Harry Potter a mezilidské vztahy

Nikdy jsem netrpěla tím, že bych nepatřila do nějakého kolektivu. Měla jsem kamarádky ve školce a na vesnici, některé z nich se mnou pak šly do školy a staly jsme se společně světluškami ve skautském oddílu. I na gymnáziu jsem nikdy nebyla vyčleněná, spíš jsem se občas sama chtěla odtrhnout od ostatních a být chvilku sama. Jedna z mála věcí, kterou jsem ale dlouho musela sdílet sama, byla láska k jedné kouzelné knižní (a filmové) sérii. K Harrymu Potterovi.

Když mi bylo šest, bratranec mi náhodou půjčil, ještě na kazetě, druhý díl Harryho Pottera. Dneska si z toho pamatuju jen famfrpálovou scénu. Možná to byl první díl, vlastně si tím nejsem moc jistá. Pak máma sestře koupila Kámen mudrců, s takovou tou úplně původní obálkou, jak tam Harry sedí s Moudrým kloboukem na hlavě. Já jsem tehdy četla spíš Eduarda Petišku a Mikulášovy patálie, ale vím, že sestra ten první díl stejně nepřečetla, nelíbilo se jí to. Pak, v roce 2007, jsme se vypravily s mamkou a sestrou nazdařbůh do kina (tuším, že Smíchov) a zrovna dávali Fénixův řád. Z toho jsem si zpětně dokázala vybavit jen scény z Odboru záhad, o nichž jsem si však myslela, že se odehrávají na nějakém modrém hřbitově. No a pak přišel rok 2009. Dostal se ke mně znovu první díl série a já se začetla a zamilovala. Pak mi babička k Vánocům pořídila všech sedm dílů v boxu, s fialovými paperbackovými hřbety. Trvalo mi dva měsíce, než jsem všech sedm dílů přečetla. 

A pak začal koloběh, který trval dalších několik let. Pořád dokola jsem knížky četla, dávala si čtecí maratony, občas popadla náhodný díl a začetla se třeba od půlky knížky. Četla jsem si potmě v pokojíku, aby rodiče nevěděli, že ponocuju. Nevím, jestli to bylo tím, ale dost možná jo, že jsem při čtení šestého dílu musela odejít ze školy, bolela mě strašně hlava. Pak jsem dostala brýle, dvě a půl dioptrie na každé oko. Četla jsem si cestou na autobus, ve škole pod lavicí, večer, ve vaně, všude. Prarodiče si stěžovali rodičům, že pořád čtu nějakou blbost, pořád dokola. Ve škole si ze mě (ne nijak zle) utahovali, že očima čtu mnohem rychleji než nahlas, takže se trošku zakoktávám, když chci něco přečíst ústy tak rychle, jak jen jsem schopná. Hýčkala jsem si svá vydání, odmítla je komukoliv půjčovat a snila o svém dopisu z Bradavic

Tyhle záložky jsem vyhrála u Mony a jsou úplně úžasné. ♥ 

V roce 2011 nastalo další období. Přihlásila jsem se do internetové školy čar a kouzel a s přestávkami tam vydržela až do roku 2014. V téhle RPG hře jsem začala vnímat svět Harryho Pottera úplně jinak, tak nějak víc lidsky. Plnila jsem tam úkoly, sbírala body za soutěže, psala tematické povídky a kreslila obrázky magických zvířat. Chodila do Prasinek a na Příčnou ulici, klábosila ve Velké síni nebo v kolejní místnosti. Jednou jsem byla v Havraspáru, jednou v Mrzimoru. (Už pár let váhám mezi těmito dvěma kolejemi, protože jsou mi obě sympatické a asi bych se hodila do obou, byť Havraspár vyhrává, nejspíš.)

Těch několik let před tím, než jsem poznala Modrého, se pak neslo v takovém nepříliš fanouškovském duchu. Tedy, Harryho Pottera jsem měla pořád strašně ráda, často jsem koukala na filmy nebo listovala knížkami. Zvládla jsem pořád vyjmenovat všelijaké detaily z celého příběhu. Ale začala jsem také dělat jiné věci, číst jiné knížky. Koneckonců, jak jsem již zmínila, neměla jsem vedle sebe nikoho, s kým bych radost z Harryho Pottera mohla sdílet. Rodina to považovala za nesmysl, sestra nečte. Někteří spolužáci sice Harryho Pottera četli, ale přeci jen k němu měli jiný vztah než já nebo nebylo vhodné jej rozebírat. Tady na blogu jej spousta mých čtenářů má v oblibě, ale bylo tolik jiných věcí, o nichž by se dalo psát. Zkrátka, nesla jsem si svou lásku k těmto příběhům, které mé dospívání tolik poznamenali, v osamocení


A pak jsem poznala Modrého a byl to vlastně právě Harry Potter, co nás už od začátku spojovalo. Ačkoliv jsme vyrůstali dost odlišně, v odlišném prostředí a odlišné době, oba jsme si k němu vybudovali silný vztah. Modrý dokonce takový, že napsal celé rozsáhlé fanfiction. (V době, kdy čekal na vydání dalších dílů.) Byl to pak vlastně loni v červenci takový spontánní nápad, že bychom si mohli přečíst Harryho Pottera v originále. Oba jsme to dlouho plánovali, ale nezrealizovali jsme to. Proč ne teď? 

První kapitolu četl Modrý. Když jsem druhou, "Sklo, které zmizelo", měla číst já, byla jsem nervózní - kvůli své angličtině, kvůli svému čtení. Bylo to ale asi zbytečné. Inu, za prázdniny jsme přečetli první díl, do konce roku pak druhý a třetí. Čtvrtý díl jsme četli poměrně dlouho, protože se naše víkendy začaly prokládat také matematikou, stěhováním, kurzy němčiny a dalšími "překážkami". Příští týden začneme s pátým dílem. 

Tohle čtení je úplně jiné, než když si člověk čte sám něco poprvé. Často se nám stává, že se nad něčím zarazíme, diskutujeme nad tím, odhalujeme autorčiny chyby nebo nedomyšlené věci. Jak se Hagrid dostal k Harrymu na jeho jedenácté narozeniny, čím přiletěl? Proč je kapitola Famfrpál v prvním díle psána jinak než z pohledu Harryho? To je pár bodů, které mě teď napadly. Taky jsem si hodně procvičila právě čtení v angličtině, ale také poslouchání někoho jiného. Porozumění. Intonace. Takové detaily, které se občas hodí a občas ne. 

Jo a Modrý mi dal tohle nádherné tričko. Modré. ♥
Co jsem tímhle článkem chtěla vlastně říct? Že je fajn, když máte s někým společný zájem, třeba čtení, ale ještě lepší je, když s ním můžete rozebírat konkrétní dílo. Ač už dneska nevnímám Harryho Pottera jako nejlepší knížku ever a vím, že nikdy nebudu chytrá jako Hermiona Grangerová, pořád mě baví se čas od času do těch knížek ponořit. Pořád jsou to nejvoňavější knížky v mojí knihovně. A pořád doufám, že se podívám do Bradavic. 

Co vy, sdílíte s někým nějakou svou oblíbenost - knížku, film, autora, zpěváka, žánr, životní styl? Co to pro vás znamená? Jak umění ovlivňuje vaše vztahy s okolím? A vlastníte nějaké fanouškovské předměty upomínající na vaši zálibu?

Komentáře

  1. Měli jsme ve třídě kluka, který hrozně hltat Pottera a vždycky když na něj v češtině vyšla řada s představováním oblíbené knížky, představil nám nový díl a četl celou hodinu, protože celá třída nechtěla, aby skončil. Taky mám ty knihy a filmy ráda a svého času jsem psala fan fiction povídky, přes které jsem poznala další blogerky, to byly časy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě vždycky strašně mrzelo, jak češtináři HP shazují. Vždycky, když to u nás někdo ve třídě zmínil třeba ve slohovce nebo v referátu, bylo zle, jaká je to blbost a tak.

      Díky za komentář!

      Vymazat
  2. No, já prve viděl první a druhý díl, pak jsem se začetl do knížek a už mě to nepustilo. No, také jsem hrával hry na chatu, byl jsem v internetových Bradavicích, ale to mě zkrátka nebavilo. Jinak jsem měl taktéž problém narazit na někoho, kdo to četl a byl stejně velký fanda jako já – zatím jsem osobně nikoho takového nepotkal. Stále mám původní sérii rád.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hry jsem nikdy nehrála, ale prý nejsou nic moc, tak nevím.

      Držím palce, ať na někoho narazíš. ;)

      Vymazat
    2. Pokud mluvíš o PC hrách, tak ty měly své kouzlo. Poslední dva díly byly nic moc.

      Vymazat
  3. No jo, a mně je hrozně líto, že jsem s tebou toto nadšení nikdy nesdílela a nemohla jsem se k tobě prostřednictvím HP přiblížit. Mě to totiž nikdy nechytlo ani nebavilo. Popravdě, já mám dost takovýchto zájmů, které s nikým nesdílím. Aspoň ne s nikým "živým", koho bych doopravdy znala. Ale například díky svému nadšení muzikálem Les Miserables jsem se dostala do pěkné komunity na tumblr. A stejně tak tomu bylo, když jsem se nadchla pro typologie osobnosti (taky tumblr). Akorát, jasně, člověka to moc nebaví, když si o tom nemá s kým promluvit v reálném životě. Myslím, že právě společné zájmy tohoto charakteru dovedou lidi pěkně spojit. Třeba co se týče hudby. Vždy, když narazím na někoho, kdo sdílí můj hudební vkus (nebo kdo alespoň zná Reginu Spektor), jsem nadšená, a hned mám k tomu člověku blíž, než kdyby... tomu bylo jinak.
    Myslím, že i blogy jsou na tohle dobré. Třeba na tebe jsem narazila, myslím, díky tomu, že obě píšem básničky, nebo tak něco. (:

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, taky myslím, že to byly básničky. A to nás spojuje asi trošku dodnes, byť já takový básník nejsem. A taky Destrukční deníky. To zas byly (a jsou) věci, které nešly sdílet s nikým jiným než s tebou (dobře, i s dalšími lidmi, ale chápeš). Vlastně jsem na tebe myslela při psaní článku, právě proto, že vím, že máš spoustu takových zájmů, které třeba spolužáci nebo vrstevníci nemají.

      PS: A máš ráda, když ti někdo zmíní Reginu Spektor v souvislosti s The Call? :D (Oba je to asi jediná písnička, kterou od ní nezasvěcení lidé znají, připadá mi.)

      Vymazat
    2. No, no, já bych řekla, že ty jsi větší básník, vzhledem k tomu, že o mých básničkách svět už dávno neví, kdežto ty je pořád zveřejňuješ.
      The Call a You've Got Time, případně Fidelity - to jsou písně, které se někde objevily (Narnia, Orange is the new black a nějaká reklama na čokoládu). Mně je to fuk, ale tak znáš to, občas si s někým povídáš a zjistíš, že posloucháte stejnou hudbu, a to je fajn. Lidi, co znají jen The Call, většinou Regina nezaujala natolik, aby si pamatovali její jméno.

      Vymazat
    3. No, já zveřejňuji všechno, co napíšu, ty jen zlomek toho. Ale obě to děláme se stejnou četností, takže.. :D
      No, mě právě The Call kdysi zaujalo a i když jsem Reginu dál neposlouchala, její jméno jsem si zapamatovala. To až díky tobě jsem se dozvěděla o dalších pěkných písničkách.

      Vymazat
  4. Já sdílím s kamarádkou právě Harryho! :) I teď na Harry Potter táboře bylo (překvapivě) spoustu fanoušků, s kterými jsem rozebírala všechny detaily, někdy až hodiny! :D S Markem je náš spojovník fotbal. Není to nikterak kulturně záživné, ale je to to naše, co nás dalo dohromady, tak si to hýčkáme. (Třeba sezením u televize a pomlouváním hry těch milionářů. :D)
    Doma mám dva HP řetízky - zlatonku a relikvie. Celou fialovou sadu, první tři hardbacky a kouzelnickou hůlku, kterou jsem našla při bojovce. Plus bradavický polštář. Jo a tílko! :)

    A co nevidět přibude i tetování. ;)

    Měj se moc hezky! :) ♥︎
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jů, ty ses vrátila z HP tábora! Doufám, že bude článek! :) ♥
      Jakýkoliv spojovník je skvělá věc. :)

      Nějaký řetízek relikvií bych strašně chtěla, uvidíme, jak to dopadne.

      Tetování? Wow, tak to si taky počkám na fotku! :)

      Taky se měj krásně! ♥

      Vymazat
  5. Já jsem strašně ráda, že jsem narazila na kluka (teď už mého přítele) s kterým sdílím zálibu ve Star Wars a vlastně i v Potterovi. V SW světě jsem nová, takže se od něj učím, zkoumám a on mě podporuje. A z Pottera zná jen filmy, ale snad to přeroste i v knihy, ale pořád je to společný zájem. Teď v září jdeme do Prahy na Potterovský maraton a je to fantastické, mít se s kým bavit o svých oblíbených sériích.
    Jinak jaké Potterovké RPG jsi hrála? Já jsem v RPG obvykle patřila do Zmijozelu, protože mě bavilo si vymyslet nějakého klučičího spratka s šíleným egem a čistou krví. Asi jak jsem byla mladší, tak mě hodně inspiroval Draco, ale ne ve všem. Jinak u sebe samotné také váhám mezi Havraspárem a Mrazáčkem. Ale mít na hlavě klobouk, tak mě asi spíš dá do Havru... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, Star Wars mě nikdy nebraly, ale taky jsem přemýšlela, že bych v rámci vztahu začala trošku projevovat zájem. Ale my máme zas společného Doctora Who, takže dobrý. :D
      Užijte si ten maraton, taky bych tam chtěla, ale asi to časově nevyjde.. ale vy si to užijte! :)
      Hrála jsem hogwarts.cz :)

      Vymazat
  6. Já mám k HP hrozně zvláštní vztah. Asi bych nemusela nutně chodit s někým, kdo by to nadšení sdílel, přeci jen, sice je to pořád součást mého světa, ale už ne tolik intenzivně. Ale asi je to i tím, že na rozdíl od tebe jsem vždycky kolem sebe měla někoho, kdo to sdílel, protože my jsme s tím vyrůstali a vyrůstali jsme během vycházení jednotlivých dílů a filmů, takže to prostě bylo všude...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já bych asi taky přežila, kdyby se mnou přítel tohleto nesdílel, ale mrzelo by mě, kdyby o tom smýšlel jako o úplné kravině a znehodnocoval to, s takovými kluky jsem se už taky setkala.. :)

      Vymazat
    2. Takový můj lepší kamarád třeba HP nikdy nečetl, protože ho to prý nechytlo na první stránku... :D Ale tak nějak jsme se o tom tím pádem nikdy nebavili, nebo jako možná si trošku rýpnul, když viděl, že něco z toho čtu, ale nic zásadního. Asi nejsem dost hardcore fanoušek, když mi je tohle u lidí kolem mě prostě putna :D

      Vymazat
  7. To je krásné! ♥ My s přítelem máme společných docela dost věcí - rádi čteme, ale každý něco jiného. Dohromady máme rozečtenou knihu od Dana Browna - Andělé a démoni, ale čtení nám trvá dlouho. Ale věřím, že až budeme brzy bydlet spolu, brzy knihu dočteme a pak se vrhneme na další díl. Máme rádi stejný žánr - fantasy. Takže spolu můžeme koukat na seriály a filmy. Oba milujeme Marvel ♥ Oba chodíme do skautu, i když už nás to nadšení opouští, a to kvůli náročnosti dětí.
    Je krásné mít s milovanou osobou něco společného :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za krásný komentář! :)
      Podle mě jsou i ty vaše zájmy bezvadné, zvlášť skauta bych taky brala. Na druhou stranu, takhle aspoň můžu dělat chytrou, že umím rozdělat oheň a přežít v přírodě, zatímco Modrý umí programovat a sestavit počítač. :D
      Dana Browna jsem Modrému doporučovala, ale on se bojí, že to bude víc historické než technické. Ale oba rádi čteme Jamese Rollinse, ten píše podobné knížky. :)

      Díky za milý komentář! :)

      Vymazat
  8. Já jsem jeden čas byla na takové virtuální škole - nejprve Mrzimor, pak Havraspár - ale ne vyloženě rpg - a tam jsem poznala zajímavé lidi. Byla jsem i na letním setkání, ale poslední dva roky jsem to nahradila TCN. Teď už na tu školu nemám tolik času, ale poznala jsem přes ni pár lidí, se kterými jsem doteď v kontaktu. A je to fajn, i když už řešíme jiné věci.

    Jinak se tedy přiznám, že R. HP až tak nezbožňuje, je spíše na Pána prstenů. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pán prstenů je taky fajn. :)

      Na jaké škole jsi byla? :)

      Vymazat
  9. Heej, tak to byl úplně super článek! A nejen proto, že mám sama Harryho Pottera v oblibě (i když je fakt, že jak jsem viděla tričko, knížku, nadpis, tak jsem s nedočkavostí hned otevřela a přečetla). Ale moc se mi líbilo, jak jsi vylíčila svůj příběh a způsob, s jakým ses dostala do vztahu s Harrym (a taky s Modrým). A popravdě, když vidím, jak si s přítelem rozumíte a že spolu takhle pravidelně čtete, tak Ti to upřímně závidím. Líbí se mi, jakým způsobem vás to spojuje.
    Mimochodem, jestli máš ráda Harryho Pottera, v září bude Potterfest v Praze - 23.9. Nejsem si jistá, jestli jsou ještě lístky, já sama jsem ho kupovala dost s předstihem. A vím, že je na to velká tlačenice.
    http://potterfan5.webnode.cz/ Pořádá to stejná skupina lidí Potterfan, která pořádá i programy na Festivalu fantazie a Pragoffestu.
    A když už jsme u toho, možná si troufnu i na jednu reklamu. Potterfan se teď hodně rozjíždí a založil vlastní stránky, které se budou snažit starat se o Harryho Pottera u nás v Čechách (pochlubím se, že jsem tam jednou z redaktorek) a tady se budou vyvěšovat různé novinky o tom, co se děje u nás a ve světě: http://potterzone.cz/
    Ty záložky jsou úžasný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za odkazy! :) Na stránky se podívám, co se Potterfestu týče, už jsem o něm slyšela, ale opět se tam nebudu moct objevit. V září se toho děje prostě moc.

      Já jsem zase tobě a Jiřímu vždycky záviděla, že jste oba historici. :D

      Vymazat
  10. My jsme po HP šílely tehdy všechny. :-) První díl jsem dostala k 13 narozeninám, pak dva další a jak vycházely ty další díly, tak jsem taky byla rok od roku starší. Hodně jsme si vymýšlely s kamarádkami fanfiction, kreslily obrázky apod. Podobně jsme měly ještě Pána Prstenů a Matrix. Někdy jsme ty fikční světy míchaly dohromady... To už je tak dávno. Bylo to pěkný, dík za připomenutí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky