáteček. To sice nemáme ani na maturitním seznamu, ale některé básničky se mi moc líbily. 
Původně jsem měla v plánu přečíst si jako poslední dubnovou knížku další díl Hraničářova učně, ale nakonec jsem sáhla po komiksu Rick and Morty. Jestli nevíte, o co se jedná, je to takový trochu (hodně) kontroverzní animovaný science fiction seriál z Netflixu. Seriál samotný mě moc nebaví, i kvůli častým vulgarismům a přemíře scifi, ale ten komiks byl moc fajn. 
No a představte si, docela významně jsem pokročila ve čtení Harry Potter and the Methods of Rationality. Přečetla jsem rovných 20 %, takže jsem teď už za polovinou. Předpokládám, že do konce školního roku bych to nasazeným tempem mohla dočíst. Nebo někdy z kraje prázdnin. Ale proč spěchat, že. 
S Modrým jsme samozřejmě četli i Harry Potter and  the Order of the Phoenix. Už jsme na nějakých osmdesáti procentech. 
A abych nezapomněla - dočetla jsem první část knížky (jakoby jednu knížku ze dvou), kterou mi dal Modrý k Vánocům. A Brief History of Time od Stephena Hawkinga. Teď mě ještě čeká The Universe in a Nutshell, na to jsem zvědavá rovněž.


Využila jsem poukázky z posledních olympiád a koupila si několik knížek. Harry Potter und der Halbblutprinz (šestý díl), Harry Potter und die Heiligtümer des Todes (sedmý díl), Harry Potter e la pietra filosofale (první díl), Gut Gegen Nordwind (Dobrý proti severáku) a Der Feind (Nepřítel). V Levných knihách jsem si pořídila Stolz und Verurteil (Pýcha a předsudek), Vladaře a Povídky z jedné a druhé kapsy. Docela dost přírůstků, že? No, květen bude zajímavější, bude Svět knihy!

Jazyky
Duolingo přišlo s aktualizacemi, takže jsem se pustila do plnění jednotlivých lekcí v podstatě od začátku. Z čeho mám ale velkou radost - tenhle nový systém nalákal Modrého a už má docela dlouhou řadu dní v němčině
Italština se mi vydařila právě díky té zjednodušené četbě, z toho jsem měla alespoň na pár večerů opravdu radost. Takovou, že jsem si pak objednala první díl HP v italštině s tím, že mě to bude motivovat učit se víc, než se učím teď. (Protože se popravdě moc neučím.)
V angličtině jsem četla docela dost, což o to. Objevila jsem navíc (dobře, Modrý objevil) seriál Gravity Falls a ten je vážně skvělý. ♥ 
Na polštinu a švédštinu mi čas nevyzbyl, respektive jsem na tyhle dva jazyky trochu pozapomněla. Určitě se k nim ale aspoň na nějakou dobu vrátím během léta. 

Tvorba
Zde se asi hodí zmínit dvě věci - psaní a focení. "Tradičně" jsem napsala třicet haiku. Plus tři články na Zaujatým pohledem - o KSČM, o socialismu s lidskou tváří a o Pavlu Wonkovi. Napsala jsem dvě slohové práce - jednu v rámci olympiády z češtiny, jednu v rámci hodiny slohu. Poslední dobou mě baví psát úvahy. 
V restauraci
Mám radost, že se mi podařilo docela dost fotit. Minimálně třikrát do týdne jsem vytáhla foťák. Fotila jsem jaro, zoo, rodinu, knížky, slunce, všechno možné. Myslím, že na konci května nebo někdy v červnu bych mohla (měla) přidat další fotočlánek. 

Deník
Duben začal naprosto famózně. V prvním týdnu se mi podařilo vyhrát krajské kolo olympiády z českého jazyka a postoupit také v dějepisné soutěži do celostátního kola. Ujela jsem asi 150 kilometrů na kole, četla jsem a tak, bylo to vážně fajn. Ale zhruba v polovině měsíce mi nějak došla šťáva. Nachytala jsem spoustu špatných známek v matematice, opět se mi vrátilo mé zranění kolene, takže o sportu moc mluvit nemůžu. Ještě štěstí, že jsem těch několik málo výletů podnikla už předtím! Se sestrou jsme byly hned o Velikonocích na Křivoklátu a v Lánech, s Modrým pak v ústecké zoologické zahradě a tak různě po městě. A taky na cyklovýletě v Děčíně. (Chtěli jsme jet ještě do Litoměřic, ale nevyšlo to jednak kvůli jeho práci a jednak kvůli mému koleni.) 

Na lesní roh jsem hrála poměrně intenzivně - i proto, že jsem jeden celý a kousek jednoho víkendu strávila doma. Už jsem svou skladbu na absolventský koncert začala hrát s klavírní nahrávkou a je to tedy hrozné. Jako je to skvělé - ale některé pasáže vůbec nestíhám. Horší je ale situace ve "školním orchestru", který sestavil spolužák kvůli oslavám k výročí 360 let od založení školy. Hrajeme The Hanging Tree a Gaudeamus Igitur. Mám nějaký x-tý hlas, takže je úplně jedno, když tam nakonec nebudu, ale já bych se nerada vyhnula něčemu, co jsem slíbila. Jenže mi to vůbec nejde, mám strašný problém s nástupy a s basovým klíčem. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.

V zoo
Ačkoliv měl tedy duben ze začátku velký potenciál, nakonec to byl takový poměrně průměrný měsíc. Nedokáži své pocity asi úplně přesně vyjádřit. Měla jsem se dobře, ale něco tomu chybělo. Jen nevím, co. 

Předsevzetí
Když přimhouřím oči, povedlo se mi splnit úplně všechno. Přečetla jsem 20 % z HPMoR, Pinocchia a Na Větrné hůlce, o čemž jsem i napsala článek. Sem na blog jsem napsala více než tři články a na Zaujatým pohledem rovné tři. Ušla jsem padesát kilometrů, ujela padesát (no, nakonec dvakrát tolik, ale s tím jsem na začátku dubna moc nepočítala) na kole. Připravila jsem se na olympiádu z dějepisu, zjistila jsem si podrobnější informace o certifikátech potřebných k přihlášce na vysokou školu v Německu. Naplánovala jsem si, kam bych v létě chtěla vyrazit. Napsala jsem do deníku deset stránek. Byla jsem pětkrát plavat - tedy v podstatě jen čtyřikrát, ale když jsem v sobotu šla popáté, bylo nečekaně nemožné plavat tam, protože se konaly nějaké závody. S čímž jsem nepočítala. Jelikož pro mě už samotná cesta byla namáhavá, řekla jsem si, že nad sebou přimhouřím oči.

Poslední zvonění. Kluci se měli převlíknout za holky, holky za kluky. 

A co bych ráda zvládla v květnu? Budu se hlavně připravovat na oba koncerty. Odskočím si podívat se na maturity, Svět knihy a zúčastním se setkání naší skupiny Česko-německého fóra. Zase trochu pokročím s HPMoR a budu číst v němčině. Pokusím se aspoň trošku si vylepšit matematiku. Přečtu dvě knížky z maturitního seznamu. 

Písnička
Přemýšlela jsem, jestli sem hodit nějakou smutnou písničku, ale dělat to nebudu. Mám pocit, že by si okolí mohlo myslet, že když poslouchám smutné písničky, že jsem nešťastná. Ale to ne. Já je mám jen radši než ty veselé, nedokáži přesně říct, proč. A aby vám to nebylo líto, musím se s vámi podělit o znělku Gravity Falls. ♥ 

Ode mě je to pro dnešek vše. Jak trávíte první máj vy? Co pěkného jste za duben přečetli, zažili a na co se těšíte v květnu? Máte rádi poslední zvonění? (Já ho nesnáším.) Jaké kvetoucí rostliny máte nejraději? Máte problém usínat za světla? Bojíte se mravenců?

Mějte se pěkně! 

Komentáře

  1. Mně se Rozmarné léto líbilo. Mám ho i v maturitním seznamu. Byla bych z něj trochu rozpačitá, kdybych ho od začátku nebrala jako poetistické dílo. Poetismus je pointa sama o sobě. (To není žádná oficiální definice, jen můj postřeh.) Ale úplně chápu, že to není pro každého. Ostatně, mně se občas líbí divnosti.
    V květnu se těším na maturity. Už bych si přála mít je za sebou. Nejvíc mi vadí, že moje obhajoba maturitní práce je až jako úplně poslední, v pět odpoledne. A taky předtím ještě musím na SOČ, což se mi zatím zdárně daří ignorovat.
    Poslední zvonění mi dřív dost vadilo, protože mě oktaváni znali jako dceru své angličtinářky a tak mě vždycky zřídili ještě víc než ostatní. Ale to letošní bylo moje a docela jsem si ho užila. Vlastně docela dost, až na to, že jsme zmokli. A rozhodně jsme se nesnažili nikomu ubližovat, vlastně jsme těm dětem ještě dali najíst a rozdali jim naše třídní artefakty.
    Kvetoucí rostliny? No, možná žádné. Možná na ně mám alergii. Ne nijak silnou, ale vždycky, když okolo něčeho takového projdu, dost blbě se mi dýchá. Ale vzhledem k tomu, že se to děje až letos, je to možná z maturit. Jinak mám ráda jasmín.
    Za světla neusnu, ale světlo z ulic mi nevadí. (To znamená, že si nezatahuji žaluzie. Ale kdybych bydlela v nižších patrech, možná by mi to vadilo.) To spíš když v bytě svítí nějaké světlo na chodbě, tak mi to vadí. A mravenců se nebojím, větší problém mám s komáry a brouky, ti mě děsí. Je to hrozně kruté, ale když nemám doma nikoho, kdo by mi je mohl vyhnat, občas je vyluxuji. Hlavně komáry, ti se totiž těžko chytají.
    Kam bys chtěla vyrazit?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se taky Rozmarné léto líbilo, ale myslím si, že kdyby se trochu zapracovalo na tom příběhu, mohlo to být dílo o něco lepší. Nicméně souhlasím s tebou, že poetismus má kouzlo sám o sobě. A já mám poetismus ráda. :)
      Tak snad ti SOČ i maturity dobře dopadnou. :)
      My žádné třídní artefakty nemáme, zajímavá tradice! :D
      Kam bych chtěla vyrazit? V jakém ohledu to myslíš? :D :)

      Vymazat
  2. Tvoje rozšiřování jazykových znalostí mě fascinuje. Možná proto ti nejde matematika, protože se rozvíjíš po téhle jazykové stránce. Číst v italštině, polštině, a dokonce ve švédštině! Jseš dobrá.
    Pobavilo mě zhodnocení paní Bovaryové. Po Katce a Heatcleafovi je opravdu každá osoba téměr vejlupek ctností. Paní Bovaryovou jsem četla už před hodně dlouhou dobou, takže si moc nevybavuji ani děj, ani její osobu, ale tuším že víc než Paní Bovaryová mi vadila Nana.
    Na tvé fotky se těším, to bude zase nádherná přehlídka!'

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V polštině ani ve švédštině nečtu! Tyjo, snad to z toho článku tak nevyznělo, to bych docela mystifikovala. :D
      Taky mi víc vadila Nana než Paní Bovaryová. :)
      Díky za komentář!

      Vymazat
  3. Jé, tak ty vážně uvažuješ o studiu v Německu? To je super! Já si teď zpětně vyčítám, že jsem o téhle možnosti nepřemýšlela aktivněji (resp. mluvila jsme o tom, ale nikdy jsem to nepovažovala za reálné). A nemrzí mě to ani tak proto, že bych vzdělání v Německu považovala za lepší (upřímně, po Erasmu jsem ztratila dost iluzí o "lepším vzdělání v zahraničí" obecně), ale spíš proto, že už jen tím pobytem v zahraničí získá člověk strašně moc i mimo tu univerzitu :-) Takže mám radost, že pro tebe takhle možnost reálná je :-)
    .
    Jinak - opět se omlouvám - čtu snad všechny vybarvovací i radostné články, ale málokdy komentuju. Ale u všech mě, stejně jako všechny další komentující, fascinuje, kolik toho stíháš. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Magdi, díky za komentář! Jako já to považuji za takový sen, který asi je reálný, ale budu se muset ještě hodně snažit, abych mohla říct, že na to mám. Nicméně když to nezkusím, budu na sebe naštvaná a když ano a nepovede se to (buď neudělám testy z němčiny nebo mě nevezmou na tu školu nebo se tam nebudu schopna udržet), vždycky můžu jít zpátky sem. :)
      Díky za komentář a měj se krásně! ♥

      Vymazat
  4. Myslím, že v předsevzetích se ti dařilo skvělé, i kdyz to nebylo na 100%. Ale i 90% se přece počítá :D

    OdpovědětVymazat
  5. *skvěle.
    * i když
    Jinak jsem dostala hroznou chuť na těstovinový salát :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není nic snazšího než si jej připravit. :D

      Vymazat
  6. Nepřestává mě udivovat tvá produktivita! Když si uvědomím, kolik mám teď volného času, tak se za sebe stydím, taky bych se mohla víc rozvíjet a pracovat na sobě...snad se polepším :D Určitě bych mohla víc číst, protože jsem si pořídila pár nových knížek, ale skoro teď nečtu. Chce si to prostě líp organizovat čas a neflákat se...Ať se ti dál daří plnit své cíle i v dalším měsíci!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za milý komentář! :) Věř mi, všechny mé přečtené knížky jsou na úkor třeba procvičování matematiky nebo spánku a ne vždycky to dělá dobrotu. :D Nicméně držím ti palce! :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky