Vlasta Vysvobozená

Svobodomyslná a nepolapitelná duše. Čtenářka se sluchátky v uších, sběratelka zážitků, emocionální kariéristka. A mimo jiné autorka tohoto blogu.
A taky mám ráda pampelišky. A mám divnej výraz, když je rozfoukávám.
Článků o sobě jsem napsala už celou řadu, koneckonců většina věcí, které jsem zde publikovala, se týká právě mé maličkosti. Možná je trochu sobecké přispívat dalším popisem své náctileté osobnosti, promiňte mi však tu egoistickou touhu, kterou je třeba ukojit. 

Jmenuji se Vlasta, po prababičce. Za sedmnáct let svého života jsem toho stihla už docela dost, přesto doufám, že větší část zářné budoucnosti mě teprve čeká. Považuji se za hodně střízlivého sluníčkáře nebo pravdoláskaře, který si nenalhává, že sám občas lže. Jsem křesťanka otevřená všem náboženským i ateistickým názorům, v určitých ohledech ale neuznávám kompromisy. 

Pokud bych si měla vybrat předmět, který mě charakterizuje, sáhnu po knížce. Nebo raději rovnou po celé knihovně, neboť oblíbenou knihu si vybrat nedokážu. Jsem věčný fanoušek série o klukovi s jizvou ve tvaru blesku na čele, zároveň se vyžívám v srdceryvných románech o psychických poruchách, sociálních problémech a velkých (a zveličovaných) láskách a nenudím se ani u literatury britské renesance a romantismu nebo u současné světové i české beletrie. Nechci snižovat význam přírodních věd, přesto pro sebe považuji mnohem důležitější společenské vědy, z těch školních předmětů je to především dějepis. Myslím si, že kdo nezná historii, je nucen ji opakovat. 

Kromě toho ráda fotím, k patnáctým narozeninám jsem ke své velké radosti dostala Canon 600D, který už mi pomohl zdokumentovat nejeden cestovatelský zážitek. Ráda poslouchám hudbu a potají si zpívám, protože texty písní si pamatuji velmi snadno, bohužel můj hlas nezní ani mně samotné dobře a tak, pokud mám nějakou hudbu produkovat, sáhnu po lesním rohu, na který už pátým rokem hraji. 

Nejsem příliš sportovní typ, ale oblékám se dosti ležérně. Když už si mám vybrat nějakou pohybovou aktivitu, volím plavání nebo jízdu na kole. S dobrým párem bot bych mohla prochodit svět a když vytrvám, jednou třeba i běhání pokořím. S jídlem jsem na tom všelijak, umím si ho dopřát i odepřít, zeleninové saláty mi chutnají stejně jako tabulka bílé čokolády. A ujíždím na žvýkačkách. (Bubliny zatím dělat neumím.)

Mé vysněné povolání? Dokážu si sama sebe představit na mnoha pozicích. Momentálně mě nejvíc láká překladatelství a obecně psaní, ať už novinařina nebo recenzování. Kromě psaní tohoto blogu jsem ještě redaktorkou portálu Generace 21. Učím se anglicky a německy, přičemž mnohem raději se věnuji němčině. Bláznovství jsem také prokázala rozhodnutím pustit se jako samouk do italštiny a polštiny, polštinu jsem však momentálně zazdila kvůli nedostatku času.

Co ještě na sebe prásknout? Čtenáři tohoto blogu to vědí a kolemjdoucím nepotrvá dlouho, než to zjistí, jsem až příliš výřečná a ukecaná. Jsem zamilovaná, neustále něco plánuji a své plány následně měním a ráda si dávám vysoké cíle. Mou nejmilejší barvou je modrá a nesnáším permanentní škarohlídství. Mám křivý nohy, intaktní zuby a zelený oči.

Děkuji, že čtete můj blog!

email: rencovav@seznam.cz, instagram, goodreads, duolingo, generace21

Žádné komentáře:

Okomentovat