Po bitvě je každý generál

Zbabělci. Jedno z nejznámějších děl Josefa Škvoreckého, kterého známe především proto, že v Torontu založil nakladatelství '68 Publishers, díky němuž mohla být vydána celá řada děl z české a slovenské exilové a samizdatové literatury. Já bych se však dnes ráda držela právě Zbabělců, které jsem si po několika letech oddalování konečně přečetla celé a kteří ve mně zanechali celkem silné pocity. 

Knihu, první část Škvoreckého pentalogie, vypráví dvacetiletý Danny Smiřický. Má za sebou gymnázium a dva roky práce v továrně během totálního nasazení. V pátek 4. května 1945, kdy příběh začíná, dělá to, co obvykle - hraje s kamarády jazz na saxofon, vyznává nehynoucí lásku krásné Ireně ve snaze konečně se s ní sblížit a toulá se po Kostelci. Ve vzduchu však visí revoluce, prchající německá a blížící se Rudá armáda. V Kostelci to žije a Danny se svými přáteli je při tom. Musí přece něco prožít, něco dokázat, aby si ho Irena konečně všimla. A třeba padne a ona bude smutná, nebo padne jeho rival a Dannymu se Irenu konečně podaří svést. 

"Miluju tě a zbožňuju tě a toužim po tobě."

Irena se zasmála. Pak pravila změněným tónem:
"Šetři si trochu energii, Danny. Třeba ji budeš eště potřebovat jinde."
Viděl jsem do ní. Viděl jsem, že ji to těší. Ach, já ji znal. Lichotilo jí, když jí to člověk pořád opakoval. Musel to být pěkný pocit, když člověka někdo miloval. Ale byl to taky docela pěkný pocit, být zamilovaný. Tak jsem byl teda zamilovaný. 
- Danny a Irena, strana 66

Danny představuje Škvoreckého alter-ego. To vám řeknou ve škole, ale můžete si to odvodit také z přebalu knihy nebo z jakéhokoliv autorova životopisu. Škvoreckého rodné město Náchod zde nese název Kostelec. Právě propojení autorových myšlenek s myšlenkami hlavního hrdiny dodávají knize tu mladickou nepředpojatost, kterou mladí čtenáři vítají. Může za to nejen obsah, ale také forma. Kniha je psána poměrně nesvázaným jazykem, obecná čeština, úsečné vyjadřování i fonetické přepisování podporují celkovou čtivost knihy. 

Naprosto přesně si pamatuji, kdy jsem se s knihou setkala poprvé. Bylo to v tercii, kdy nás na český jazyk učila ještě má bývalá češtinářka. Tahle učitelka se mi už od primy líbila - byla přímá, upřímná, komunikativní, ale zároveň mě toho spoustu naučila. Podporovala mou zálibu ve čtení i psaní, doporučovala mi knížky, radila mi, jak vylepšit sloh a měly jsme se prostě rády. Tehdy nám na hodinu literatury přinesla ukázku první kapitoly Zbabělců a přesně si pamatuji, co o tomhle díle říkala a jak já z toho byla trošku vykulená, ale zároveň mě to nadchlo. V kvartě nás už tato profesorka neučila, dostali jsme novou, ke které jsem si doposud nenašla vztah. Ta s námi četla pro změnu Škvoreckého Prima sezónu a vykládala, že na Zbabělce si máme počkat, protože bychom tomu nerozuměli, jsme na to moc malí. Tenhle přístup jsem vždycky nesnášela. Proto, když jsem si loni vybírala knížku v knihkupectví, kde jsem potřebovala utratit poukázky z olympiád, sáhla jsem po Zbabělcích a ne po Prima sezóně. Nelituji toho. 


O téhle knížce je docela těžké říct, že se mi líbila. Danny nepatří mezi sortu lidí, ke kterým vzhlížím, vlastně bychom se spolu naživo asi ani nikdy nesblížili. Žije pro jazz a všímá si jenom hezkých holek. Baví ho vyznávat jim lásku a doufá, že mu ji někdy opětují - především se však upíná ke krásné Ireně, která sice už kluka má a navíc se mu zdá strašně pitomá, ale přesto se myšlenky na to, že ji miluje, nedokáže vzdát. A pak přijde revoluce a Danny chce něco prožít, být u toho. Připojí se ke skupině mužů z pivovaru, kteří zastávají klidný průběh, nenásilný odchod Němců a kteří rázně odsuzují komunisty. Ve zmatku, který nastane po příjezdu vojsk, se však Danny mezi jednotlivými tábory ztratí a vlastně se o to ani příliš nestará. Užívá si, bojí se a myslí na Irenu

Bože! Kde je Irena! Kde je něco! Obloha nad náměstím se už úplně zatáhla. Všude studené světlo. Červeň na vlajkách pobledla a několik lidí se táhlo kolem kostela. Kostel! Chytil jsem se těch baňatých věží jako záchranného pásu. Jeho okna v hlubokých výklencích a jeho slepé sluneční hodiny na stěně. Rychle kostel! Rychle něco cítit, něco říkat, aby se to ve mně ozývalo, aby to nebylo tak tupé, aby to ve mně rozezvučelo nějakou rezonanci. Úplně, úplně pustý život. K čemu je Irena. K čemu je jazz. K čemu je všechno. Celý život. Skoro jsem utíkal ke kostelu. Dveře byly pootevřené. Vrazil jsem dovnitř.  
- Danny a jeho myšlenky, strana 87

Další věcí, která mě nenechává v klidu, je samozřejmě historické pozadí. Posledních osm dní druhé světové války, revoluce. A teď nemám na mysli události v Praze nebo na jiných významných místech, kde to asi bylo obecně krvavější, mé rozhořčení se týká právě situace v knižním Kostelci. Danny si totiž dost všímal všech těch věcí, které mě rozčilovaly, a dokázal je i správně pojmenovat. Typické češství spočívající v tom, že lidi jsou největší hrdinové, když už se nemají čeho bát. Že vydloubat oči mladým klukům, zkopat už tak zbídačené vojáky prchající z fronty nebo střílet a shazovat všechny lidi německé národnosti bez rozdílu z mostu do řeky, že je to prostě špatně. Že to žádné hrdinství, vlastenectví není. Argumenty typu "dostali, co si zasloužili, protože tohle oni dělali šest let nám, kvůli nim zemřely miliony lidí v civilu i v koncentrácích" fakt neberu - protože jak skvěle vystihl Danny, tihle obyčejní lidé nebo řadoví vojáci za to vůbec nemohli. Ti, co měli na svědomí něčí život a ruce od krve, se včas vypařili, většinou. Ti největší vrazi si pak zajistili "spravedlivý" soudní proces. Nebo spáchali sebevraždu. Nebo odjeli do Karibiku a už je nikdy nikdo neviděl. 


O poválečném odsunu Němců (ale i Maďarů) jsem toho dost nastudovala, když jsem se připravovala na dějepisnou olympiádu. Troufám si tvrdit, že tuším, co se dělo a že jsem si na to utvořila svůj názor. Stejně jako pan doktor Šabata, i já jsem zastáncem nenásilného řešení konfliktů. I když takto choulostivých. Násilí plodí vždycky jen utrpení a další boj, nikdy nikam nevede. Taktéž vykořisťování, ponižování jednotlivců i skupin. Nedejbože když ponížíte celý národ, že jo. Vždycky, když se s tímto tématem setkám a "sleduji", jak rozhořčení Češi, samozřejmě nejhlasitěji kolaboranti a všelijací přelétavci, skandují hesla typu "Všechny je postřílejte, to oni za to můžou" a ukazují na třináctileté kluky z Hitlerjugend, staré hluché babky, antifašisty, civilisty německé národnosti, kteří však nacisté nebyli a naopak se jim snažili pomáhat, nebo nedejbože na židy německé národnosti, chce se mi brečet nad tím, jak hloupí, hloupí lidé jsou. Vlastně ne - brečet se mi chce, až když si uvědomím, že dneska se v lidské psychice nezměnilo vůbec nic, naopak, že je to snad ještě horší.

To všechno, co jsem prožil, bylo hezké a šťastné. To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti.
- zase Dannyho myšlenky, strana 360

Dost už bylo mého lamentování nad lidskou hloupostí. Ale nemohla jsem si to odpustit. Co se samotné knihy týče, doporučuji ji. Pokud ji máte na seznamu maturitní četby, její volba by mohla být dobrá i proto, že se čte snadno a rychle a dobře se o ní vypráví. Pokud už jste odmaturovali, dá vám kniha aspoň ten vhled do posledních revolučních dnů, který za to vlastně docela stojí. A nebojte se toho fonetického přepisování a obecné češtiny - ze začátku to sice leze na nervy, ale pak si trochu zvyknete. (Tak mě napadá, že tu obecnou češtinu třeba někteří ani nepostřehnou, nemyslím z vašich řad, ale tak obecně náctiletá pakáž.)

Četli jste něco od Škvoreckého? Nebo něco, co se odehrává na sklonku druhé světové války? Co si myslíte o odsunu Němců, o typickém českém chování a o kolektivní vině? Setkali jste se s dílem, jehož vypravěč je autorovým alter-egem? A co právě čtete?

Josef Škvorecký - Zbabělci, vydáno roku 1958
V nakladatelství Leda vydáno roku 2015, 432 stran. 

Komentáře

  1. Škvoreckého jsem ještě nečetla - i když mám u sebe u delší dobu Prima sezónu, kterou mi doporučila mamka, že je to prý dobré holčičí čtení. Uvidím, možná se k tomu někdy dostanu.

    Pro mě a moji rodinu je odsun trochu citlivé téma. Ano, byly to zrůdnosti, na druhou stranu, pokud někdo mluví o prolomení Benešových dekretů, je to takové... No, jednoduše - naše rodina bydlí v domě po Němcích. Celý opravený za ta léta, vlastně většinu času, co ten dům vůbec stojí, je u nás. Ale když mluví někdo tak, že bychom měli odpouštět vše... Víš, klidně ti to pošlu, ale od nás z města jsou i předválečné a válečné fotografie. Himmler na náměstí, celé náměstí lidé, kteří hajlují. Fotografie, kde máš v pozadí zámek, a před tím jen zástupy a zástupy a vlajky ss. Jen náhodou se u nás zachovala synagoga. Na jednu děčínskou základku před válkou chodila holčička, kterou později nacisti i s celou rodinou zastřelili, protože odvezla kolo z místa atentátu na Heydricha. Pak tam máš ty další věci. Divoký odsun. To, co se stalo v Ústí na mostě - vlastně nerada po něm chodím, a to nejen kvůli mému strachu z výšek. Neodsuzuji Němce, ale neměli bychom zapomínat. Neměli bychom se chovat, že oni před válkou nic nedělali, že nevolili sudetoněmeckou stranu a nevolali po připojení k Říši. Nestřílela bych, ale zase si dovoluji mít svůj vlastní názor. I když se mi poslední dobou stává, že už ten rozdílný názor pro některé znamená, že jsem všechno možné. Což je taky smutné, žejo.

    Jinak jsem začala číst Gaimana, jeho sbírku povídek Kouř a zrcadla. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za komentář!
      Já nechtěla znít moc sluníčkářsky. Právě proto, že jsem o tom něco přečetla - jak o předválečných událostech, tak o těch válečných a poválečných - tak vím, že to byla hrozná doba. Že to nikdo neměl lehké. Že se VŠICHNI chovali.. no, tak jak se chovali. Kdo vycítil příležitost, šel po ní. Kdo zaváhal, nenažral se. Kdo byl ve špatný čas na špatném místě, nemusel se dožít zítřka. O ústeckém a libereckém odsunu jsem taky něco málo četla a mrazilo mě z toho. Tedy, jak z toho, jak se tu před válkou a během ní chovali Němci, ale i z toho, jak jim to po válce Češi oplatili. Neříkám, že se má zapomínat nebo odpouštět za každou cenu. Říkám, že se nemají obviňovat lidi hromadně z něčeho, co neovlivňovali. Ale taky se dá říct, že co do toho kecám, co moralizuju, když jsem to nezažila a moje rodina s tím taky moc společného nemá (koneckonců, střední Čechy v tomhle ohledu jsou celkem klidné a bezvýznamné). Ale je to můj názor. A ten tvůj respektuji. Nemyslím si, že si úplně nerozumíme. :)

      Vymazat
  2. Vlastně... Jak jsem si to důkladněji přečetla, musím říct, že s tebou úplně souhlasím, co se názoru na odsun Němců týče. Kdybych k tomu tedy cokoliv psala, bylo by to zbytečné, protože už jsi to všechno pěkně napsala ty.
    O knížce Zbabělci jsem vlastně dodneška neslyšela, ale jméno Danny Smiřický je mi povědomé. Určitě jsem to jméno někdy někde viděla. A knížka by mě zajímala, ale v maturitním seznamu ji nemám, takže se k ní dostanu až někdy později. Jak tak vidím tu stránku, kterou jsi vyfotila, trošičku mě děsí, že tam není moc odstavců. Ale třeba je to jen výjimka.
    Tak tedy díky, že jsem se zase díky tobě mohla něco dozvědět. Tvůj způsob psaní o knížkách se mi moc líbí.
    A abych zodpověděla tvou otázku, ještě pořád čtu Kdo chytá v žitě, a pokud se mi nevybije čtečka, v nejbližší době to dočtu a vrhnu se na Půlnoční palác, knihu od mého oblíbeného spisovatele, na kterou jsem zcela náhodou narazila v Levných knihách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že na tohle máme stejný názor. Zvlášť když vím to, co jsi mi říkala o své rodině.
      Hele, Danny Smiřický vystupuje třeba v Prima sezóně nebo v Tankovém praporu, takže možná jste se k tomu už někdy dostali. Nebo ke Škvoreckému, protože díky němu vlastně mohl vycházet i Hrabal a Kundera a tak. :)
      Uf, Kdo chytá v žitě je prý fajn, ale já se tomu vyhýbám, protože se myslím, že se mi to nebude líbit.

      Ať se ti knížka líbí! :)

      Vymazat
  3. Bohužel jsem knihu zatím nečetla, což tedy beru jako velkou knihomolskou chybu a chystám se to napravit, protože Zbabělci patří mezi díla, o nichž by měl mít člověk povědomí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, obecně by to asi chtělo jednoho Škvoreckého někdy přečíst, ale když ne.. o tomhle tématu je toho napsáno dost, takže si člověk může vybírat..

      Vymazat
  4. Já ho prostě nemůžu... :D Pořád je mým velkým cílem najít cestu buď k Hrabalovi nebo ke Škvoreckému, protože ani jednoho nemám ráda, ale evidentně jsem na bohemistice jediná a aspoň jednoho z nich bych mít ráda měla :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, mně taky lezl ten styl většinu knihy na nervy. A Hrabal.. upřímně, jeho popularitě nerozumím vůbec. Taky mě asi tihle autoři nikdy moc neoslní, ale je pravda, že jsem se chtěla vyjádřit hlavně k tématu. :D :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky